přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu

Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu

opensim.png

Po stručném úvodu do virtuálních světů typu SecondLife™ se konečně dostáváme k části, kde si pomocí programu Opensimulator vytvoříte svůj vlastní virtuální svět.


reklama

Současnost, aneb čas pro změnu

Od vzniku SecondLife™ uplynulo již bez mála devět let, a ačkoliv se i nadále může tento projekt pyšnit nejpočetnější komunitou aktivních obyvatel tohoto světa, stále častěji se ukazuje prohlubující se stagnace a tendence současných uživatelů vyzkoušet nějakou alternativu, která by v konečném důsledku nebyla tak nákladnou z hlediska vlastních útrat ve virtuálním světě, nebyla by pro ně tolik omezující, co se pravidel pobytu týče, a nabídla mnohem větší svobodu pro vlastní tvořivost, která nebude vykoupena vysokými částkami za virtuální půdu. Ano! Ve virtuálních světech lze nakoupit téměř cokoliv. Oblečení, služby, virtuální peníze, pozemky či celé ostrovy. A právě ta virtuální půda, tedy přesněji řečeno ceny za tuto virtuální půdu, se stává základním kamenem úrazu světa SecondLife™, který je důvodem pro spousty pokročilých uživatelů k odchodu někam úplně jinam, kde budou moci naplno rozvinout své dovednosti v oblasti stavění virtuálních domů, měst, kde bude možné vyhnout se těm, kteří spoléhají na nepostižitelnost v přeplněném SecondLife™ ze strany tzv. G-týmu, který se v tomto světě stará o vynucování platných pravidel.

Virtuální svět typu SecondLife Virtuální svět typu SecondLife

Nutno dodat, že takových alternativ není mnoho. Lidově řečeno, „vše je to na jedno brdo“. Avšak existují. Tedy víme minimálně alespoň o jedné z nich. Zatímco SecondLife™ využívá pro svůj běh vlastní uzavřený software, jehož kód není dostupný v žádné podobě, od ledna 2007 existuje projekt s názvem Opensimulator, který na rozdíl od předchozího příkladu vyvíjí vlastní stejnojmennou platformu, na níž je možnost využít pro přístup k této platformě open-source klienta, jenž byl původně vytvořen právě firmou Linden Lab, provozující svět SecondLife™, a uvolněn jako open source. Ten se také záhy stal předlohou pro řadu odnoží původního klienta, známých pod zkratkou 3D party viewers (klienti třetích stran), jež mohou být (a jsou) využívány pro přístup do více odlišných světů, založených na platformě Opensimulator. Díky tzv. Správci gridů je možné v takovém prohlížeči zvolit, zda se následně uživatel přihlásí do světa SecondLife™, či na některý jiný svět, využívající Opensimulator.

Ten za několik posledních měsíců urazil dalekou cestu svého vlastního vývoje, který příjemně překvapil i řadu velkých firem, jako je např. IBM či Microsoft, které se následně rozhodly buď podílet na jeho vývoji, či dokonce na něm provozovat vlastní virtuální prostředí. Avšak stále se bavíme o platformě, nikoliv o virtuálním světě jako takovém, který je touto platformou poháněn. Nebudeme se zbytečně zatěžovat technickými specifikacemi, pouze si vysvětlíme některé základní pojmy, abychom byli schopni pochopit tuto technologii jako celek. Následně se pokusíme vytvořit si virtuální svět vlastní. Budeme vycházet z toho, že tato platforma Opensimulator je otevřená, lze ji tedy libovolně modifikovat, máme-li k dispozici čistý zdrojový kód. Donedávna bylo nutné tento zdrojový kód kompilovat do binární podoby, což se změnilo v okamžiku vydání verze 0.7.x, která je již dostupná právě i v té podobě binární.

