Linux E X P R E S,

Přestože lze Linux nainstalovat celý na jediný diskový oddíl, z praktických důvodů je obecně lepší disk rozdělit. Následující text bude věnován tomu, jak a čím to nejlépe provést.

Když chcete spustit nějaký program, spustíte jej za pomoci operačního systému. Co ale spustí samotný operační systém? Odpověď je jasná – zavaděč systému neboli boot loader.

Poté, co jsem si vyzkoušel Gentoo, Vida Linux a LFS (viz minulá čísla časopisu), rozhodl jsem se vyzkoušet i další známý překládaný Linux - Source Mage. V článku naleznete mé postřehy a dojmy.

NFS zdaleka není jediným existujícím síťovým systémem souborů, i když jeho název by tomu mohl napovídat. Není ani "nejlepším" síťovým systémem souborů, ale pro některé účely je opravdu ideální. Snadnost nastavení a velmi vysoký stupeň integrace se systémem, jakož i stabilita a rychlost, jsou jeho hlavními přednostmi. Je možné jej připojit i jako kořenový systém souborů a to jej dělá ideálním pro nasazení na pracovních stanicích bez pevného disku.

Ukážeme vám, jak si uložíte data z pevného disku na CD nebo DVD. K uložení neboli jak se lidově říká vypálení, použijete výtečný program K3b, který se svými možnostmi a intuitivností blíží známému programu Nero. Jan Jaroš.

Máte bednu počítače "z ruky" nebo v tak nevýhodné poloze, že je problém při vysunuté CD/DVD mechanice zmáčknout tlačítko EJECT? Někde jsem četl, že do šuplíku by se tlačit nemělo, zařízení to ke zdraví nepřispívá. Naštěstí většina moderních distribucí disponuje šikovným nástrojem eject. Jak z jeho názvu vyplývá, má na starosti vysunutí šuplíku zvolené mechaniky, ale nejen to; umí ho také zasunout, zamknout, nastavit rychlost čtení.

NTFS ako súborový systém sa objavil v masovom využití vo Windows NT už začiatkom deväťdesiatych rokov. Rôzne jeho verzie neznamenajú pre používateľov Linuxu nič mimoriadne, hádam iba to - a to vravím ironicky v prípade, že ste ešte vôbec nevideli Windows - aby tento súborový systém mohli pripojiť ako ďalší disk a zapisovať naň dáta.

NTFS je pokročilý souborový systém, který je dodáván spolu s operačními systémy společnosti Microsoft řad NT, 2000, XP a 2003. Jeho podpora pod Linuxem není dokonalá, nicméně s trochou snahy se dá zprovoznit podpora pro čtení i zápis.

Není to tak dávno, kdy mě kamarádka požádala o fotky a videa ze společné prázdninové dovolené. Protože vím, že nedisponuje nejrychlejším internetovým připojením, rozhodl jsem se pro osobní návštěvu s USB diskem. Při samotné návštěvě moji prázdninovou náladu málem pokazil fakt, že její operační systém nerozpoznal žádný linuxový oddíl, na které jsem data přenášel. Po několika minutách pátrání mě vyhledávač navedl na ext2driver, pomocí kterého byla data nakonec šťastně přenesena.

K naší radosti se množí uživatelé, kteří mají zájem alespoň o vyzkoušení něčeho jiného, než je jim trhem diktováno, ačkoli to může znamenat jisté komplikace či dokonce nutnost použití šedé kůry mozkové. Sám jsem se na tuto cestu kdysi vydal a dnes rozhodně nelituji, že jsem se tehdy nechal zlákat.

V systému používáme velké množství disků, ty mají oddíly a přípojné body. Kdo se v tom má vyznat? Kam se který disk připojuje, jak ho mohu odpojit?

Hdparm je komplexní nástroj, který nám umožní zjistit a samozřejmě také nastavit parametry našeho pevného disku. Primárně je určen pro ATA/IDE, ale některé volby jsou dostupné i pro další zařízení (např. SCSI). Možnosti nastavení jsou opravdu široké, a to nám umožňuje vyladit si naše pevné disky přesně podle potřeby.

Když Linux přicházel na svět, kernelové sudičky mu mimo rychlosti a přenositelnosti daly do vínku ještě hojnost všelijakých souborových systémů - především ty klasické, ctící unixovou tradici (ext2, ext3, JFS, XFS), včetně několika fosilií (např. Minix FS, UFS). Pak jsou zde některé experimentální (jako třeba ReiserFS), jiné sloužící pro kompatibilitu s jinými světy (VFAT, NTFS, HFS+), souborové systémy síťové (NFS, Samba) a virtuální (mj. procfs, sysfs).

Potřebuje-li více lidí sdílet nějaká data, většinou je nejlepší uložit je na síťový server a pracovat s nimi přímo odtud. Někdy to ale není možné nebo vhodné. Lidé pracující "v terénu" (obchodní zástupci, montéři apod.) často nemají k dispozici potřebné internetové připojení, aby mohli k serveru přistupovat. A právě pro takové situace se hodí iFolder.

Nič nevydrží večne. Každý harware raz odíde do večných lovíšť a my ho musíme vymeniť. Všetko býva zvyčajne v poriadku, ujmu utrpí maximálne naša peňaženka. Opak môže byť pravdou pri strate dát, ktorá nám hrozí pri poruche harddisku.