Linux E X P R E S,

Sice ještě nebylo vydáno ani jádro verze 3.8, už je ale zřejmé, co by mohlo přijít v následující verzi.

Pro technologii FUSE (pro implementaci souborových systémů v uživatelském prostoru) bylo připraveno zrychlení v podobě asynchronního přímého I/O.

Byla vydána verze 3.5 linuxového jádra. Žádné převratné změny neobsahuje, obsažená vylepšení se týkají například souborových systémů, protokolu TCP nebo uspávání androidovského stylu.

Je možné, že je architektura souborového systému Btrfs založená na B-stromech již dnes zastaralá.

Byla vydána verze 4.8 multiplatformního (nejen) GUI frameworku Qt.

Každý již jistě slyšel o souborových systémech. Většina z Vás ví, že je to systém, do kterého se ukládají data na pevném disku. Ale jak to všechno přesně funguje, že tam někde nějaké data jsou a nevypadnou, to už každému tak jasné není. Připravil jsem si proto pro Vás přehled nejzákladnějších udajů a principů nejpoužívanějších souborových systémů v Linuxu.

Jako výchozí souborový systém se bude v distribuci Fedora 16 zřejmě používat Btrfs.

Projekty NTFS-3G (ovladač souborového systému NTFS) a ntfsprogs (sada programů pro tento souborový systém) se slučují do jediného projektu.

Clonezilla je obrem ve světě klonování disku. Jedná o live CD, které vám umožní pohodlně, snadno a přitom velmi rychle vytvořit obraz pevného disku nebo naopak pevný disk obnovit z nějaké zálohy. Program zřejmě ocení především počítačoví správci, svoje místo by si ovšem mohl najít i mezi běžnými uživateli, kteří mají jeden nebo více počítačů, které potřebují jednorázově kompletně zálohovat a později obnovit. Pojďme se podívat jak na to.

Linux je přímo proslulý svým přístupem k operační paměti počítače. Při každém přístupu k souborům či programům dochází ke kešování nahrávaných souborů, soubory jsou při něm uloženy do paměti a jejich příští spuštění je tak mnohem rychlejší. V následujícím textu se podíváme na použití tzv. ramdisku, který vám umožní pracovat s pamětí jako s diskovým prostorem.

Je to tu, den D nadešel. Dnes si povíme, jak nainstalovat vybranou linuxovou distribuci a pokud možno se vyvarovat určitých přehmatů, kterých byste se mohli dopustit. Již na konci minulého článku o předinstalační přípravě jsem naznačil, že byste si měli rozmyslet, jaké rozložení na disku s Linuxem chcete mít.

Přestože příkazová řádka a ruční editace konfiguračních souborů jsou velice efektivními nástroji pro správu systému, ne každý je s nimi kamarád. Proč si tedy práci se systémem nezpříjemnit, zvlášť když máme k dispozici sofistikované nástroje s grafickým rozhraním?

V systému používáme velké množství disků, ty mají oddíly a přípojné body. Kdo se v tom má vyznat? Kam se který disk připojuje, jak ho mohu odpojit?

Začátečníkům může toto téma připadat obtížné, ale po rozkoukání se v systému zjistí, že má svou logiku. Stačí pochopit problematiku, prakticky si vše vyzkoušet a rázem je ze začátečníka profesionál. A aby se vám to lépe dařilo, pokusím se vám problematiku přiblížit.