Piráti svolali demonstraci. Proč?
Na sobotu 20. února svolala Česká pirátská strana (ČPS) demonstraci za svobodu Internetu. Co k tomu představitele strany vedlo? Dva důvody vycházející z aktivity ministrů české vlády a jeden důvod mající původ v takovém výkladu autorského zákona, jenž vedl k zahájení trestního stíhání ČPS.
Demonstrace za svobodu Internetu
Načasování akce vychází hlavně z toho, že bude ve sněmovně pokračovat projednávání návrhu nového zákona o hazardních hrách, v němž je obsažena povinnost blokovat „internetové stránky“ obsažené na seznamu nepovolených internetových her.
Návrh zákona o hazardních hrách
V říjnu 2014 předložil ministr financí Andrej Babiš vládě návrh úplně nového zákona o hazardních hrách, který je zamýšlen jako náhrada současného zákona o loteriích. Vláda v červenci 2015 návrh schválila a postoupila ho Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ta se návrhu věnovala na svém plénu v září a prosinci, v lednu a únoru letošního roku pak návrh projednávaly výbory.
Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj doporučil návrh schválil v předloženém znění, rozpočtový výbor připravil pozměňovací návrhy, které jsou však spíše formálního charakteru a nic nemění na té části návrhu, která souvisí s Internetem.
Navržený zákon obsahuje kromě jiného také povinnost poskytovatelů internetového připojení „zamezit v přístupu k internetovým stránkám uvedeným na seznamu internetových stránek s nepovolenými internetovými hrami“. Seznam by vedlo ministerstvo financí a o zápisu stránky by rozhodovalo z moci úřední.
Technické aspekty povinnosti
Na zmíněnou povinnost se lze dívat z několika hledisek: technického, právního a filosofického. Technické aspekty souvisejí s tím, co a jak budou vlastně ISP povinni blokovat. Návrh operuje pojmem „internetová stránka“, ten však není nikde definován. Pokud by tím byl myšlen celý web, bylo by nutné blokaci provádět na úrovni DNS (a tedy velmi nespolehlivě), pokud jednotlivá stránka na webu, byla by blokace reálně neproveditelná.
Při používání TLS (HTTPS) nelze monitorovat přenášenou komunikaci a proto nelze blokovat jednotlivé stránky a dokonce ani jednotlivé weby na určité IP adrese. Je těžko představitelné, že by „hazardní“ weby, kde se pracuje s penězi, běžely na nešifrovaném HTTP.
Z návrhu není zřejmé ani to, jak často se budou údaje v seznamu stránek měnit a tedy zda se bude muset ISP dotazovat při každém přístupu nebo si je bude moci po určitou dobu cachovat. V prvním případě by vznikaly velmi značné nároky na servery ministerstva a vedlo by to zcela nepochybně ke zpomalení přístupu k Internetu.
Další věcí je, že pokud by blokace byla prováděna na úrovni DNS, byly by blokovány i jiné služby běžící na stejných adresách, protože nelze rozlišit DNS požadavek pro účely webu a například pro e-mail.
Právní aspekty povinnosti
Předně není jisté, zda by takováto povinnost nebyla v rozporu se zákazem cenzury, jak ho stanoví Listina základních práv a svobod. O zakázaných stránkách by totiž rozhodovalo ministerstvo, tedy úřad, a nikoli nezávislý soud.
Další problém návrhu je spojen s tím, jak by proběhlo správní řízení o zařazení stránky. O zahájení řízení by byl totiž účastník (provozovatel webu) informován pouze veřejnou vyhláškou – s tím, že pokud je znám pobyt nebo sídlo, zašle se mu to též „na vědomí“.
Co z toho plyne? Účastník se o zahájení řízení nemusí vůbec dozvědět, pokud nebude neustále sledovat úřední desku ministerstva financí. Povinnost úřadu zaslat informaci „na vědomí“ je jen pořádková a její opomenutí nemá právní účinky ve věci samé. (Pozn. autora: V praxi tedy ministerstvo nemusí mít zájem na tom, aby účastníci o zahájení řízení věděli a může docházet k rutinnímu porušování povinnosti.)
Filosofické aspekty povinnosti
Tyto aspekty jsou asi nejvýznamnější, protože se zavedením takové povinnosti otevírá snadná možnost jejího rozšíření pro další oblasti. Ostatně již před časem byl ve sněmovně podobný návrh, který společně s blokací nepovolených her zaváděl také blokaci pornografie.
Poznámka autora: Jakmile se správní blokace v našem právním řádu etablují, bude snazší je po malých kouscích rozšiřovat nejdřív třeba na weby s návody na výrobu bomb, potom na weby považované za extremistické a tak dále. Obecně se tomu říká „salámová metoda“ nebo též „vaření žáby“. Již existující právní úpravu by samozřejmě bylo také možné zneužít, byť to třeba není v praxi pravděpodobné.
Filosofickým problémem ale může být i sama blokace nepovolených her. Návrh totiž obsahuje i zákaz provádění plateb provozovatelům takových her, takže internetová blokace je tu jaksi „navíc“. V nejobecnější rovině pak jde o to, zda vůbec něco blokovat, ať už je na těch webech cokoliv. Právě tyto filosofické aspekty jsou jedním z důvodů svolání demonstrace.
Chovanec: Nastala doba k debatě, jak se posunout k identifikaci na Internetu?
