Co je Vidalinux
Vidalinux Operating System (VLOS) je distribuce Linuxu založená na distribuci Gentoo. Předpokládám, že většina z vás o Gentoo již slyšela, pro ty ostatní ji nyní krátce popíši. Jedná se o tzv. překládanou distribuci, tzn. nainstaluje se základní systém a překladače a pak se z internetu stahují další programy, které se překládají. Vždy, když vyjde nová verze nějakého programu, lze ji stáhnout z internetu, přeložit a nahradit tak původní verzi. Systém lze takto udržovat stále aktuální s nejnovějšími balíky a bezpečnostními záplatami.
Navíc není nutné každý půlrok kupovat nové CD či DVD nebo stahovat jeho obraz. Nevýhodou tohoto systému je ovšem nutnost přístupu k rychlému internetu (minimálně ADSL). Jinou často zmiňovanou nevýhodou Gentoo je jeho ne zcela triviální instalace, asi by se do ní neměl pouštět úplný začátečník. Systému navíc chybí konfigurátory typu Yast nebo Xdrake, takže začátečník po přechodu z Windows se v systému může cítit poněkud ztracený. Naopak uživatel s alespoň částečnou znalostí Linuxu ocení neuvěřitelně přehledný adresář /etc a bude se cítit za chvíli jako doma. Tyto vlastnosti jistě přispívají k tomu, ze Gentoo se stává čím dál tím populárnější distribucí.
Ve snaze odstranit obtížnou instalaci vznikla distribuce Vidalinux. Tato distribuce se od Gentoo liší poměrně snadnou instalací pomocí nástroje Anaconda a dále existencí komerční i nekomerční verze. Instalaci nekomerční verze 1.1 zvládl i začátečník a pak mohl se systémem nakládat, jako by to bylo běžné Gentoo.
Co nového ve verzi 1.2
Nová verze 1.2 měla původně vyjít v květnu, pak 6. června, a nakonec vyšla 1. srpna. Původní sliby hovořily o přítomnosti GNOME 2.10, KDE 3.4 a OpenOffice.org 2.0. Jaká je tedy skutečnost?
Všechny tyto programy (a mnoho dalších) obsahuje pouze komerční verze na DVD, kterou si je možné objednat z www stránek projektu za 40 dolarů. ISO obraz nekomerční verze pak není dostupný přes http nebo ftp, ale pouze přes systém bittorent, který jeho stahování několikanásobně zpomalí i při rychlém připojení do internetu.
Nekomerční verze pak obsahuje pouze GNOME a několik dalších programů. KDE a OpenOffice.org je nutné stáhnout z internetu. Naopak obsahuje nového správce balíků Yukiyu, který považuji za velice vydařený a lepší než původní Porthole.
Program pro správu balíků Yukiyu
Instalace pomocí instalačního programu je poměrně přívětivá a neměl by se jí obávat ani úplný linuxový nováček. Stačí nabootovat počítač s vloženým CD a vyčkat spuštění programu Anaconda. V prvním kroku dostanete na výběr jazyk. Lokalizace je povedená a lze bez obav zvolit češtinu. V dalším kroku vybíráte klávesnici. Moje doporučení je pro instalaci zvolit International/US. Během instalace budete spíše než české znaky potřebovat různá lomítka a podobně.
Následuje rozdělení disku. Použijte nejlépe program cfdisk s pěkným a intuitivním grafickým rozhraním. Disk rozdělte dle vlastního uvážení. Já osobně používám následující:
200 MB oddíl ve formátu ext2 pro jádro a soubory zavaděče, připojený na /boot; "2x velikost paměti" pro swap oddíl; plánujete-li používání programů s velkou spotřebou paměti (grafika, databáze), můžete zadat i více, jinak je to zbytečné; zbytek volného místa ve formátu ext3 připojený jako /.
