přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Čtyři měsíce s Fedorou s Xfce

Čtyři měsíce s Fedorou s Xfce

fedora_logo.jpg

Varování, následující blogpost obsahuje můj vlastní názor.


Když jsem začínal s Linuxem, používal jsem na desktopu Mandrake Linux s prostředím KDE 3, později jsem ho rozbil a nainstaloval jsem si Xubuntu 6.10 (tedy Ubuntu s Xfce). Po nějaké době mě začalo několik věcí na Ubuntu štvát a především kvůli neustálému doinstalovávání nechtěného softwaru při přechodu distribuce na novou verzi jsem přešel na Debian testing. Jsem velice spokojeným uživatelem Debianu, takže jsem kromě pár recenzí neměl dlouhodobější zkušenost s jinou distribucí. V lednu letošního roku se mi dostal do rukou notebook Lenovo ThinkPad T61 a rozhodl jsem se na něj nainstalovat a vyzkoušet Fedoru 14 s Xfce. Zde jsou mé dojmy, uvařte si kafe, je toho hodně, koukněte se na scrollbar.

Fedora Xfce Spin

Pro instalaci jsem zvolil takzvaný Spin. Je to živé a instalační médium obsahující různé sady balíčků, v tomto případě desktop s Xfce. Fedora Xfce Spin je ve vztahu k Fedoře něco jako Xubuntu k Ubuntu, avšak s tím rozdílem, že se nesnaží mást lidi a tvářit se jako jiná distribuce. Spinů je samozřejmě více. Xfce Spin obsahuje vyvážený set aplikací, neobsahuje (až na přihlašovací obrazovku GDM) nepořádek z GNOME. Na rozdíl od verze 8 (obrázek), kterou jsem v minulosti ze zvědavosti zkoušel, obsahuje verze 14 ikony, pozadí i loga z Fedory, takže na první pohled vidíte, že se o Fedoru jedná.

Fedora Xfce Spin Fedora Xfce Spin

Systém jsem nainstaloval, potěšilo mě, že všechno na T61 funguje úplně samo od sebe (kromě snímače otisků prstů, který stejně nechci používat, protože nedokáže odemknout klíčenku). Ze začátku bylo trochu časově náročnější doinstalovat zlými americkými patenty chráněné kodeky, 32bitový Flash Player na 64bitovou Fedoru, fonty z Windows, nesvobodné ovladače nVidia grafiky, Chromium atp. Většinou mi pomohl úžasný Unofficial Fedora FAQ, vřele doporučuji. Instalace LVM byla také naprosto bezproblémová.

Moje plocha Moje plocha

Ověřil jsem si, že nezáleží na tom, jakou distribuci používám: Xfce, Chromium, OpenOffice.org / LibreOffice, Geany, Audacious, NetworkManager, Pidgin nebo Gajim, GIMP, Inkscape, všecko se chová prakticky stejně bez ohledu na distro. Na lámání chleba dojde až při správě systému: instalování balíčků, správě uživatelů, povyšování distribuce na novou verzi. Fedora mě v něčem nadchla a v něčem naopak vytočila.

Automatic Bug Reporting Tool

Co si budeme povídat, každému občas něco spadne, vyhodí podivnou hlášku typu org.freedesktop.DBus.Error.NoReply. V ideálním případě je záhodno vyplnit bugreport, tedy hlášení chyby, ale ruku na srdce, kdo z vás to má? Tedy, kdo z vás to dělá? Já většinou ani sám nevím, co vlastně spadlo, v čem je problém, jaké informace jsou užitečné pro vývojáře, kde ty informace získat apod. Takže se modlím, aby to někdo nahlásil místo mě, aby to někdo opravil místo mě a aby se mi to s aktualizací dostalo do systému tak nějak samo od sebe. Evidentně takhle uvažuje víc lidí, protože to nefunguje, ono se to samo zkrátka nenahlásí. A zde přichází na scénu Automatic Bug Reporting Tool, zkráceně ABRT.

Na pozadí běží démon, který čeká, až něco zhavaruje. Když se to stane, v oznamovací oblasti se objeví červený majáček a bublina oznámí, že ta a ta aplikace spadla (nemám tušení, jak na to ten démon přijde). Jednoduchým kliknutím na tlačítko Nahlásit můžete pád (ano, uhodli jste) nahlásit. Případně to samozřejmě můžete udělat později. Pokud se rozhodnete pád nahlásit, projdete jednoduchým procesem: Nejdříve se přihlásíte (příp. zaregistrujete) do Buzilly Red Hatu (samozřejmě jen poprvé), pak zkontrolujete výpis plný divných slov v klingonštině, kterým vůbec nerozumíte, ale pro vývojáře jsou to užitečná zaklínadla, jestli se mezi těmi slovy neschovává nějaká důvěrná informace (například heslo). K tomu naštěstí slouží vyhledávací políčko, nemusíte to louskat slovo od slova.