„Kdybych teď řekl, že bych chtěl, aby každý uživatel internetu byl identifikován, tak se na mě vrhnou všichni. Ale podle mě nastala doba k debatě, jak se tímto směrem posunout,“ řekl ministr vnitra Milan Chovanec začátkem ledna pro Lidové noviny. Nikdo si podle něj nepřeje, aby se z Internetu stalo „rejdiště zločinců a semeniště hnutí propagujících zlo“.
Následně vyšel další článek také v MF DNES. Ministr se proti tomu ohradil a nařkl vydavatelství MAFRA (patřící ministru financí Babišovi) z „hrubé novinářské a editorské chyby nebo cílené diskreditace reprezentantů politických konkurentů majitele vydavatelství“. Zveřejněné výroky však nevysvětlil.
Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) jednoznačně odmítlo ministrův návrh. Považuje ho za snahu posunout se směrem k autoritativním režimům. „Regulace by se, jak už to tak bývá, dotkla pouze domácích uživatelů, nikoliv skutečných teroristů. Ti by naopak ministru Chovancovi psali anonymní děkovné dopisy,“ řekl Ján Simkanič, předseda výkonné rady SPIR.
Ministr vnitra reagoval na demonstraci, která byla mj. i kvůli němu svolána, na svém twitterovém účtu výroky jako: „Dnes proběhla zřejmě historicky první demonstrace proti výzvě k diskusi“ nebo „Milí piráti, jsem pro svobodnou plavbu v internetovém moři! Ale bez loupení a znásilňování.“
„Odkazování není zločin“
Jak jsme již informovali před měsícem, proti České pirátské straně bylo zahájeno trestní stíhání za provoz webu sledujuserialy.cz. Bylo zahájeno na základě oznámení České protipirátské unii, podle níž web porušuje práva k audiovizuálním dílům (seriálům).
Piráti se odvolávají na to, že především „odkaz není a nemá být zločin“ a že analogicky by tedy měly být stíhány firmy jako Facebook nebo Google, které na rozdíl od ČPS na obsah nejen odkazují, ale také ho přímo kopírují a dokonce na tom všem vydělávají.
Otázka případné protiprávnosti odkazování není nová. Zabýval se jí dokonce i Soudní dvůr EU na základě případu ve Švédsku, kde vydavatelé internetových novin tvrdili, že odkazový web porušuje práva k odkazovaným článkům. Švédský soud se obrátil na SDEU s předběžnou otázkou, jak k věci přistupovat.
SDEU konstatoval, že pokud odkaz nezpřístupňuje již zpřístupněné dílo „nové veřejnosti“ (jiné skupině, než která k němu již měla přístup), je po právní stránce v pořádku, a to i pokud má odkaz formu embeddingu (zobrazení přímo ve stránce). Protiprávní by ale byl například v případě, že by zpřístupňoval dílo nové skupině veřejnosti – například pokud by umožňoval obejít placený přístup k webu.
V rozsudku SDEU však nelze najít odpověď na to, zda je v souladu s právem takový odkaz, případně embedding, který směřuje na dílo zpřístupněné neoprávněně. Právě tato otázka bude zřejmě klíčovou v procesu s ČPS a výsledek může rozhodnout i o osudu mnoha uživatelů, kteří sdílejí na sociálních sítích odkazy na videa neoprávněně někým zpřístupněná například na YouTube.
Jak probíhala demonstrace
Dá se říci, že si Piráti nemohli vybrat horší den a denní dobu, protože k silnému studenému větru se krátce před začátkem demonstrace přidal ještě déšť. I přes nepříznivé podmínky se ale na pražském Klárově sešlo několik stovek demonstrantů – mainstreamová média (např. Český rozhlas) uvádějí 200–250 účastníků, Piráti okolo 600.
Malování transparentů na demonstraci
Akce byla pod bedlivým dozorem policistů. „Desítka policistů“ zmiňovaná v některých sdělovacích prostředcích dozorovala demonstraci z bezprostřední blízkosti, o desítky metrů dál postávalo několik skupin uniformovaných strážců zákona (dohromady asi 20 osob) a nasazeno bylo i „vozidlo pro sledování extremistů“ se speciálními kamerami na vysokém sloupu. Není známo, že by došlo k zákroku proti nějakému účastníku demonstrace.
Je podpora svobody Internetu extrémní názor?
Základem demonstrace byly proslovy představitelů ČPS a pozvaných osobností. Pohovořili tu spisovatel a novinář Ondřej Neff, sémiotik a odborník na analýzu dat ze sociálních sítí Josef Šlerka, právní expert na ochranu osobních údajů Jan Vobořil, publicista a odborník na sociální sítě Daniel Dočekal, ředitel pro právní a legislativní záležitosti Seznam.cz Michal Feix, manažer pro státní správu SPIR Josef Bouška a předseda Pirátské strany Lukáš Černohorský.
Projev Josefa Šlerky
Byly tu i další „atrakce“, například panel s vytištěnými články, kde si každým mohl pomocí fixů vyzkoušet práci cenzora. Ve stánku se malovaly transparenty, představitelé ČPS rozdávali „identifikační karty pro Internet“ (někteří jejich držitelé byli následně také „zatčeni“) a masky Anonymous. Kromě ČPS se na demonstraci prezentovala také Strana svobodných občanů, která tu měla svůj stánek, akci podpořila i Strana zelených.
Demonstranti u Strakovy akademie (zdroj: TZ České pirátské strany)
Na závěr se demonstranti vydali na pochod k ministerstvu vnitra, krátce se zastavili také před Strakovou akademií, kde sídlí česká vláda. Ministerstvu Piráti předali manifest Tři kroky k obraně svobodného Internetu.
