přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Sedm výhod Linuxu

Sedm výhod Linuxu

Tento příspěvek je reakcí na článek Sedm kotev, které táhnou Linux ke dnu, který vyšel na serveru Živě.cz. Jakub Čížek v něm popisuje Linux možná až příliš jednostranně a my mu budeme kontrovat z druhé strany stolu. Takže můžeme? Jdeme na to.


Doporučujeme přečíst si článek, na který Lukáš Zapletal reaguje: Sedm kotev, které táhnou Linux ke dnu.

Kotva č. 1: Operační systém musí být „blbuvzdorný“

Jakub tvrdí, že Linux vlastně není vůbec „blbuvzdorný“ a vychází z předpokladu, že Windows nebo Mac OS, které zřejmě dává na druhou misku vah proti Linuxu, „blbuvzdorné“ jsou. To ale není pravda. Myslet si, že „typický uživatel“ typu právník nebo instalatér je schopen spravovat počítač s Windows, je zcela mylná. Podaří se mu vykonat pouze základní úkony - stejně jako v Linuxu. Dejte ale obyčejnému uživateli ADSL + wifi router, CD s ovladači, příručku a instrukci: „Zprovozni to, nejlépe šifrovaně, po celém bytě.“ Ať má Linux nebo něco jiného, zřejmě si zavolá odborníka.

Intuitivní chování v Linuxu je přímo úměrné intuitivnímu chování ostatních operačních systémů. A pokud má Jakub stále pocit, že tomu tak není, pokládám slavnou otázku Jamese „Jima“ Hackera: „Jmenujte šest.“ A kdyby se Jakubovi podařilo vyjmenovat šest neintuitivních věcí v Linuxu, v diskuzi pod článkem prostě někdo jmenuje jiných šest od konkurenčních operačních systémů. Jedna padne níže v tomto článku. Máme tu remízu. Díky konceptu superuživatele a delegování práv, který tak chyběl ve Windows XP, byl nešikovně udělán ve Windows Vista a konečně začíná pomalu fungovat ve Windows 7, je Linux „blbuvzdorný“ dostatečně. Kotva číslo jedna neplatí.

Kotva č. 2: Hurá, nové barvičky

Jakub zcela správně naráží na přílišné změny v ovládání Linuxu za posledních několik let. Ano, Linux se hodně vyvíjí. U čtení těchto řádků jsem ale kroutil hlavou. Stačí si vzpomenout na všechny ty uživatele zvyklé na Windows XP, kteří musejí den co den bojovat s naprosto odlišnými Windows Vista. Kolik nadávek už asi padlo? Stejný problém mají uživatelé s Windows 7. Dodneška slýchávám, jak si na nový systém někdo nemůže zvyknout, a jak zůstává u „XPéček“. A vzpomínáte si na slavný Service Pack, který doslova pokazil miliony počítačů po celém světě? Modré obrazovky a nefunkční programy. Tohle už nejsou jen barvičky, to je zadřený motor.

KDE 4.5 v distribuci Mandriva Linux KDE 4.5 v distribuci Mandriva Linux

To se netýká jen Windows. Co třeba Mac OS X a jeho slavná Aqua? To nebyly evoluční kroky, ale velký třesk. Těch je naopak v Linuxu málo (například KDE 4). Takové Ubuntu, nejvíce používaná linuxová distribuce na světě na poli pracovních stanic, se mění pomalu a postupně. Nejdřív bych si uklidil před vlastním prahem. Kotva číslo dvě je nefér a platí i pro jiné systémy.

Kotva č. 3: Programátoři tvoří Linux pro sebe

Programátoři tvoří Linux pro sebe, používají jej. No to sice ano, ale pak tu máme firmy, jako je Red Hat, Canonical nebo Novell, které to všechno zabalí a dají tomu pořádek, stabilitu a kontinuitu. Jakub vytahuje eso v podobě „škaredého programu pro nastavení monitoru“, které nedávno probublalo Internetem. Inu, jako IT odborník si dovolím kontrovat dialogem pro nastavení TCP/IP, který je katastrofálně navržen už od roku 1993 (!) a do Windows 7 (2009) se nezměnil.

Najděte mi jediného uživatele, který vám řekne, že se mu nastavuje TCP/IP ve Windows pohodlně. A pokud takového budete mít, dejte mu nastavit dvacet počítačů na pevnou adresu (IP, maska, DNS) a sledujte to. Potřebuje k tomu vždy tři dialogy, mnoho klikání a naprosto neintuitivní zadávání čísel pomocí myši nebo šipek (tabelátor v tomto případě nefunguje dobře). Jediná možnost je formou automatizace, což zvládnou spíše programátoři a správci. Ano, jsme v devadesátých letech minulého tisíciletí. Ale všichni. Linux, Windows i Mac OS X. Jeden systém jako druhý, bok po boku. Kotva číslo tři je velmi zavádějící.

