přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?

Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?

20let.png

Linux nedávno oslavil své dvacáté narozeniny. Je tedy výborná příležitost podívat se, čím vším si operační systém (jak ve smyslu samotného jádra, tak i v podobě celých distribucí) prošel, jaké zaznamenal úspěchy, neúspěchy a důležité události. Tato příležitost je o to větší, že odborná konference LinuxCon Europe se koná právě tady, v České republice.


Richard Stallman, GNU a FSF aneb „ke kořenům“

Přestože se letos slaví 20 let Linuxu, skutečná historie tohoto systému začala již o řadu let dříve. Konkrétně v roce 1983, kdy Richard Matthew Stallman („RMS“) oznámil zahájení vývoje operačního systému GNU. Jeho cílem bylo vytvořit operační systém unixového typu (kompatibilní se systémy UNIX v obecné rovině), který by však byl svobodný.

Richard M. Stallman Richard M. Stallman

Počátkem roku 1984 RMS zahájil skutečný vývoj systému GNU. O rok později pak publikoval svůj Manifest GNU, ve kterém vysvětlil filosofii svobodného softwaru a účel projektu GNU. Vzápětí založil neziskovou organizaci The Free Software Foundation (FSF), která měla jednak zaměstnávat vývojáře pracující na GNU a jednak být také institucionalizovanou základnou pro hnutí svobodného softwaru.

V roce 1989 vznikla první verze GNU General Public License (GNU GPL). Byla to první taková licence, která nebyla spjata s konkrétním dílem (již dříve RMS vytvořil GNU Emacs General Public License pro účely programu GNU Emacs). Vyjadřovala ve formě právního dokumentu to, co bylo filosoficky obsaženo v Manifestu GNU, tedy základní pilíře svobodného softwaru, včetně tzv. copyleftu, tedy mechanismu na ochranu díla proti omezení jeho svobody.

Do roku 1990 vznikla již významná část operačního systému GNU (v rámci projektu GNU byla vyvinuta řada podstatných i méně podstatných součástí, například základní knihovny, utility, kompilátory, ladicí nástroje atd.), nicméně stále chyběl jeden veledůležitý modul: jádro systému. Proto vznikl projekt GNU Hurd, jehož cílem bylo právě toto jádro vyvinout.

Výtvor studenta Linuse Torvaldse

Na začátku 90. let vstupuje na scénu student helsinské univerzity Linus Torvalds. Měl již zkušenosti s počítači Commodore a hlavně Sinclair. Právě u druhého jmenovaného (konkrétně modelu QL) zkoušel kromě jiného i upravovat operační systém. Krátce po svém návratu z vojenské služby se na univerzitě setkal se systémem UNIX, konkrétně šlo o ULTRIX na počítači DEC MicroVAX.

Počátkem roku 1991 zakoupil počítač s procesorem 80386, na který nainstaloval unixový systém MINIX a začal „jen tak pro zábavu“ tvořit nový operační systém. Kromě vývoje samotného jádra také portoval pro svůj nový systém shell Bash a kompilátor gcc. V srpnu téhož roku se svým výtvorem pochlubil v diskusní skupině systému MINIX. Linus tehdy předpokládal, že jeho systém zůstane spjatý s platformou x86.

Linus Torvalds Linus Torvalds

Systém měl zpočátku název Freax. Ari Lemmke, který tehdy spravoval FTP server se zdrojovými kódy systému, to však nepovažoval za dobré pojmenování, proto zvolil nový název „Linux“ (Linusův MINIX), aniž se tvůrce systému zeptal (sám Linus Torvalds o takovém názvu sice původně uvažoval, ale zavrhl ho jako příliš egoistický). Ten ho nakonec přijal, proto se můžeme s Linuxem setkávat dodnes.

Co se týká licence, původně měl Linux vlastní licenci, která omezovala jeho komerční distribuci. Ovšem již od počátku potřebovalo jádro ke svému provozu další komponenty, aby vznikl plnohodnotný (byť velmi omezený) operační systém. A těmi samozřejmě povětšinou nebylo nic jiného než díla z projektu GNU, poskytovaná pod licencí GNU GPL (případně její volnější verzí GNU LGPL).

