Jsou to jen desítky hodin, co byly přerušeny spoje mezi Sýrií a vnějším Internetem. Podobná situace nastala v Egyptě během revolučního období. Analýza, která se objevila v blogu firmy Renesys, ukazuje míru ohrožení různých států podobným odpojením od vnějšího internetového světa. To nemusí být způsobeno zásahem vlády, ale třeba i technickými problémy. Klíčem k úspěšnějšímu přežití je dostatečný počet poskytovatelů s propojením do zahraničí.
Zvláště ohroženy jsou státy, jde je takový provider jen jeden (typicky ještě pod kontrolou státu) nebo dva. Takových států je celkem 61, patří mezi ně zejména státy africké a jihoasijské (např. Tunisko, Etiopie, Jemen nebo Uzbekistán). Dalších 72 zemí, kde je poskytovatelů s mezinárodním spojem méně než zhruba 10, je stále považováno za poměrně rizikové. Také tyto státy se nacházejí především ve zmíněných dvou oblastech (Rwanda, Írán, Arménie...).
Pak je tu skupina států (celkem 58), kde je zmíněných ISP více, ale maximálně okolo čtyřiceti. Ty autoři považují za mírně ohrožené a kromě uvedených dvou regionů je najdeme také v jihovýchodní Evropě. Patří mezi ně státy velké (např. Čína a Indie) i malé (pobaltské státy, Slovinsko apod.). Do této kategorie spadá například i sousední Slovensko.
Působí-li v zemi více než přibližně 40 poskytovatelů se spojem do zahraničí, lze ji podle autorů analýzy považovat za odolnou vůči případnému odpojení. V této skupině o 32 členech se nacházejí například USA, Kanada, Rusko, většina západoevropských států, ale i Česká republika. U států z této skupiny by bylo kompletní odpojení extrémně obtížné, protože i kdyby bylo vyřazeno několik hlavních ISP, stále by existovala řada fungujících spojů do zahraničí.