LXRandr - jednoduché a prosté LXRandr - jednoduché a prosté

Kotva č. 4: Zvládnu Linux, jsem skutečný geek

Kotva, která vlastně není žádnou kotvou. Jakub tvrdí, že Linux nelze používat k jednoduchým účelům. Obhajoba této kotvy bude opravdu snadná. Každý, kdo moderní Linux kdy zkusil, mi potvrdí, že číst poštu, prohlížet Internet a upravovat fotky s Linuxem není žádný problém. Nepotřebujete být expert. Do redakce nám přicházejí kladné ohlasy od uživatelů, kteří s počítačem (tedy nejen s Linuxem) začali po padesátce.

Naopak. Linux dnes startuje rychleji než jiné operační systémy, je bezpečnější a poskytuje vše, co běžný uživatel dnes potřebuje. Tedy výše uvedené. Plus něco navíc. Kotva číslo čtyři je naprosto nerelevantní.

Kotva č. 5: Bezpečnost v uvozovkách

V kotvě číslo pět se Jakub snaží stavět bezpečnost někam do symbolické roviny. Jakože by tam vlastně nemusela být. Je v uvozovkách. Všichni IT odborníci mi dají jistě za pravdu, že největší slabinou bezpečnosti vždy byl a bude uživatel. Ten uživatel, co si píše hesla na papírky, co si nastavuje slabá hesla, co je zapomíná, co se snaží nejvíc si ulehčit práci a nehledí na varování, která mu na obrazovce blikají.

Svalovat ale vinu na Linux je naivní. Navíc za situace, kdy bezpečnost Linuxu je obecně vyšší než u jiných operačních systémů (zejména Windows). Pakliže posadíme nepoučenou osobu k počítači a neřekneme jí, že zadáním „hlavního hesla“ může poškodit počítač, tak se může stát neštěstí. To ale pochopitelně platí jak pro Linux, tak pro jiné systémy! A linuxové distribuce myslím uživatele varují dostatečně před tím, než provedou nějakou nebezpečnou akci. Stačí číst, co je na obrazovce.

Například distribuce Red Hat Enterprise Linux splňuje ty nejpřísnější nároky na bezpečnost – vždyť mezi zákazníky patří velké vládní instituce i banky. Nepoučený uživatel si může Linux „rozvrtat“ stejně rychle jako Windows. Zdatný správce však může Linux (i Windows) nastavit tak, aby uživatel nemohl systému nic provést. Tedy pokud jej nerozmlátí kladivem. Kotva číslo pět je ve své podstatě ironickou střelbou do vlastních řad.

Kotva č. 6: OEM

Výrobci prý Linux vůbec nechtějí nabízet jako OEM (se slevou k počítači, notebooku nebo serveru). Tady se dostáváme opět do sporu. Linux totiž nepotřebuje OEM. Zákazník Linuxu nepotřebuje OEM. Linux se neprodává „na licence“, a tedy není třeba nic vázat na hardware. Uživatelé, kteří opravdu potřebují stabilitu a profesionální podporu, platí firmám, jako je Red Hat, Novell nebo Canonical formou předplatného. Je to podobné jako předplatné časopisu. Dokud firma platí, má záruky. Záruky v podobě aktualizací a profesionální pomoci. Takové pomoci, která je v IT naprosto výjimečná a nedosažitelná u jiných systémů, které se prodávají na licence a přes partnery.

Například u Windows máte pramalou šanci řešit nějaký závažný problém v operačním systému přímo s člověkem, který má danou věc na starosti. Obrátíte se obvykle tam, kde jste si licenci Windows koupili. Luxus přímé komunikace s Microsoftem mají jen ti největší zákazníci. V případě firmy Red Hat obvykle komunikujete přímo, dokonce není výjimkou, když se zákazníkem nepřímo komunikuje člověk, který má danou věc na starosti. Velmi často to také bývá autor samotné komponenty. Tohle je u linuxových služeb běžné a všechno to mají zákazníci obvykle za ceny nižší, než je OEM licence Windows.