Úplně první verze Linuxu – 0.01 – byla vydána pod původní licencí, většina softwaru GNU však nebyla součástí balíku. Při vydávání verze 0.12 však již Linus uvažoval o použití licence GNU GPL i pro jádro (o čemž následně hovořil jako o „nejlepší věci, kterou kdy udělal“). Nakonec se tak stalo u verze 0.99, vydané v prosinci 1992. Za kvalitním propojením Linuxu s GNU stálo samozřejmě velké úsilí na obou stranách; ostatně projektu GNU se to velmi hodilo, protože jádro GNU Hurd ještě nebylo ani zdaleka k dispozici.

Linux jde do světa

Instalace ze zdrojových kódů, která byla zpočátku jedinou cestou zprovoznění Linuxu na počítačích, má dvě velké nevýhody. Jednak není jednoduchá a rychlá, především je tu ale „problém slepice–vejce“, tedy že bez funkčního operačního systému se nový systém nezprovozní. Proto začaly brzy vznikat celky, které označujeme jako „linuxové distribuce“.

Zřejmě úplně první svého druhu byl Softlanding Linux System (SLS) z května 1992. Vytvořil ho Peter MacDonald a do distribučního balíku zahrnul kromě jiného i X Window System. Distribuce získala oblibu a hlavně inspirovala další zájemce o tvorbu takových celků.

Další takovou distribuci vytvořil Patrick Volkerding na základech SLS a nazval ji Slackware (název zvolil záměrně humorný, aby jeho – jak tehdy předpokládal – nepříliš důležitý projekt nebyl brán příliš vážně). Důvodem vzniku byla nespokojenost s kvalitou SLS, když bylo potřeba instalovat Linux na MSUM.

Distribuce Slackware se ale navzdory původním představám postupně stala velmi oblíbenou, rozšířenou a současně propracovanou. Používá se hojně i dnes, a na rozdíl od mnoha jiných takových celků je stále prakticky distribucí „jednomužnou“ a současně distribucí s jen minimem modifikací jádra a dalších komponent oproti stavu od původních tvůrců.

Slackware Slackware

Další distribuci založil Ian Murdock v roce 1993. Také on byl nespokojen se stavem SLS, proto se rozhodl pro vznik distribuce nazvané v první fázi „the Debian Linux Release“. Ve stejné době také vydal Debian Manifest, což je v zásadě přenesení Stallmanova Manifestu GNU na linuxovou distribuci – deklaruje otevřenost a svobodnost distribuce. Podobně jako Slackware, i Debian je distribucí, která se úspěšně dožila dnešních dnů a je nasazena na nepřeberné škále počítačů rozličných architektur.

Jedna distribuce nestačí

V následujícím období, tedy v druhé polovině 90. let, nastal doslova rozmach linuxových distribucí. Menší množství jich vzniklo na zelené louce, většina jich však byla přímo či nepřímo odvozena od jiných distribucí. Největší základnou pro takové odvozování byly obě již zmíněné distribuce, k nim se po roce 1994 přidala ještě distribuce Red Hat.

Mnohé z odvozených distribucí se pak stávaly základem pro další odvozování. Tak tomu bylo například u distribucí S.u.S.E (1994; dnes openSUSE), Knoppix (2000), Fedora Core (2003; dnes nese název Fedora) nebo Ubuntu (2004). Dalšími „bázemi“ se staly i některé načisto vytvořené distribuce, kupříkladu Enoch (1999; dnes Gentoo) nebo Arch Linux (2002).

V rámci „distribučního šílenství“ vznikaly stále nové a nové distribuce (mnohé byly něčím významně specifické, jindy šlo jen o snahu firem i jednotlivců mít svou vlastní distribuci a třeba na ní zkoušet vydělávat). Mnoho distribucí ale také zaniklo, ať již v dávnější minulosti, nebo nedávno. Možná si ještě někdo vzpomene, že existovaly distribuce jako Caldera (později SCO; zánik 2003), Lindows (později Linspire, resp. Freespire; 2008) nebo Aurox (2008).

