Tento ročník byl první, na který jsem se odvážila dorazit osobně, ale jsem si jistá, že příště už se stydět nebudu. Po dnešním rozhovoru s jedním z účastníků jsem si ovšem uvědomila, s jakými zkreslenými očekáváními jsem na akci vyrážela. Když člověk neví, co čekat, snadno se totiž propadne do předsudků, že nebude půlce přednášek rozumět a že by se s ním ty ajťáci určitě přestali bavit, kdyby se náhodou provalilo, že má doma růžovou myš.
Co jsem tedy očekávala od konference LinuxAlt?
Přednášky o odborných tématech
Většinu plánovaných témat bych si nejspíš přečetla, pokud bych je potkala na webu v podobě článku. Osobní účast na jeho přednášce je ale možnost, jak autorovi vyjádřit mnohem silnější zpětnou vazbu. Některé prezentace byly odborné, jiné vhodnější pro laiky. Kvalita byla různá - přednášející samozřejmě mohou být někdy nervózní, ale ve většině případů jsem viděla sebejisté vtipné lidi, kteří poutavě předváděli rúzné praktické příklady rovnou na promítacím plátně.
Pár zajímavých lidí z linuxové scény
Tučňáčí komunita disponuje mnoha zajímavými individualitami, s nimiž je radost diskutovat. Několik lidí jsem chtěla potkat, ale čekala jsem, že jejich přístup bude daleko víc chladný a oficiální. Chybka! Přednášející, organizátoři i posluchači byli většinou velmi ochotní a přátelští. Jako nic netušící "nováček", vhozený do vroucího kotle, jsem všechny pozitivní odezvy opravdu oceňovala. Netrvalo mi dlouho a cítila jsem se tam jako doma. (A to jsem tam potkala jen jediného známého z dřívějška.)
Nějaké oficiální CD Ubuntu
V plánu bylo ulovit nějaké originální instalační médium. Ne, že bych už pár lidem neukazovala "Linux na vyzkoušení", ale s podporou oficiálního designu se to všechno hned zdá lepší, hezčí a blýskavější. Nakonec jsem si z akce odnesla CD Ubuntu, Kubuntu a OpenSUSE, flash disk s Fedorou, knihu o Mandrivě a hromadu tučňáčích samolepek. Víte, původně jsem ta Ubuntiska prostě jen chtěla rozdat, ale teď budu všechno osahávat, psát o tom zasvěcené kilobajty textu a teprve nakonec ty věci (možná) rozdám. A o tom to je!
Otestování netradičního social eventu
Na akci tohoto typu jsem vyrazila poprvé. Foťák a rezervovaná hromada času se mi ale rozhodně hodily. Chtěla jsem si zas jednou vyzkoušet sezení v posluchárně, zmapovat, co na konferenci chodí za lidi, zjistit, kolik se v davu vyskytne žen... Už na první přednášce jsem si vytyčila cíl: vyfotit co nejvíc představitelek ženského pohlaví. Fotografií však nakonec vzniklo mnohem víc, než jsem čekala, stejně jako nových kontaktů, sociálních vazeb a zajímavých konverzací.
A co jsem prostě nečekala?
- Nenapadlo by mě, jak špatně se bude o víkendu shánět v blízkosti VUT něco k jídlu a nepostradatelný kofein.
- Nikdo mi neuvěří, ale opravdu nebylo v plánu "lovit linuxáky". Baví mě prostě diskutovat s lidmi, kteří jsou zajímaví.
- Na přednáškách by to chtělo více židliček a větší jistotu, nadšení a "drajv", které mi chyběly u některých přednášejících.
- Rozhodně jsem nechtěla tak mocně zameškat všechny dopolední přednášky. Příště to chce lepší time management.
- A už vůbec jsem nečekala, že se setkám s tolika zajímavými lidmi a že s nimi po akci půjdu ještě na večeři :)