Co to v praxi znamená? Pouze to, že o použití Opensimulatoru se díky tomuto kroku nyní zajímají i ti, kteří se z nějakého důvodu procesu kompilace zdrojového kódu obávají. Dá se s určitostí říci, že základní konfiguraci a spuštění Opensimulatoru zvládne i méně pokročilý uživatel. Je nutné dodat jednu věc, a to, že se jedná o serverovou aplikaci, která očekává odchozí i příchozí požadavky klienta, od čehož se odvíjí i nutnost uvědomit si, že pro použití v ostrém provozu je nutné mít vlastní server, veřejně dostupný v síti internet. Za zmínku však stojí fakt, že vedle samotného vývoje této otevřené platformy existují i samostatné virtuální světy, neboli gridy (mřížky), které umožňují připojit své vlastní ostrovy, a to zcela zdarma. Ideálním příkladem takového světa je OSGrid, který se stal z důvodu svého primárního poslání testovacím beta gridem, na němž vývoj platformy Opensimulator prakticky probíhá.

Virtuální svět typu SecondLife Virtuální svět typu SecondLife

Ti, kdo „otestovali“ oba virtuální světy, SecondLife™ i OSGrid, dobře vědí, že v základu jsou tyto světy velmi podobné, až na několik málo odlišností, kterých si nováček ani nevšimne. Je to dáno tím, že Opensimulator byl přizpůsobován právě pro vstup uživatelů za pomoci již zmíněných klientů třetích stran. Tyto světy se v zásadě liší pouze v počtu aktivních uživatelů, a zejména pak v množství dostupného obsahu, který je v těchto světech k dispozici. Ten může samozřejmě být (a také je) omezen různými licencemi, a často se také stává předmětem sporů (DMCA, v budoucnu možná SOPA). Ke smůle té druhé platformy je toto často zmiňováno v souvislosti s nezodpovědností některých uživatelů SecondLife™, kteří si s sebou na OSGrid přinášejí „ukradený“ obsah, a tím tyto snahy o vytvoření otevřené platformy sami podkopávají.

Základem virtuálního světa je virtuální prostředí

Virtuální prostředí, jež je „podlahou“ pro výstavbu virtuálního světa, tvoří (jak už bylo uvedeno) nějaká platforma, aplikace, jež se snaží zpřístupnit oprávněným uživatelům množství služeb, které jsou v takovém virtuálním světě dostupné. Pro příklad si uvedeme třeba uživatelské profily, identifikaci uživatele, sklady zásob (inventáře), službu zasílání zpráv, komunikaci ve veřejném chatu, pohyb postav, knihovnu pro skriptování, a je jich ještě asi několik desítek, které tu není třeba vyjmenovávat.

Všechny tyto služby, nebo alespoň jejich velkou část, zajišťuje právě tato platforma, v našem případě Opensimulator. K jeho běhu je však zapotřebí také nějaký operační systém, v našem případě to bude Ubuntu, které je mezi uživateli Linuxu velmi oblíbené a poskytne nám dostatečné množství podpůrných aplikací pro běh Opensimulatoru. Ačkoliv se Opensimulator zdá být jako samostatná aplikace, která je schopná nám sama o sobě zpřístupnit hotový virtuální svět, rozhodně tomu tak není. Pro běh virtuálního světa toho budete potřebovat o trochu více.

Předně je nutné si uvědomit, že náš příklad počítá se spuštěním Opensimulatoru na stejném počítači, ze kterého se budete na váš budoucí virtuální svět přihlašovat. To bude vyžadovat určité požadavky na hardware, především silný procesor (postačí dvoujádrový Intel Pentium s výkonem 2 GHz), operační paměť RAM (postačí 2 GB), dostatečné množství volného místa na pevném disku (postačí 10 GB) a v neposlední řadě dostatečně výkonnou grafickou kartu (v našem případě postačila ATI Radeon HD 2600 XT) se zprovozněnou 3D akcelerací, která je dostupná v originálním ovladači této grafické karty (dostupná prostřednictvím repozitářů distribuce Ubuntu). Pro tento test bude tedy zvoleno vydání Ubuntu 10.10.

Opensimulator bude potřebovat pro svůj běh aplikaci zvanou Mono. Nainstalujte si tedy balíček mono-complete. Poté si stáhněte hotovou binární verzi Opensimulatoru, kterou není nutno kompilovat. Archiv rozbalte.

