Linux E X P R E S,

Programátoři-začátečníci v Javě obvykle tápou, protože API Javy obsahuje stovky tříd, některé jsou v různých verzích (například Java Collection API obsahuje pro stejné použití několik typů). Aby programátor používal ty správné, musí se někdy doslova ponořit do historie vývoje API a zjistit si, proč nemá určitou třídu používat a kde najít alternativu.

Lukáš Faltýnek zmapoval historii, vývoj a současnost několika programovacích jazyků. Dozvíte se, jak vznikl nejen jazyk, ale také jeho název, k čemu byl původně určen a jestli se ještě používá nebo vyvíjí.

Procedurální, imperativní programovací jazyk C vytvořil v roce 1972 Dennis Ritchie v Bellových laboratořích AT&T. Jeho záměrem bylo napsat systémový jazyk pro systémové programátory. Konkrétně pro operační systém UNIX.

Profesionální vývojové prostředí pro Javu ME, SE i EE od firmy JetBrains opět udává trend.

V tomto předposledním díle seriálu o nejpoužívanějším textovém příkazovém interpretru – Bash – se budeme věnovat jeho konfiguračním souborům. Nejsou totiž ničím jiným než bashovými skripty.

Python je elegantní, dynamický, objektově orientovaný, interpretovaný a interaktivní programovací jazyk. Vznik jazyka je datován počátkem roku 1990, kdy ho v národním výzkumném institutu pro matematiku a informatiku (CWI) v Amsterdamu vytvořil Guido van Rossum.

Již po třiadvacáté se setkáváme na stránkách LinuxEXPRESu nad tématem Bash - nejrozšířenější textový příkazový interpretr v Linuxu. Probrali jsme všechna důležitá témata a dnes si představíme poslední - tvorbu vlastních funkcí.

Java (foneticky: džava) je relativně "mladý" objektově orientovaný programovací jazyk, který vyvinula a v současnosti stále vyvíjí společnost Sun Microsystems.

Ve dvacátém díle jsme si představili oblast rozšiřování neboli expanzí. Jeden z typů expanzí (rozšíření parametrů a proměnných) jsme probírali minule. Dnes si ukážeme aritmetická rozšíření a celé téma expanzí uzavřeme.

Minule jsme si udělali přehled o zajímavé oblasti zvané rozšiřování neboli expanze. Jedním z typů expanzí bylo rozšíření parametrů a proměnných. To mimo jiné umožňuje práci s textovými řetězci přímo na úrovni Bashe. Této problematice se dnes budeme věnovat podrobněji.

Jednou z výhod operačního systému unixového typu je, že umožňuje automatizaci často opakovaných nebo složitých úloh pomocí skriptů. často se setkáváme se skripty, které administrátoři připravují svým uživatelům ve snaze zjednodušit jim některé operace. Ovládání takových skriptů se ovšem děje prostřednictvím textové konzole, což pro takové uživatele není příjemné pracovní prostředí. Existuje ovšem solidní řešení.

Neznám natolik rozporuplný jazyk, jakým je v očima programátorů nahlíženo právě na BASIC. Mnozí programátoři ho předem zatracují a zjednodušují. Jiní ho považují za výtečný jazyk, v němž v mžiku udělají mnoho. Další pak většinou z neznalosti nechává chladnými.

Pravděpodobně nejdůležitějším synchronizačním mechanismem je tzv. spinlock. Jedná se o aktivní čekání, běh zpracování se tedy nezastavuje. Je to vlastně cyklus, ve kterém se stále testuje, zda je možno pokračovat dál.

A je tady jubilejní dvacáté pokračování našeho seriálu. Nebude však oddechové. Naopak si ukážeme velmi zajímavou skupinu tzv. expanzních (rozšiřovacích) funkcí.