Zjednoduším to. Pokud potřebujete Linux a hardware dohromady, prostě jděte buď tam, kde prodávají hardware s Linuxem (takové firmy navzdory Jakubovu tvrzení opravdu existují), nebo si hardware prostě kupte a objednejte si Linux s podporou třeba u firmy Red Hat. Mimochodem pokud si hardware objednáte u dobrého prodejce, prodá vám ho bez licencí na Windows. V případě pracovní stanice si Windows můžete nechat a nainstalovat je do virtuálního počítače.

Stejné služby nabízejí linuxové firmy pro servery i pracovní stanice. U kotvy číslo šest se autor snaží tlačit pojem OEM do pozice „přidávání Linuxu k hardwaru zdarma“, což je nepřesné a hlavně neaplikovatelné.

Kotva č. 7: Software a hardware

Jakub poukazuje na nevyzrálost programů v Linuxu. Jako „reprezentativní vzorek“ vybral dva programy, které jsou ve verzích 0.7 a 0.13.5. Velmi mladé programy, u kterých probíhá bouřlivý vývoj, místo nějakých těch vyzrálejších. PiTiVi pochopitelně nelze srovnávat s konkurencí typu Adobe Premiere za dvacet tisíc korun. Na druhou stranu například takový PiTiVi již dnes nabídne asi polovinu funkčnosti populárního levného programu na editaci videa Pinnacle.

Linux nabízí obrovské množství programů, ale pakliže chce uživatel Windows používat ten či onen oblíbený program, tak to nejde. Linux, stejně jako Mac OS, není s Windows kompatibilní ve smyslu spouštění programů. Tohle se ale (opět) netýká jen Linuxu. Chcete spustit účetnictví pro Linux, ale máte jen Mac OS? Smůla. Ale snad pomůže emulace nebo virtualizace, kterou Linux umí.

Nedávno jsem instaloval vzdálenou tiskárnu Hewlett-Packard DeskJet F300 na Linux, a poté na Windows. Na Linuxu jsem zcela intuitivně přidal tiskárnu přes volby Tiskárny | Přidat tiskárnu. Okamžitě byla k dispozici a já po několika desítkách vteřin tiskl. Na Windows jsem zkusil nejprve podobný postup, nenašel jsem však v ohromném seznamu tiskáren Hewlett-Packard tento typ. Vložil jsem tedy CD a zahájil čtvrthodinovou instalaci asi dvaceti programů od této firmy. Na konci jsem byl vyzván, ať tiskárnu připojím k počítači, což jsem nemohl. Tento krok jsem tedy přeskočil, v položce Start jsem však nebyl schopen v těch dvaceti programech najít žádného průvodce, který by fungoval. Musel jsem znova ručně přidat tiskárnu, vyhledat vlastní ovladač k instalaci a najít adresář na CD, který obsahoval ten správný INF soubor. Teprve poté tiskárna tiskla. Tolik k paragrafu o hardwaru.

Linux nabízí mnoho kvalitního softwaru, ať už placeného, nebo neplaceného. Některé programy se z historických důvodů odlišně ovládají a úplně nezapadají do pracovního prostředí dané distribuce, ty ale uživatel vůbec nemusí používat a v základní instalaci ani nejsou. Linux neumí podobně jako jiné systémy, spouštět programy z Windows, ale v dnešní době virtualizace to nepředstavuje až takový problém. Poslední kotva je jen výstřelem do prázdna.

Kotva navíc: Hry

Problém v nekompatibilitě spouštění programů má jeden nehezký důsledek. Hry. Ano, v Linuxu nefungují hry, které jsou určené pro Windows. Těch je nejvíc, z pochopitelných důvodů. Některé lze spustit přes příslušný software (Wine, Cedega), jiné přes virtualizaci (Solitare), některé existují i pro Linux (Quake a další) a mnoho jich funguje naopak jen v Linuxu.

Hrát hry jde samozřejmě i v Linuxu Hrát hry jde samozřejmě i v Linuxu

Tento problém se ovšem netýká businessu, a také dospělých uživatelů. Na hry jsou naštěstí na trhu herní konzole typu Sony Playstation 3, Nintendo Wii nebo DSi. Pro ně existuje opravdu nepřeberné množství herních titulů.

Kotva číslo osm naštěstí nepadla.

Citát

Místo nějaké polemiky či shrnutí skončím jedním citátem, který znám z plakátu visícím u nás v kanceláři. Jedná se sice „pouze“ o interní marketing, ale podle mého názoru je to vtipné zakončení mého článku.

Nejdříve vás ignorují,
pak se vám smějí,
pak s vámi bojují,
pak vyhrajete.

-- Mahátma Gándhí

Nahoru

Odkazy

Odpovědět

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Top články z OpenOffice.cz