Tím se vytvoří nový adresář s názvem opensim-0.7.2-bin (případně s novějším číslem verze). Nyní bude nutné provést drobné změny v konfiguraci. Nový virtuální svět poběží v módu Standalone (samostatný). To však musíte nyní zohlednit v konfiguračních souborech, a to následovně:

Vytvořte kopii vzorového konfiguračního souboru v adresáři bin (OpenSim.ini.example) a uložte ji jako OpenSim.ini. To samé proveďte v adresáři bin/config-include se souborem StandaloneCommon.ini.example. Soubor OpenSim.ini otevřete ve svém oblíbeném textovém editoru a odkomentujte řádek:

	; Include-Architecture = "config-include/Standalone.ini"

Tak, že odstraníte středník na začátku řádku:

	Include-Architecture = "config-include/Standalone.ini"

Po uložení souboru je vaše instalace Opensimulatoru připravena pro první spuštění. Otevřete terminál v adresáři opensim-0.7.2-bin/bin a zadejte příkaz mono OpenSim.exe.

Vytvoření regionu Vytvoření regionu

Započne spouštění jednotlivých služeb, kde budete na konci dotázáni na několik údajů. Na dotaz New region name odpovíte názvem vašeho regionu, to může být třeba Test. U dalších otázek nic nevyplňujte a potvrďte je pouze klávesou [Enter], dokud se nedostanete k otázkám ohledně vašeho avatara.

Právě jste vytvořili svůj první ostrov v módu Standalone, který funguje zároveň i jako grid. Nyní si vytvořte svého avatara:

  • Master Avatar UUID: stačí stisknout pouze [Enter]

  • Master Avatar first name: zadejte křestní jméno, třeba Josef

  • Master Avatar last name: zadejte příjmení, třeba Novak

  • Master Avatar sandbox password: zadejte vaše heslo

Jméno avatara Jméno avatara

Váš avatar byl vytvořen. Pokud chcete umožnit přístup například někomu z rodiny, zadejte příkaz create user. Budete znovu dotázáni na čtveřici předchozích údajů. Vše je nyní připraveno pro vstup do vašeho virtuálního světa, tedy až na jedno. Budete potřebovat vhodného klienta.

Rozbalte stažený archiv Imprudence v libovolném umístění, přejděte do nově vytvořeného adresáře a dvojklikem na soubor imprudence spusťte klienta. Ve spodní části okna vyberte v Grid manager localhost, vyplňte jméno, příjmení, heslo a klikněte na tlačítko Log In. A mělo by to fungovat...

Nastavení Imprudence Nastavení Imprudence

Virtuální svět s LinuxEXPRESem Virtuální svět s LinuxEXPRESem

...na pustém ostrově ...na pustém ostrově

Nezavírejte okno Terminálu, jinak se ukončí běh Opensimulatoru. Ten můžete ukončit příkazem shutdown.

Ukončení Ukončení

V příštím díle se podíváme na OSGrid a budoucnost virtuálních světů.

