Jádro 2.4.32
Ve víru aktivního vývoje řady 2.6 nesmíme zapomenout na starší stabilní řadu 2.4. Její správce Marcelo Tosatti uvolnil další verzi 2.4.32 16. listopadu, téměř půl roku po vydání předchozí verze 2.4.31. Kromě nezbytné správy spočívající převážně v opravách bezpečnostních (zápis na privilegované IO porty na x86-64, přetečení zásobníku v execve na x86-64/ia64, chyby v ptrace aj.) a funkčních chyb (sítě a firewall, korupce paměti v NAT) se např. znovu dostalo i na zpětné přenesení vylepšení SATA z řady 2.6. Správcové serverů a ostatní spokojení uživatelé této stabilní řady tedy mohou opět posílit bezpečnost svých strojů, http://www.kernel.org/mirrors/countries/html/CZ.html
Sdílené podstromy
Jednou z (větších) novinek v příští verzi jádra 2.6.15 se stala záplata "sdílených podstromů" (shared subtrees), kterou vytvořil převážně Ram Pai. Umožňuje správci systému detailně konfigurovat, jakým způsobem se mají připojovat souborové systémy do adresářového stromu, s jakými vztahy a propagací nových připojení. Motivací pro toto rozšíření možností VFS byly sporné vlastnosti ,,soubory jako adresáře'' u Reiser4 a uživatelské jmenné prostory u FUSE (viz zprávičky v listopadovém čísle). Z tohoto pohledu záplata představuje krok k vlastnostem jako (skutečné) uživatelské jmenné prostory adresářových (pod)stromů.
V jádře je již dlouho podpora pro připojení souborového systému do nově vytvořeného jmenného prostoru VFS, ale nebyla téměř vůbec využívána a v důsledku toho všechny procesy sdílí jediný adresářový strom. Připojení na více míst (znovupřipojení, remount) umožňuje volba --bind programu mount. Při použití s kořenovým adresářem pro vytvoření uživatelských jmenných prostorů tito ale ,,uvidí'' všechny podadresáře, i cizí. Záplata uvádí tzv. "unbindable" připojení, kde se podadresář označí jako znovu nepřipojitelný, tj. neviditelný v nových připojeních, a shared připojení, umožňující propagaci nově připojených souborových systémů do nových připojení. Tím by ale opět byl tento nově připojený souborový systém (např. uživatelský SshFS) vidět v cizích prostorech, a proto tu je ještě slave připojení, kde cokoliv připojené pod tímto připojením nebude propagováno (nahoru). A nakonec tu máme ještě private připojení, což je existující obyčejné nepropagované připojení.
Tato záplata znamená poměrně velkou změnu ve VFS zvyšující její flexibilitu ve využití jmenných prostorů uživateli. Ve spojení s mechanismem chroot pak umožňuje spoustu zajímavých aplikací, např. stejný adresářový (pod)strom pro všechny uživatele, ve kterém jsou ale uvězněni. Více informací (s příkladem využití) se dočtete v článku na http://lwn.net/Articles/159077/ nebo přímo v dokumentačním souboru záplaty v Linusově Git.
4kB zásobník
Otázka přechodu na (jen) 4kB zásobník na architektuře i386 vyvstala v LKML již několikrát. Naposledy v půli listopadu, kdy Adrian Bunk oznámil tento přechod u sady -mm a záměr provést stejný krok i pro jádro 2.6.16. Prozatím je od jádra 2.6.6 obsažena konfigurační volba pro 4kB nebo 8kB (CONFIG_4KSTACKS). Důvodem pro přechod na jedinou hodnotu 4kB (velikost stránky paměti) je větší výkon a spolehlivost. Drtivá většina ovladačů blokových zařízení a souborových systémů (a zejména pak kombinace těchto) již byla upravena. Omezení velikosti zásobníku jádra totiž znamená omezení počtu volání funkcí z jiných funkcí (řetězení) a zabránění přetečení zásobníku těmito (řetězovými) voláními se řeší serializací těchto volání, tzn. funkce se volají za sebou.
