Počítačová puberta u mne probíhala někdy v polovině devadesátých let. V té době se u nás doma objevilo PC Pentium 100 s 32 MB paměti, na kterém pravidelně padal systém Windows 95. Klikací systém, hry ... však to znáte. Teprve zakoupením zvukové karty Gravis Ultrasound PNP u mne začaly problémy, které bylo třeba řešit mozkem a vzděláváním se. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl, že existuje IRQ a DMA a rozšířená paměť. Jal jsem se konfigurovat počítač a dostal se až k příkazovému řádku DOSu. Zřejmě jako protiváhu uměleckého povolání, vyžadoval můj mozek stále nové a nové logické příklady k řešení. Nejdříve jsem mu dopřával vytváření rozvětvených startovacích menu pomocí autoexec.bat a config.sys. Přes celostránkové dávkové soubory jsem se dostal až k prolistování knihy o programovaní v Turbo Pascalu. Dokonce jsem spáchal program, který hrál přes PC reproduktor lidovou písničku a k tomu zobrazoval na monitoru její text. Ovšem pochopil jsem, že touto cestou se dále ubírat nebudu, protože všechny užitečné programy jsou už vlastně napsané a lépe. Má cesta k Linuxu se stala nevyhnutelnou.
Mé první setkání s Linuxem bylo jedním slovem strašné. Dostala se mi do rukou několikadisketová distribuce Monkey Linux. Instalovala se přímo do FAT32 a měla sloužit k seznámení s linuxovým operačním systémem. Po spuštění instalace mně začal instalátor pokládat podivné otázky, na které jsem zpočátku jen odpovídal "y" nebo "n". Ale asi při dvacátém dotazu, kdy se mne zeptal, jakou taktovací frekvenci má moje grafická karta, jsem stiskl na počítači "reset". Nicméně v průběhu dalších měsíců mi zvědavost nedala a podařilo se mi projít instalačním procesem až do konce. No bohužel to, co jsem po instalaci měl před sebou na monitoru, mi rozhodně nepřipomínalo operační systém, na jaký jsem byl doposud zvyklý.
První zlom přišel až se zapůjčením instalačního CD systému Red Hat 6.0. Tato verze Red Hatu byla pro mne přínosem jednak v tom, že jsem poprvé začal chápat adresářovou strukturu Unixu a druhak mne donutila začít louskat manuály k programům v angličtině. Moje angličtina v té době obnášela 10 lekcí z knihy pro samouky, takže se jednalo opravdu o tvrdý oříšek. Dnes se mé tehdejší znalosti anglického jazyka rozšířily hlavně o počítačový žargon. Anglicky neumím, ale manuály v poněkud tolerantějším časovém úseku už zvládám.
Na Red Hatu 6.22 mi už běhalo vlastnoručně přeložené jádro a veškerý hardware, co jsem měl v PC. Za svou počítačovou maturitu považuji "rozchození" své televizní karty a k ní dodávaného dálkového ovládání. No a pak už to šlo rychle ... upgrady systému Red Hat až do verze tuším 7.1 a jako z čistého nebe se tu objevil Linux Mandrake 8.2, který byl v té době distribucí nejlépe přeloženou do češtiny. U Mandraku - Mandrivy jsem vydržel až do verze 2007, kdy ji pak na mých strojích nahradil Debian Etch. Nicméně jedna Mandriva u nás doma stále ještě běží, a to na počítači mých dcer, které si nechtějí nechat vrtat do počítače "když to přece funguje!"
Mandriva měla v Čechách ještě jeden přínos, a tím byla velmi živá konference, kde jsem se (díky tučným účtům za vytáčené připojení) hodně naučil a poznal pár zajímavých lidí. Dokonce jsem na internetu objevil webové stránky jednoho programátora z Teplic. Ovšem nikdy by mne nenapadlo někoho z profesionálů od počítačů kontaktovat. K programátorům chovám tichou úctu a se svými počítačovými "neznalostmi" se jim nepletu do cesty. Jaké však bylo mé překvapení, když mne tento člověk asi po roce sám oslovil. Všiml si písmenek v emailové adrese "fbtp@...cz" a zeptal se, zdali to "tp" neznamená náhodou Teplice. No napadlo by vás to? ... Slovo dalo slovo, a tak jsme společně v roce 2005 vyrazili na LinuxExpo do Prahy. Od té doby se občas scházíme u pivka i doma. Marek Olšavský byl vlastně tím, kdo mne "ukecal", abych napsal pár článků pro server LinuxSoft.
Protože rád poznávám "chytré" lidi (a kolem Linuxu moc tupých hlav nenajdete), začal jsem organizovat setkávání linuxových nadšenců a příznivců z Teplic a okolí. První akce se přes počáteční obavy velmi vydařila a teď na začátku roku 2008 se sejdeme již po desáté. Podrobnosti o několika akcích najdete na již zmíněném serveru LinuxSoft.
No a proč vlastně používám Linux? Jsem svobodomyslný člověk. Ta nezávislost na dominantní firmě, která manipuluje se svými zákazníky a celým počítačovým průmyslem, je pro mne asi tou největší satisfakcí a protiváhou námaze, kterou jsem tehdy musel vyvinout. Dnes je situace mnohem snadnější, distibuce jsou uživatelsky přívětivé a téměř na vše naleznete odpověď na internetu. Myšlenka "open source" mne těší. Nějaký programátor vytvoří pro sebe program a dá jej k dispozici ostatním za určitých podmínek. Je to stejné, jako když si jde profesionální muzikant zahrát někam jen tak pro radost. Obohatí tím jak sám sebe, tak posluchače.