Tučňák Tux

Ve druhé polovině 90. let se Linux nejen začal masověji šířit, ale také dostal svého maskota. Stal se jím tučňák Tux. Myšlenka použití tučňáka pochází přímo od Linuse Torvaldse, konečnou grafickou podobu mu dal Larry Ewing.

Tux, maskot Linuxu Tux, maskot Linuxu

Tučňáka Tuxe lze dnes potkat úplně všude a je možná ještě známější než samotný Linux. Bývá na víkách notebooků, na skříních serverů i stolních počítačů; z hrnků s Tuxem (nebo i hned několika) pije kávu či čaj nejeden z nás, nemálo lidí obléká trička či jiné části oděvů ozdobené maskotem Linuxu.

Co na server? Linux, co jiného...

Linux se, stejně jako jiné podobné věci, nejprve zabydloval v počítačích nadšenců a jiných „early adopters“, kteří chtějí mít všechno úplně čerstvé a nevadí jim i nějaké ty chybky. Tak tomu bylo v první polovině 90. let. Ovšem v polovině druhé už Linux (samozřejmě GNU/Linux, aby nedošlo k omylu; Linux bez GNU se vyskytuje velmi zřídka) začínal zvolna získávat své místo na serverech.

Proč právě tam? Je to logické. Na serverech v té době běžela nejčastěji některá z verzí UNIXu. Proto se Linux nabízel jako vhodná alternativa, zejména za situace, kdy bylo cílem provozovat na serveru programy, které byly buď psány platformově nezávisle nebo aspoň obecně unixově, takže nebyl problém je zprovoznit na Linuxu.

Výhod Linuxu byla celá řada. Patří k nim jeho spolehlivost (už od poměrně časných verzí), nízké náklady (samotné používání je zdarma na libovolném počtu strojů) a podpora široké škály architektur (přestože s ní Linus Torvalds nepočítal; praxe ale ukázala, že je vhodné a přitom nepříliš problematické používat stejné jádro na strojích různého druhu). Brzy se přidala i snadná dostupnost serverových aplikací, protože jejich tvůrci vyhodnotili Linux jako perspektivní systém (nehledě na ty, kdo tvoří programy maximálně přenositelně).

Server Server

Co se týká serverů pro internetové služby (web, e-mail, IM, VoIP atd.), tam Linux postupně získal většinový podíl a například u webu se dnes pohybuje okolo 60 %. Specifickým fenoménem se stala platforma LAMP (Linux, Apache, MySQL, PHP), která je dlouhodobě standardem pro provoz webových stránek a jen málokterý poskytovatel webhostingu tuto platformu nenabízí.

Ještě pevnější pozici si Linux vybudoval u superpočítačů, tedy strojů s vysokým počtem procesorů, velkou operační pamětí a obrovským výpočetním výkonem. Mezi 500 nejvýkonnějšími počítači světa jich aktuálně více než 91 % využívá Linux, přitom až do roku 1998 byl podíl Linuxu nulový.

Dobytí mobilních přístrojů

Navzdory úspěchu u serverů a superpočítačů se Linuxu dlouho nedařilo v jiných segmentech trhu. Například u mobilních přístrojů to ještě před pár lety nevypadalo, že by se Linux v této oblasti vůbec někdy prosadil. Sem tam prodával některý výrobce telefon nebo PDA s Linuxem, ale většinou jen nějaký okrajový model a ještě jen v některých zemích.

Změna nastala až v posledních třech letech. V roce 2008 se na trh dostaly první chytré telefony a další přístroje s operačním systémem Android. Ten jako své jádro využívá Linux, zbývající části jsou tvořeny svobodným i proprietárním softwarem. Po Androidu následovaly další systémy, zejména webOS (aktuálně je bohužel další vývoj pozastaven a není jasné, co bude dál) a MeeGo (nový systém vzniklý sloučením starších projektů Maemo a Moblin).