Automatic Bug Reporting Tool Automatic Bug Reporting Tool

Pak se v případě potřeby doinstalují nějaké „debuginfo“ balíčky, postoupíte dále, napíšete vývojářům nějaký vzkaz, který bude obsahovat postup, který vedl k pádu. Máte pravdu, něco napsat musíte, ale nemusíte řešit technické detaily. Chybu nejspíš dostane na starost někdo z Brna, alespoň mně se to stává, takže se poperou asi i s česky psaným postupem (ačkoli mě teď nebudou mít rádi, že jsem to sem napsal). Všechno to potvrdíte, odešlete a teď pozor, ABRT samo najde případné duplicitní hlášení a váš report pošle jako komentář. Pokud duplicitu nenajde, založí nový bug. Na konci procesu dostanete URL původního/vašeho hlášení. Na druhém konci drátu sedí lidi, kteří za to berou kačky, takže se většina bugů celkem rychle opraví. Až na můj oblíbený bug číslo 530680, který už nahlásilo přes ABRT asi milión lidí (každé nové hlášení mi přijde e-mailem, protože jsem mezi nimi) a který v Bugzille smrdí už pěkně dlouho.

ABRT mi nechtělo otevírat odkazy v Chromiu, nakonec jsem zjistil, že to musím nastavit v klikátku z GNOME, nastavení Xfce to nerespektuje.

Yum

Teď nemám na mysli čínskou polévku. Yum je příkaz na správu balíčků, něco jako aptitude v Debianu. Jeho použití je prakticky stejné. Napíšete zkrátka yum install geany-plugins-spellcheck a přijede modul pro kontrolu pravopisu v Geany (samozřejmě včetně závislostí). Z yumu mám rozporuplné pocity, něco je fajn, něco je na nic. Porovnávám s aptitude (nemyslím ncurses rozhraní, ale řádkový příkaz).

Přehledný výpis plánované akce

Jeden obrázek vydá za tisíc slov...

Nádhera Nádhera

Ošemetné -y

Pokud napíšu výše zmíněné yum install geany-plugins-spellcheck, budu dotázán, zdali souhlasím s instalací samotného balíčku a dalších případných závislostí. Pokud nechci být dotázán, napíšu raději yum -y install geany-plugins-spellcheck (-y jako yes). Vadí mi, že to jde z extrému do extrému: Bez -y jsem dotazován vždy a vždy je výchozí volbou nesouhlas, takže nestačí dát [Enter], ale je potřeba stisknout předtím ještě [a] (otrava). Navíc jsem dotazován i v případě, že se instaluje jediný balíček (bez závislostí), což mi přijde opravdu zbytečné, je jasné, že to chci.

Na druhou stranu, pokud použiji -y, nejsem dotázán nikdy. Takže pokud napíšu yum -y install tomboy, pozdě plakat nad rozlitým Monem. No a mnohem větší paseku nadělá yum -y remove libněco (dejte si na to pozor).

Mnohem více mi vyhovuje chování aptitude, protože pokud se instalují nebo odebírají jen balíčky napsané v příkazu, tj. neplánuje se další akce kvůli závislostem, na nic se mě neptá. Pokud ale vznikne potřeba další instalace nebo naopak odinstalace něčeho dalšího, jsem dotázán. Navíc je výchozí volbou souhlas, takže stačí bouchnout na [Enter].

Neodebírání automaticky nainstalovaných závislostí

Co mě ale už vyloženě na mou duši vůbec žádná legrace, je absence jakékoli logiky při odebírání balíčků. Když jsem třeba zkoušel, jestli funguje můj repozitář s wibomem pro Fedoru, napsal jsem yum install wibom-gtk wibom-bottle-chooser a společně s wibomem přijelo 32bitové Wine, 64bitové Wine (obojí rozházené do několika balíčků), Ruby, Ruby/GTK2, Ruby gettext a mnoho dalšího. Všechno jsem zkontroloval, že to funguje a zadal jsem do terminálu yum remove wibom-gtk wibom-bottle-chooser. Polilo mě horko, když jsem zjistil, že automaticky nainstalované závislosti se neoznačily k odinstalaci, podobně jako u příkazu apt-get remove *. Naneštěstí jsem si mezitím zavřel okno s terminálem a otevřel jiné, takže krásný výpis instalovaných závislostí byl v pdachu. Nezbylo než závislosti dohledat v nástroji rpmorphan (takový zabiják sirotků) a poodebírat je ručně. Fuj.

