Používání permisivních licencí
Podobně jako u copyleftových licencí, také u těch permisivních je situace u izolovaných děl jednoduchá a skutečně přemýšlet je potřeba až v případech, kdy se díla kombinují. Obecně platí, že je méně omezení než u copyleftových licencí – ostatně proto se licence nazývají „permisivní“, tedy česky něco jako „povolující“, „dovolující“ apod. Přesto to ale neznamená, že by žádná omezení neexistovala.
Permisivní licence jsou různé a mají proto i různé požadavky. Typickým požadavkem je uvedení autora a přiložení textu licence nebo odkazu na ni. K tomu se mohou přidávat další požadavky a omezení, podle toho, o kterou licenci se jedná. Například je (jako je tomu v licenci BSD) zapovězeno využívat jména autorů a přispěvatelů při propagaci/podpoře díla.
Co lze a co nelze
Kopírování kódu
Kopírování kusů kódu z díla pod permisivní licencí a jeho vkládání do jiných děl je obecně povolené, ať už je výsledné dílo pod licencí svobodnou (permisivní či copyleftovou) nebo proprietární. Licence přeneseného kódu se neuplatní na zbylé části kódu.
Vkládá-li se takový kód do programu s copyleftovou licencí, uplatní se na něj v rámci celého programu copyleftová licence (je však třeba dodržet i podmínky permisivní licence vloženého kódu), ovšem samotný vložený kus kódu lze samozřejmě stále používat pod původní permisivní licencí. Při vložení do proprietárního programu je to podobné – příslušná proprietární licence se vztáhne na celý program čili ani není nutné poskytovat k němu zdrojové kódy.
Při kopírování opačným směrem bude mít vložení netriviálního kusu kódu s copyleftovou licencí uplatnění této licence na celé dílo (opět se musí dodržet i daná permisivní licence). Projeví se tedy „virální“ povaha copyleftu.
Pozor: ne vždy lze díla kombinovat, ať již kterýmkoli směrem. Lze tak činit jen v případě, kdy jsou licence kompatibilní – tedy když jejich podmínky nejsou ve vzájemném rozporu. Takže zatímco například „nová“ licence BSD (zvaná též „tříčlánková“; podobně to platí i pro zjednodušenou „dvoučlánkovou“) s copyleftovou licencí GNU GPL kompatibilní je, pro „původní“ licenci BSD („čtyřčlánkovou“) to neplatí, protože článek 3, stanovující podmínky pro propagační materiály, je s GPL v rozporu.
Kopírování z proprietárního programu do programu s permisivní licencí je v podstatě stejná situace, jako kdyby se kopírovalo opačně. Pro celek se uplatní proprietární licence (s nutností dodržet podmínky permisivní licence) a původní kód, do něhož se kopírovalo, zůstává i pod permisivní licencí.
Může to celé vypadat složitě, ale je to v podstatě jednoduché. Pokud někam začleníte kód z díla pod permisivní licencí, prostě jen dodržíte podmínky dané permisivní licence, a na licencování díla jako celku to nemá vliv.
Linkování knihoven a další podobná užití
U této kategorie užití platí analogicky to, co si můžete přečíst v minulém článku ohledně copyleftových licencí. Zejména se to týká případu existence rozhraní nezávislého na knihovně a její licenci, kdy program není dílem odvozeným od knihovny – tam na licenci knihovny nezáleží vůbec.
U případů ostatních, kdy je knihovna pod permisivní licencí, je situace úplně stejná jako při kopírování kódu. Na celek lze uplatnit v podstatě libovolnou licenci (i proprietární), přičemž knihovna samotná zůstává pod původní licencí a u programu jako celku je třeba splnit podmínky dané permisivní licence.
V opačném případě, kdy se v programu s permisivní licencí využívá nějaká knihovna s licencí jinou, záleží na licenci knihovny. Je-li copyleftová, platí pravidla z minulého článku. Pro proprietární licence mohou být podmínky různé – záleží na tom, co příslušná licence požaduje (někdy nemá žádný vliv na nakládání s programem, který ji využívá, jindy má dopady velmi zásadní).
Propojení „na dlouhé ruce“
Opět nelze než odkázat na článek o copyleftových licencích. Při vzdáleném propojení se obvykle nejedná o odvození jednoho díla od jiného a není tedy třeba řešit kompatibilitu licencí ani jiné aspekty. Ledaže by šlo o ten zmíněný případ, kdy tu odvozené dílo reálně existuje, byť je tento vztah zastřen. Pak se situace většinou převede na tu předchozí, tedy využívání knihovny v programu.
Shrnutí
Přestože existuje celá řada různých permisivních licencí (BSD, MIT, PHP, Apache...), lišící se v některých klauzulích, postup při jejich používání je velmi podobný. Není třeba mít obavy z virality, kód pod nimi licencovaný lze klidně začleňovat i do proprietárních programů (což stoupenci svobody softwaru vidí neradi, ale to je věc filozofická).
Vždy je potřeba se podívat, co ta která licence požaduje, a dané podmínky splnit – tedy například u programu uvést autory, přiložit text licence nebo odkaz apod. Pozor ovšem na kompatibilitu, zejména při vkládání do programů s copyleftovou licencí. Některé permisivní licence s nimi nejsou kompatibilní („původní“ licence BSD, licence PHP, IBM Public License apod.), u některých nejsou kompatibilní jejich zejména starší verze (typicky třeba Apache License je kompatibilní s GNU GPL až ve verzi 2.0; starší verze kompatibilní nejsou). Těmto nekompatibilitám je velmi žádoucí se vyhnout.