Nexus S, telefon s Androidem Nexus S, telefon s Androidem

Aktuálně je Android nejpoužívanějším systémem na „chytrých telefonech“ s podílem zhruba 43 %. Na jednu stranu je to pro Linux velká výhra, současně ale nelze přeslechnout i názory kritické (například od Richarda Stallmana): že je zde podstata svobodného systému potlačena; systém má sice svobodné jádro, programy a další části, ale nemůže fungovat bez řady komponent nesvobodných, majících podobu binárních blobů, u kterých v podstatě nikdo neví, co a jak dělají.

Další komplikací pro Android jsou patentové spory. Zatěžují výrobce přístrojů, vedou k mimosoudním řešením (kdy pak výrobce někomu platí za údajné využívání patentů) a mohou se stát důvodem k opouštění Androidu nebo i obecně systémů založených na Linuxu (protože některé patentové záležitosti se týkají právě Linuxu).

Zmínku si zaslouží i různé technické přístroje, kde Linux figuruje jako „embedded OS“. I tady se výrazně prosadil, ať už v různých routerech, modemech a dalších síťových prvcích, nebo i v oblastech zcela odlišných, tedy například ve strojcích na jízdenky, multimediálních přehrávačích, set-top boxech, GPS navigacích atd.

Na prahu třetí dekády

Na začátku třetího desetiletí má Linux pozici, o níž se jeho stvořiteli Linusi Torvaldsovi na počátku asi ani nesnilo – a o které se naopak možná snilo Richardu Stallmanovi při zakládání projektu GNU; i když druhý z jmenovaných může být poněkud zklamán tím, že jde o rozšíření někdy na úkor ideálů, které za vznikem GNU a svobodného softwaru vůbec stály.

Linux nyní tíží několik problémů. V první řadě jsou to již zmíněné problémy patentové. Ty jsou sice aktuální jen v některých zemích světa, ale dopady mají všude; už proto, že tvořit více verzí téže distribuce je komplikované. Proto vznikají různé spory (založené přitom často na neplatných patentech nebo jsou úplně „na vodě“ – viz někdejší případ SCO) nebo v distribucích chybějí některé technologie.

Dále tu je nízký podíl na desktopech; situace se v různých zemích liší, ale obecně se dá říct, že podíl Linuxu je někde okolo 2 %. Důvody jsou různé, nicméně velký podíl má „začarovaný kruh“. Kvůli nedostatku kvalitních aplikací se na Linux nehrnou uživatelé, aplikace zase nevznikají, protože není dost uživatelů.

Je otázka, jak se situace bude vyvíjet dál. Faktorů je mnoho, ať již obchodních, politických, či jiných. Může nastat situace, že se budou aplikace výrazněji přesouvat na web. To by mohlo přinést posílení Linuxu, protože by se z počítačů stal v podstatě jen tenký klient, pro který není potřeba vytvářet aplikace; na straně serverové může rovněž bezproblémově běžet Linux, jako ostatně dosud.

Může nastat ale i opačná situace – například se to může vyvinout směrem k podrobnému sledování toho, co lidé dělají na internetu. Linux by pak byl ze své podstaty překážkou něčemu takovému, proto by byl eliminován. Takový černý scénář, podobně jako všechny ostatní, včetně těch nejpozitivnějších, jsou však nyní jen věštěním z křišťálové koule. Teprve budoucnost ukáže, kam se bude situace okolo Linuxu ubírat.

Historie se píše každým dnem

Celá historie Linuxu, GNU a všeho souvisejícího je nesmírně bohatá a popsat vše v pár odstavcích nelze. Tím spíš, že se věci mění každým dnem, a co platí dnes, nemusí platit zítra. Stačí vzpomenout třeba na to, jak byl ještě na jaře webOS považován za velkou naději – a jak to s ním vypadá dnes. Proto jsou historické události svého druhu zajímavostí, která umožňuje případně i načerpat inspiraci a vyvarovat se opakování chyb. Nechť jsou tedy odstavce tohoto článku brány jako takové „malé pošimrání“, které může odstartovat další zájem o Linux, jeho historii a především současnost.

Příští díl trojdílného seriálu bude věnován zajímavým technologiím, které s Linuxem přišly na svět. Některé z nich sice byly již překonány nebo podstatně změněny či vylepšeny, ale ve své době představovaly technologický skok kupředu.

Všechny obrázky v tomto článku pocházejí z Wikipedie.

