Linux E X P R E S,

Nová verze linuxové distribuce Mageia přináší přechod na zavaděč GRUB 2 a desktopové prostředí KDE Plasma 5, nově je k dispozici správce balíčků DNF.

Vývoj systémového zavaděče LILO opět končí. V praxi už jeho místo téměř úplně zabral GRUB.

Na následujících řádcích je zápis parametrů určený souboru grub.cfg. Jedná se o nastavení, které je nezbytné pro start níže uvedených linuxových distribucí. Při provozu z ISO souboru je možné z flash disku provozovat (s odpovídajícími úpravami) i několik verzí stejné distribuce.

Zřejmě každý zkušenější uživatel má v blízkosti počítače nějaké to "záchranné" CD nebo DVD, případně live verzi Linuxu. Pokud se vám, tak jako mně, zvýší počet CD/DVD nosičů, přestává být praktické probírat se stohem obalů médií. Nemluvě o trpké pachuti, pokud je požadovaný obal nalezen bez média, jež je po objevení v šuplíku stolu odmítáno mechanikou počítače kvůli zanedbatelnému škrábanci na povrchu.

Byla vydána verze 2.00 zavaděče GRUB. Nebude mít ale situaci jednoduchou, v Ubuntu již GRUB2 padl za oběť UEFI.

Je tady další verze KDE a s ní přichází tradiční zvědavost, co pro nás (nebo na nás?) tvůrci tohoto desktopového prostředí připravili. Pusťme se tedy do prozkoumávání...

Řeč bude o obrázku na pozadí při zavádění systému ..

14. února byl svátek všech zamilovaných a v tento den také vyšla nová verze Debian GNU/Linuxu s kódovým označením Lenny a číslem 5.0. Že bylo co oslavovat, o tom není pochyb, však si příznivci Debianu museli na novou verzi počkat téměř dva roky. Co je v distribuci nové a kde hledat další informace o Debianu, to se dozvíte v následujícím článku.

V posledním článku Průvodce Linuxem se podíváme na pár položek, se kterými se v průběhu používání GNU/Linuxu pravděpodobně setkáte. V následujících řádcích napíši něco o zavaděči systému, změně grafického prostředí, zmíním se o práci v silně nepopulárním terminálu (pro běžné uživatele) a také si něco řekneme o možnosti upgradu systému. Jak začít tento nesourodý článek? Jako vždy - od začátku...

Je to tu, den D nadešel. Dnes si povíme, jak nainstalovat vybranou linuxovou distribuci a pokud možno se vyvarovat určitých přehmatů, kterých byste se mohli dopustit. Již na konci minulého článku o předinstalační přípravě jsem naznačil, že byste si měli rozmyslet, jaké rozložení na disku s Linuxem chcete mít.

Pro ty, kteří si smazali zavaděč GRUB z MBR a chtějí ho obnovit.

Mnoha uživatelům Linuxu se přes veškerou upřímnou snahu nedaří zbavit se Windows. Viníkem bývají programy, které dosud není možné nahradit jejich linuxovými ekvivalenty, a nebo proprietární formáty souborů, které pod Linuxem bez uvedených programů nezpracujete. Wine nebo některý z jeho klonů nemusí vždycky pomoci, nezbývá, než se postarat o možnost běhu Windows a Linuxu na jednom počítači.

Přestože lze Linux nainstalovat celý na jediný diskový oddíl, z praktických důvodů je obecně lepší disk rozdělit. Následující text bude věnován tomu, jak a čím to nejlépe provést.

Když chcete spustit nějaký program, spustíte jej za pomoci operačního systému. Co ale spustí samotný operační systém? Odpověď je jasná – zavaděč systému neboli boot loader.

Znáte to - přijdete domů, zapnete počítač a jdete si pro něco na zub, abyste zabili čas, "než to naběhne". V následujícím článku se na počítač podíváme právě v tu dobu, kterou trávíte blouděním po lednici či spíži.