* Nástroj apt-get ale alespoň umožňuje dodatečné odebrání již nepotřebných automaticky nainstalovaných závislostí pomocí příkazu apt-get autoremove.

Co jsem tehdy ale ještě nevěděl, je, že yum umí zobrazit historii operací a můžete je libovolně brát zpět. Takže spustíte yum history a pak yum history undo číslo operace. Přestože tohle je možná ještě lepší, pokud by mezi instalací wibomu a jeho následným odebráním uběhla dlouhá doba, ne jen pár minut, mohlo by být dohledání celkem pracné.

Lukáš Zapletal mi poradil příkaz package-cleanup --leaves, který tento problém řeší.

--without-recommends

Aptitude umí tuhle zázračnou volbu, která způsobí, že pokud o to nestojíte, nedostanete do systému doporučené závislosti. Většinou ji použiji, pokud mi bez ní aptitude nabízí instalaci Yelpu a jeho závislostí, nebo třeba nedávno instalaci celého GNOME Panelu kvůli Alacarte. Ve Fedoře jsem nic takového nenašel, něco jako doporučené závislosti zkrátka neexistuje. Vím, že RPM balíčky ze SUSE je mají, ale ty z Fedory ne. Byl jsem například zděšen, když jsem chtěl instalovat Gajim (shodou okolností jsem to udělal s volbou -y, což byla velká chyba).

V pořádku? Opravdu ne V pořádku? Opravdu ne

Po instalaci Gajimu se v nabídce aplikací objeví dost věcí, které jsem vůbec nechtěl jako třeba TigerVNC nebo Avahi SSH server browser.

Drobnosti

Další věc, která se mi líbí, je chytré doplňování. Když už máte nějaký balíček nainstalovaný, na klávesu [Tab] se jeho název nedoplní. Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, proč to nefunguje, ale když to víte, ulehčí vám to život.

Na druhou stranu mi třeba vadí, že když hledám balíček (yum search geany), není u výpisu indikátor stavu (nainstalováno, nenainstalováno atp.), takže výpis nemůžu náležitě filtrovat (aptitude search geany | grep ^p).

Dalším, poměrně zásadním, rozdílem oproti aptitude je něco, co si můžete představit jako automatické volání příkazu aptitude update před každým jiným příkazem. Šetří to psaní, a pokud děláte několik věcí za sebou, nevolá se to pokaždé (asi je použita nějaká časová značka). Na druhou stranu, pokud chci rychle něco vyhledat a na verzi mi nezáleží, je to otravné.

Velkou výhodu repozitářů Fedory spatřuji v tom, že je možné na 64bitovém systému instalovat jak 64-, tak 32bitové balíčky. Pokud například chcete spouštět nějaký 32bitový software, který nemá 64bitovou verzi, potřebujete doinstalovat i příslušné 32bitové knihovny, díky této vlastnosti je to jednoduší než v Debianu a jiných podobných distribucí, kde je celý systém striktně vázán na jednu architekturu.

Zkrátka a dobře, nejradši bych měl nějaký hybrid mezi obojím, nějaké „yumitude“.

Ještě trochu odbočím, často používám stránku packages.debian.org, abych dohledal v jakém balíčku je ta která chybějící knihovna. Bohužel k Fedoře jsem nic takového nenašel. Používám rpmfind.net, ale ten zdaleka nedosahuje takových kvalit a navíc míchá všechna známá RPM distra. Existuje také admin.fedoraproject.org/pkgdb, ale ten se mi příliš nedaří používat.

Rock'n'roll

Jsem zvyklý na rolling distro. Vadí mi, že například Xfce 4.8 je prostě až ve Fedoře 15. Na druhou stranu mám Fedoru na pracovním stroji a rolující Debian testing na volnočasovém. Na pracovním stroji by mi asi vadilo, kdyby mi najednou odněkud zmizela nějaká vlastnost, protože v nové verzi programu prostě není. Nedávno mi třeba (na Debianu) přestaly fungovat všechny moduly do Geany, protože byly kompilované proti jiné verzi Geany, než jsem měl na stroji. Nebo (když Debian vyházel nesvobodné moduly z jádra) přestala jít wifi a musel jsem googlit přes mobil (neměl jsem nikde doma LANku), že mám doinstalovat balíček firmware-realtek. Posledně se mi totálně zbláznil Network Manager. Proto na pracovním stroji ocením neměnnost systému. Jednou za nějakou dobu to celé překlopím na novou verzi a bude to OK. Na volnočasový stroj bych si ale nerolovací distro nedal. Neexistuje něco jako Thumbleweed v openSUSE? Vím o Rawhidu, ale ten je přece jen vývojový.