Nahoru

(Jako ve škole)
Průměr: 1.21 | Hodnotilo: 14
 

Příspěvky

Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Petr Ježek 19. 10. 2011, 12:07:25
Odpovědět  Odkaz 
Odhady desktopového použití GNU/linux se liší. Systematicky jsou ale všechny odhady založené na kalkulačních metodách zatíženy systematickou chybou směrem k podcenění. Pokud by statistika sledovala počet uživatelů a nikoli strojů, pak by bezpochyby podíl linuxu vzrostl. Kdyby se pak sledoval počet operačních systémů, díky častému sdílení několika distribucí linuxu na jednom stroji by šlo o další nárůst. Rozšíření linuxu je ale bez diskuse rostoucí bez ohledu na to, zda si to uživatelé uvědomují či ne. Celý veřejný sektor by měl z podstaty věci používat linux jako základní OS, čímž by se uvolnily vývojové a servisní kapacity pro ostatní druhy SW. To bychom ale museli defenestrovat celou současnou politickou garnituru...
Ivan Bíbr Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
bibri 22. 10. 2011, 16:45:44
Odpovědět  Odkaz 
Já to vidím jako podhodnocené, protože to vychází z prodejů a Linux, jak známo, se kupovat nemusí. Zajímavá čísla - prodej knih Ubuntu 10.10 cca 1 200ks, zatímco download stránku na ubuntu.cz navštívilo cca 90.000 UIP. Dá se předpokládat, že rozdíl bude řádech.

