Tentokrát bych ráda zmínila některé programy, které s Frakatým využívám.
Je logické, že jejich výběr je podmíněn tím, co od počítače požaduji.
Náplní mé práce je mimo jiné výroba zpravodaje/časopisu (přesněji 4 - 8 stran A4 každý měsíc). Potřebovala jsem nějaký software (pokud možno beznákladový), který by mi k takovému výkonu posloužil, protože když jsem připravovala první číslo ve Wordu, bylo to perné...
Je to už tři roky, ale dodnes nezapomenu na nekonečné opravování - po každém, sebemenším zásahu se mi vše rozuteklo a mohla jsem začít znova. Na konečném výsledku časopisu tehdy velmi záleželo (a mně celkově vždy záleží na tom, aby byl graficky perfektní). Myslím, že jsem vypracování 4 stran ve Wordu tehdy věnovala rekordní úsilí.
Na obdobný zážitek čekající mě další měsíc jsem neměla nervy.
A přišlo doporučení, díky kterému jsem nainstalovala Scribus, otevřený software pro DTP, který by ještě před několika lety stál desetitisíce.
Neříkám, že bylo snadné proniknout do jeho tajů. Občas jsem se někde zasekla, vznášela dotazy na fóru. Postupem času se mi dostal „do krve“, takže seskládat materiály, texty a obrázky do požadované podoby je v současnosti celkem příjemná a rychlá činnost.
To byl nástroj pro práci, následuje příklad pro zábavu. Ovšem nejen pro ni. Na sociální síti Twitter jsem totiž ulovila již mnoho zajímavých „ptáčků“. Okamžité informace z celosvětového dění, důležité novinky z nejrůznějších oborů, vtipné a moudré výroky, komentáře z úst inteligentních a přemýšlejících lidí. Twitter mě baví i vzdělává, rozšiřuje povědomí a na své si přijdu i v řadě diskuzí o sociálních, politických a filozofických otázkách.
Samozřejmě, přínos je přímo úměrný tomu, koho sleduji a co si vybírám. A vybírala jsem i schopného klienta pro správu svých účtů. Jak jsem se dovtípila, stejnou záležitost často řeší uživatelé všech operačních systémů. Vyhovující program.
Současná vylepšení na Twitteru byla přidávána postupně. Nejprve jsem si vystačila s webovým rozhraním, ale pár dní nato už mi Google vyhledával hesla typu „Twitter application for Linux“. Následně jsem zkoušela asi dvě, ale nebylo to „ono“ - už si ani nepamatuji názvy. Pouze vím, že jedna aplikace byla funkční jen, když měla náladu. A přišel zálusk na většinou opěvovaný TweetDeck. Měla jsem informaci, že na Linuxu funguje, spuštěný pomocí Adobe Air (jak vystižné - tím jsem v tom začala teprve pořádně lítat :-). Nebylo to totiž vůbec tak snadné a dodnes jsem TweetDeck (z mně neznámých důvodů) nerozjela.
Ukázka Echofonu:
Místo toho nejvíc pracují na stejném principu (Adobe) fungujícím Twhirlu. Zdá se celkem spolehlivý a přehledný. Pak mohu ještě doporučit Echofon (dřívější TwitterFox) ve Firefoxu, kterým obhospodařuji svůj druhý účet. Echofon má výhodu, že je jednoduchý a funguje jako doplněk prohlížeče bez nutnosti dalších instalací. Je přehledný a vyhovující, nijak zvlášť mě nikdy nezlobil. Přesto více pracuji s Twhirlem. Jsem docela spokojená, i když má své mouchy. Třeba občas nezobrazuje některé tweety a docela zatěžuje paměť.
Jak to teď tak vypisuji, přepadá mě chuť otestovat ještě další možnosti, třeba to bude dobrodružné.
Stejně jako i toto psaní na blog.