Podobné je to s mícháním větví Debianu, to mě fakt baví, když chci novou verzi něčeho (třeba Xfce 4.8) nainstalovat z unstablu do testingu, že to jde. Na pracovním stroji to ale oželím, ještě bych si ho rozbil.

Zpropadené GDM

GDM nemám rád. Závisí na nastavovátkách z GNOME, prakticky se nedá rozumně přizpůsobovat... mám prostě raději SLiM. Což o to, v zásadě není problém ho doinstalovat, ale SLiM je ve Fedoře rozbitý a nejen, že neodemyká GNOME klíčenku, ale ta pak nejde odemknout ani manuálně. Nakonec asi sáhnu po LXDM, které funguje dobře.

Jak přizpůsobit vzhled GDM 3

Řekl jsem, že se GDM prakticky nedá přizpůsobovat. Pokud ale chcete změnit alespoň vzhled, můžete to udělat takto:

  1. Nalinkujte spouštěč gnome-appearance-properties do složky automatického spuštění GDM (jako root):

    ln -s /usr/share/applications/gnome-appearance-properties.desktop /usr/share/gdm/autostart/LoginWindow/
  2. Odhlaste se

  3. V GDM se objeví okno pro nastavení vzhledu, můžete měnit pozadí, GTK schéma, písmo, ikony...

  4. Přihlaste se

  5. Odstraňte dříve vytvořený symblink (opět jako root):

    unlink /usr/share/gdm/autostart/LoginWindow/gnome-appearance-properties.desktop

Přizpůsobené GDM Přizpůsobené GDM

Dostupnost softwaru

Nesetkal jsem se zatím s tím, že bych narazil na něco, co není ve Fedoře v repozitáři, ale v Debianu ano. Netvrdím, že takový software není, protože určitě je, ale zatím jsem na něj nenarazil. Dokonce jsem právě naopak zjistil, že v Debianu není v repozitářích výše zmíněný LXDM a ve Fedoře ano. Často ale narazím na zajímavý software, který není ani v jednom repozitáři a k dispozici je jen PPA pro Ubuntu (případně .deb balíček) nebo zdrojové kódy. To mě většinou odradí.

Další drobné rozdíly

Ve Fedoře nenajdete příkaz gksu, ale nezoufejte, poslouží podobná utilita beesu. Fedora (spolu s dalšími RPM distribucemi) navíc obsahuje oproti Debianu nástroje system-config-něco, což jsou GTK klikátka na správu uživatelů, tiskáren, jazyka, služeb atp. Výhodou je, že jsou nezávislé na GNOME. V Debianu (a v Ubuntu) tyto nástroje nejsou, pokud chci systém spravovat přes grafické rozhraní, musím sáhnout po nástrojích z GNOME (eventuálně KDE, což považuji za barbarismus).

Aktualizace na Fedoru 15 (taky trochu návod)

25. května 2011 vyšla nová verze Fedory nesoucí číslo 15. Aktualizoval jsem tedy, neb jsem se těšil mj. na novou verzi Xfce. Nepotěšilo mě, že správce aktualizací mě neupozornil na to, že vyšla nová verze a neumožnil mi přímo z něj upgrade provést; musel jsem tedy sám vyhledat správný postup.

Stačilo by, aby se ve správci aktualizací objevilo tlačítko, určené k spuštění tohoto průvodce Stačilo by, aby se ve správci aktualizací objevilo tlačítko, určené k spuštění tohoto průvodce

Líbí se mi způsob aktualizace: Nejdříve se stáhne vše potřebné a pak se po restartu objeví v zavaděči položka umožňující přechod na novou verzi. Bohužel celý proces trvá několik hodin.

Stahování potřebných balíčků a metainformací Stahování potřebných balíčků a metainformací

V průběhu stahování jsem byl upozorněn na fakt, že moje systémová disková oblast je příliš malá. Uvítal jsem fakt, že používám LVM a pomocí návodu v seriálu Správa linuxového serveru jsem zmenšil datovou oblast a tu systémovou zvětšil. Vše pro jistotu z live instalačního CD s Fedorou 14. Výhodou je, že proces stahování balíčků lze kdykoliv přerušit a pak na něj zase navázat.