Nahoru

(Jako ve škole)
Průměr: 2,00 | Hodnotilo: 5
 

Top články z OpenOffice.cz

Příspěvky

Andrej Pavelka Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu
Andrej Pavelka 3. 02. 2012, 10:46:43
Odpovědět  Odkaz 
Predpokladám, že autor tohto článku má pravdepodobne snahu na ňom demonštrovať, že na Linuxe ide aj niečo iné ako programovať a robiť siete. Fajn, som za. Vadí mi ale to, že tento článok je doslova nabádanie na "presťahovanie sa" z jedného sveta do druhého - zo skutočného do virtuálneho. Zabije sa kopu času vylepšovaním neexistujúceho sveta a avatara na úkor vylepšovania svojej vlastnej osobnosti a reálneho sveta. Minimálne ten článok odpútava pozornosť od produktívnej práce na slobodnom softwéri. Nič v zlom.
Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu
Gery 3. 02. 2012, 19:57:03
Odpovědět  Odkaz 
Já jsem to zase vůbec jako „nabádanie“ nepochopil. Je to normální návod, jak si spustit svůj virtuální svět. A „zabíjanie času“? Že lidi tráví hodiny na facebooku nebo koukají na televizi je v pořádku. Samozřejmě, ačkoli já to považuji za stejný virtuální svět.
Často mluvím s lidmi o virtuálních světech a většinou cítím strach. „Panebože, to jsou závisláci“ či něco podobného. Virtuální svět není cíl, je to jen další prostředek ke komunikaci. Osobně sleduji vzdělávání v Second lifu a moc se mi to líbí. Ať už je to výuka jazyků, literatury, lékařství. Rád se projdu po muzeích a galeriích.
Myslím, že takhle by se dala napsat celá kniha. Proto doporučuji se nejdříve s virtuálními světy seznámit a pak je hodnotit. Nic ve zlém.
Andrej Pavelka Re: Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu
Andrej Pavelka 4. 02. 2012, 01:23:51
Odpovědět  Odkaz 
Hmm, to je zaujímavé. Možno sa na to pozriem :-)
Petr Vorálek Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu
nazir 6. 02. 2012, 00:04:54
Odpovědět  Odkaz 
Ve světě SL jsem jen zřídkavým hostem, rád bych se tedy zeptal na důvod volby klienta, má Imprudence nějaké výhody před např. SnowGlobe2?
Jan Rippl Re: Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu
Jan Rippl 6. 02. 2012, 14:40:43
Odpovědět  Odkaz 
Nejsem si tím zcela jistý, ale tento klient (SnowGlobe) již snad není ani dostupný. Samozřejmě existuje celá řada klientů, avšak podobně, jako je tomu v Second Life, kde oficiálním viewerem je V3, na OSGridu je oficiálním viewerem Imprudence, který má dlouholetou tradici. Co jsem měl možnost vyzkoušet, Imprudence lze bez problému používat jak na Linuxových distribucích, tak i na Windows, a to jak v OSsvětech, tak i v SL.
Re: Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu
Zuza Ritt 7. 02. 2012, 21:49:41
Odpovědět  Odkaz 
SnowGlobe už není vyvíjen, Linden Lab se soustředí na svůj megalomanský projekt nazvaný Viewer 3 (V3), aneb prohlížeč, který žere neskutečně mnoho prostředků a zahraje neskutečně málo muziky. Snowglobe byl postupně vyvinut z prohlížeče první řady, 1.xx, česky označovaného jako jedničkový (oproti současnému, dvojkovému, nyní "trojkovému" prohlížeči V3)
Většina nejznámějších prohlížečů třetích stran, kam patří i Imprudence, mají i svou linuxovou verzi. Na OpenSim světech, ať už lokálních nebo zapojených do některého z mnoha gridů, můžete použít i lindení Viewer, ale obvykle jsou používány jiné prohlížeče, protože většina z nich poskytuje, zvláště zkušeným uživatelům, mnoho komfortních funkcí, které LL odmítá ve svých produktech poskytovat.
Oblíbený je Phoenix, dále také zmiňovaný Imprudence, Hippo, Singularity, Dolphin 1 a další. Na OpenSimech se doporučuju vyhnout prohlížečům postavených na Vieweru 3, protože nezískáte nic navíc a zbytečně snížíte svůj výpočetní výkon, případně na starším stroji nebude možné ani prohlížeč spustit. Patří mezi ně Firestorm, Dolphin 3, Kirstens nebo Kokua.
Petr Vorálek Tvorba vlastního virtuálního světa v Linuxu
nazir 8. 02. 2012, 12:42:49
Odpovědět  Odkaz 
Díky za odpovědi. Já SG používám/používal hlavně proto, že existovala amd64 verze a debian repozitář, takže bylo vše velmi jednoduché a bezbolestné...
Vyzkouším si tedy i ty další klienty, díky.

Přidat názor

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Jan Rippl


  • Distribuce: Ubuntu, Debian
  • Grafické prostředí: GNOME
  • Hodnocení autora: *

| blog



Public Relations

QNAP uvedl novou modelovou řadu NAS TVS-x82T

Společnost QNAP uvedla na trh novou modelovou řadu NAS TVS-x82T, kterou tvoří tři různé modely (TVS-1282T, TVS-882T a TVS-682T). Nová řada je založena na vícejádrových procesorech Intel Core aktuální generace se 14nm výrobním procesem. Díky nim mohou nové NASy nabídnout dostatek výkonu i pro aplikace náročné na CPU.

Pokračování ...


CIO Agenda 2016