Můžete samozřejmě vytvořit samostatné oddíly pro /var, /usr nebo /home. Též můžete použít ReiserFS nebo XFS. Já osobně používám ext3, protože mi zaručuje, že v případě havárie se dostanu k datům po nabootování z live CD (ostatní souborové systémy nejsou těmito CD vždy podporovány - platí zejména pro XFS). Dále následuje nastavení sítě (IP adresa nebo DHCP), nastavení hesla pro roota a případné přidání uživatelů. Doporučuji vytvořit alespoň jednoho uživatele a jako root se přihlašovat co nejméně. To jsou však obecná pravidla a zde se jimi nebudeme zabývat. Rovněž je nutné vybrat si, zda se systém bude zavádět rutinou GRUB, nebo LILO a které operační systémy mají být nabízeny.
Instalace pokračuje výběrem balíků programů. Můžeme vybrat pouze skupiny balíků, a ne jednotlivé balíky. Rovněž můžeme vybrat vše. Doporučuji se nad výběrem alespoň trochu zamyslet. Je například zbytečné instalovat WiFi, pokud jej nepoužíváme.
Nyní již následuje skutečná instalace. Všiml jsem si, že instalační program si některé balíky stahoval ze sítě. Jak instalace postupuje, se můžete přesvědčit na páté konzoli (stiskněte klávesy [Ctrl+Alt+F5]), zde uvidíte výpisy instalovaných programů. Zpět do grafické konzole se dostanete stiskem kláves [Alt+F7]. Po celou dobu instalace máte na druhé konzoli k dispozici funkční terminál, ve kterém můžete sledovat například zaplněnou kapacitu disku. Po instalaci je nutné počítač restartovat.
Poinstalační nastavení
Při prvním startu jsem se setkal s problémem. Systém správně nastartoval do grafického prostředí manažeru GDM. Avšak ihned po přihlášení do prostředí GNOME jsem byl obtěžován chybovou hláškou, která se objevovala pravidelně zhruba každých deset vteřin. Bylo nutné se opět odhlásit a provést kompletní upgrade systému z příkazové řádky:
emerge sync emerge world
Ta bohužel na mém systému trvala více než 24 hodin. Navíc nešel nainstalovat balík splashutils s odkazem, že potřebuje zdrojové kódy jádra. Musel jsem tedy nejprve nainstalovat jádro:
emerge gentoo-sources
Další zádrhel nastal u balíku pcmciautils s hláškou, že potřebuje přeložené odpovídající moduly. Vzhledem k tomu, že pcmcia v počítači nemám, bez váhání jsem se jej zbavil:
emerge -C pcmciautils
Nyní již upgrade proběhl bez problémů a po restartu počítač fungoval bez problémů. Instalaci dalších programů jako KDE, OpenOffice.org, GIMP apod. jsem provedl pomocí Yukiyu.
Struktura adresáře /etc je stejná jako u Gentoo. Proto doporučuji prohlédnout si zejména adresáře /etc/conf a soubory /etc/rc.conf a /etc/make.conf. Dále si pomocí příkazu zjistěte, které služby se vám při startu spouští:
rc-status -a
Spouštění služeb lze upravit pomocí programu rc-update. Doporučuji promyslet, co je nutné spouštět. Vyřazením nepotřebných služeb lze běh systému celkem slušně zrychlit. Doporučuji rovněž přeložit si vlastní jádro, ale možná se vám podobně jako mně nepodaří nastavit tak pěkné grafické spouštění, jaké "umí" implicitní systém.
Vyzkoušet, nebo ne?
Přes uvedené nedostatky mohu Vidalinux vřele doporučit každému, kdo by chtěl instalovat Gentoo, a bojí se instalace. Nutností je však provést hned po instalaci upgrade systému. Rovněž - jak je popsáno - aktuálně nedoporučuji provádět upgade Pythonu na verzi 2.4.
Na internetu je v současnosti upravená verze Vidalinux 1.2.1. Problém s chybovou hláškou v ní je odstraněn, problém s updatem nikoliv. Společnost dále ohlásila Vidalinux 1.3 (má obsahovat GNOME 2.12) na leden 2006. Ovšem po zkušenostech s předchozí verzí nedoporučuji čekat na další verzi a instalovat rovnou aktuální.