Málo místa Málo místa

Dostahováno, jde se na věc Dostahováno, jde se na věc

Samotná aktualizace proběhla bez potíží. Parádní je, že se prostě aktualizovaly programy, které mám nainstalované (včetně těch z dodatečných repozitářů, které to umožňují), a nedoinstalovala se hromada výchozích aplikací, což mi vadilo u Ubuntu, respektive Xubuntu. Jediná viditelná změna proběhla u přechodu z OpenOffice.org na LibreOffice.

K LibreOffice: Po aktualizaci doporučuji nalinkovat nebo zkopírovat složku ~/.openoffice.org do ~/.libreoffice, jinak přijdete o všechno nastavení.

Ukazatel průběhu (omluvte kvalitu, jedná se o fotografii) Ukazatel průběhu (omluvte kvalitu, jedná se o fotografii)

Po aktualizaci všech balíčků se ještě provádělo záhadné „Cleaning up balíček“. Bohužel ukazatel průběhu zůstal na stech procentech a celá akce čištění balíčků trvala zhruba stejně dlouho jako předchozí aktualizace.

Podle ukazatele průběhu by vše mělo být hotovo, přesto to ještě přes půl hodiny potrvá Podle ukazatele průběhu by vše mělo být hotovo, přesto to ještě přes půl hodiny potrvá

Po dokončení a restartu nastal zásadní problém, nenaběhly totiž Xka. Správně jsem odhadl, že pro nové jádro ještě nejsou v repozitáři nesvobodné ovladače pro grafickou kartu nVidia, a v terminálu jsem pod rootem zadal magické mv /etc/X11/xorg.conf /etc/X11/xorg.conf.nvidia. Poté už systém naběhl. Nyní už ovladače v repozitáři jsou, takže problém je vyřešen.

Fedora 15 přináší jako hlavní novinku GNOME 3, což má pro mě, jakožto uživatele Xfce, neblahé následky. Zaprvé je veškeré přizpůsobení GDM nenávratně pryč. Za druhé na první pohled poznáte aplikace z GNOME, jsou ošklivé.

Aplikace z GNOME 3 jsou ošklivé Aplikace z GNOME 3 jsou ošklivé

Dočasným řešením je zkopírování nebo nalinkování snad jediného funkčního GTK3 tématu Adwaita do vámi používaného GTK2 tématu. Pokud budete téma upravovat, zkopírujte ho, pokud ne, stačí nalinkovat.

cp -r /usr/share/themes/Adwaita/gtk-3.0/ /usr/share/themes/VašeTéma/

Přesto pak budou aplikace z GNOME 3 vypadat trochu jinak. S tím se v současné době nedá moc dělat, leda používat všude téma Adwaita. Uživatelům Xfce proto spíše doporučuji zůstat u Fedory 14. A uživatelům GNOME, kteří neprahnou po třetí verzi za každou cenu, ostatně také.

Vyspělé, přesto málo oblíbené distro

Po více než čtyřech měsících každodenní práce s Fedorou musím říct, že výhody a nevýhody se minimálně vyvažují. Fedora na mě působí dojmem velmi vyspělého distra, které obsahuje vysoce kvalitní vlastní nástroje, ale nesnaží se diktovat uživatelům, kterým směrem se mají vydat. Mrzí mě, že spousta autorů softwaru na ni nemyslí a že informací v češtině je jako šafránu. Pokud by o Fedoře byly takové knihy, wiki stránky a fóra, jako o Ubuntu, nevidím důvod, proč by mělo být Ubuntu považováno za uživatelsky přívětivější. Pokud vám nedělá problém angličtina, mohu Fedoru vřele doporučit. Pro uživatele Xfce pak určitě raději starší čtnáctku, pro příznivce GNOME 3 určitě novější patnáctku.

PS Poslední věta nemá sexuální kontext.

Nahoru

Odpovědět

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Top články z OpenOffice.cz

Miroslav Hrončok

Miroslav Hrončok

Linux používám od roku 2004, aktivně se o něj zajímám od roku 2007, kdy jsem napsal svůj první článek pro LinuxEXPRES. Od roku 2009 jsem pracoval pro Liberix jako redaktor LinuxEXPRESu, od roku 2011 do konce roku 2012 jako jeho šéfredaktor. Nyní pracuji v Red Hatu, kde rozšiřuji distribuci Fedora o nové balíčky. Zároveň studuji na FIT ČVUT, kde se zabývám 3D tiskem a vyučuji několik předmětů. Spoluorganizuji pražskou konferenci LinuxDays a aktivně se účastním mnoha dalších českých linuxových akcí, jako přednášející nebo jako výpomoc.


  • Distribuce: Fedora
  • Grafické prostředí: Xfce

| blog