Z mého okolí nemá samotné Widle nikdo a těch pár zbylých má dualboot. Většina přitom licenci "dostala" k hardwaru. To je druhá stránka, která ty "oficiální" odhady dost mění...
Andrej Pavelka Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Andrej Pavelka 26. 10. 2011, 20:13:26
Odpovědět  Odkaz 
Nedostatok kvalitných aplikácií? Nemám pocit, že by mi na Linuxe niečo chýbalo a okrem toho, na tomto portáli vyšlo hodne článkov o nasadení Linuxu v praxi a o kvalite linuxového softvéru. a ten podiel bude určite vyšší ako 2 %, lebo poslednú dobu používaú Linux ľudia, na ktorých by som to nikdy nepovedal a nemyslím tým len jedného človeka. A v blízkej dobe ešte očakávam prudký nárast, lebo povedal by som, že počet používateľov Linuxu rastie exponenciálne.
Lukáš Jelínek Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Lukáš Jelínek 26. 10. 2011, 21:59:16
Odpovědět  Odkaz 
Ano, z hlediska běžných uživatelů nedostatek kvalitních aplikací. Co třeba hry? Skutečné trháky na Linuxu nejsou (nevyplatí se je pro Linux dělat). Aplikace pro grafiky? Zrovna dnes se mě ptal majitel grafického studia, jak je na tom Linux z tohoto pohledu. A bohužel to není dobré. Nejde o to, že by nebylo vůbec nic. Ale zatímco třeba od Adobe mají na Windows kompletní sadu všeho potřebného, a je to vzájemně provázané, pro Linux to bohužel není. Něco lze zprovoznit přes Wine, ale to je dost sázka do loterie, protože některé aplikace chodí bez problémů, jiné ale padají nebo se třeba něco nezobrazuje správně. Linuxu může pomoci přesun aplikací na web, jak už jsem psal v článku. Pak bude uživateli jedno, co má přímo na stroji, protože pokud to pojede čistě v prohlížeči (JavaScript, HTML5), ta vrstva pod tím už nebude důležitá. Linux potom může konkurovat cenově.
Re: Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Marvn 6. 11. 2011, 14:39:43
Odpovědět  Odkaz 
me by zajimalo, kde vznikla ta predstava, ze bezny uzivatel nejcasteji hraje Ackove hry a dela ve photoshopu...
Lukáš Jelínek Re: Re: Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Lukáš Jelínek 6. 11. 2011, 16:20:16
Odpovědět  Odkaz 
Z reálného života. Domácí uživatelé hry opravdu velmi zhusta hrají, a přestože jde o ty "áčkové", obvykle si je nekupují. Ten Photoshop je zase jeden z příkladů firemního použití. Ale zrovna Photoshop používají často (téměř vždy samozřejmě nelegálně) i domácí uživatelé, kteří by si pro své činnosti samozřejmě vystačili i s úplně jinými programi. Faktem je, že speciálně domácí uživatelé (ne zdaleka všichni, samozřejmě) posuzují operační systém podle toho, co všechno (nelegálně získaného) jim tam pojede. Bez ohledu na jejich skutečné potřeby. Ve firmách je zase důležité, aby vznikalo minimum komplikací a celkové náklady byly co nejnižší.
Re: Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
David 8. 11. 2011, 14:21:11
Odpovědět  Odkaz 
Jsem grafik a grafika me zivi. Jsem ale i zamestnanec a proto se musim podrobit zamestnavateli a pracuji v Corelu a Photoshopu. Nicmene delam i semtam grafiku pro me zname, a to na svem PC, kde mam Ubuntu, InkScape a Gimp. V reklamce, kde jsem si nechaval prvne tisknout plakaty nechapali, ze jsem neco takoveho mohl vytvorit softwarem, ktery je zdarma. Podobny je i priklad MS Office a Libre Office. Byl jsem se podivat na skoleni Excelu pro pokrocile. Lektor pry pouzival i Libre a proto jsem chtel, aby vzpomnel probirane veci, ktere v Calcu nejdou. Nenasli jsme zadnou.. Sam jsem se o tom presvedcil, protoze jsem ukoly delal v Libre a vysledek byl nekdy i lepsi. Tak si to vemte.. kolik lidi je vic jak pokrocily uzivatel??
Miroslav Hrončok Re: Re: Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Miro Hrončok 8. 11. 2011, 19:23:20
Odpovědět  Odkaz 
Mně osobně třeba chybí vzájemná provázanost u Inkscapu a GIMPu. Jiný styl ovládání a pod. Oproti tomu třeba Ilustrator a Photoshop se chovají podobně a to je určitě uživatelům příjemnější.
Lukáš Jelínek Re: Re: Re: Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Lukáš Jelínek 8. 11. 2011, 21:02:15
Odpovědět  Odkaz 
Zrovna Adobe to má provázané dokonale - Illustrator, Photoshop, Flash, Dreamweaver atd. Koupí se celý balík programů, kde se jede stejným stylem (sice leccos bylo získáno akvizicí, ale během roků se to dokonale přizpůsobilo) a aplikace vzájemně spolupracují. Uživatel, který v tom dělá prakticky nepřetržitě, může pracovat velmi efektivně. Podobné je to v případě Microsoft Office, kde jsou sice určité kopance (kde nevěří, ať zkusí z Wordu otevřít dokumentu Excelu - nejde to), ale jinak je to navrženo pro jednoduchou, velmi rutinní práci. Naopak pro příležitostnou práci se dnes podle mě mnohem víc hodí LibreOffice, i "nedotčený" uživatel tam snadno najde vše potřebné (což se o MSO říct nedá).
Petr Valach Re: Re: Re: Dvacet let Linuxu: Jak to bylo?
Petr Valach 21. 09. 2012, 03:10:10
Odpovědět  Odkaz 
Já se taky živím grafikou. Já taky používám Corel, Photoshop, Gimp, ale říkám vám, přísahám, na skutečně vážnou práci INKSCAPE NIKDY!!!

A opakuji pomilionté - kde máte plnohodnotnou předtiskovou přípravu, kde máte takové prkotiny jako správu barev, separaci barevných plátů, tiskové značky (třeba škálu density), mám pokračovat?

Linux jednoznačně ANO, ale jeho použití v grafickém průmyslu je kvůli mizerným dostupným programům nemyslitelné.

Pokud ovšem nemáte desítky a desítky tisíc na to, abyste zaplácal, co jste zkonil. A to si opravdu, ale opravdu nemohu dovolit. Nehrajte s falešnými kartami :-)))

Mimochodem tohle je fakt skvělý přehled historie Linuxu, ten se najde málokdo... děkuji panu Jelínkovi.

Přidat názor

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Top články z OpenOffice.cz