Právo bez ochrany jako kdyby nebylo
Všechny předchozí díly popisovaly nějaká práva a povinnosti. Ty ale těžko mohou existovat bez toho, aby byly nějak chráněny, aby je zákon umožňoval vynutit. Proto je určeno, co se v této souvislosti nesmí a čeho se může autor nebo někdo jiný domáhat a také jaká další oprávnění k tomu má.
Začněme tím prvním, což lze shrnout pod označení „neoprávněné zásahy do autorského práva“. Neoprávněnými zásahy je porušení toho všeho, co najdete v předchozích dílech – tedy například neoprávněné užití díla nebo neoprávněné tvrzení autorství. To ale není vše, mezi neoprávněné zásahy totiž patří i další úkony.
Neoprávněným zásahem tak je například odstranění nebo změna elektronické informace o správě práv k dílu (pokud k němu dojde bez souhlasu autora a podporuje neoprávněné nakládání s dílem) nebo různé formy nakládání s dílem (rozšiřování, sdělování veřejnosti…), u kterého k takovému odstranění či změně došlo.
V praxi se to týká poměrně široké škály údajů – počínaje všelijakými metadaty u hudby, videa, obrázků atd., přes elektronické vodoznaky, až například po informaci o autorství vypisovanou při spuštění programu.
Dalším takovým neoprávněným zásahem je používání názvu nebo vnější úpravy jiného díla stejného druhu pro vlastní dílo, pokud by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny. Tady je situace podstatně složitější, protože například u audiovizuálních děl může komplikovat nové zpracování téže předlohy (v praxi je běžné, že stejnou předlohu zpracuje postupně několik režisérů).
Pak skutečně záleží na tom, zda může nastat nebezpečí záměny. Ve většině případů nenastává, navíc se běžně do názvu přidává například rok dokončení díla nebo nějaký „rozlišovač“ (dodatek k názvu), což odstraní i zbytek pochybností.
Technické prostředky ochrany práv
Přestože jsou autorská díla chráněna právně, nebrání to v jejich neoprávněném užití. Proto začaly vznikat různé technické prostředky ochrany práv, které mají za cíl neoprávněné užití znemožnit nebo alespoň co nejvíc ztížit. Škála takových prostředků je široká a týká se různých druhů autorských děl. Patří mezi ně například:
- prostředky bránící kopírování rozmnoženin,
- prostředky znehodnocující nebo identifikující rozmnoženiny,
- prostředky umožňující užití díla jen za přítomnosti technického prvku, nebo
- prostředky umožňující užití díla na základě informací ze vzdáleného zdroje.
Do první kategorie spadají například různé technologie bránící kopírování CD či DVD, fungující na principu záměrně vložených chyb nebo využívající odlišné chování v přehrávači a v počítači. Do druhé kategorie patří kupříkladu mechanismy tisku, které při kopírování znehodnotí či označí kopii na základě uplatnění interferenčních jevů.
Třetí kategorie jsou například tzv. hardwarové klíče používané pro software. Není-li klíč připojen, program nefunguje. A konečně čtvrtou kategorií jsou technologie, které se na oprávněnost užití dotazují licenčního serveru, ať už umístěného v místní síti nebo na Internetu.
Právě ta poslední kategorie (občas i ty předchozí, i když spíše přeneseně) bývá označována zkratkou DRM – podle označení Digital Rights Management (správa digitálních práv nebo digitální správa práv). Využívá se čím dál více a pro různé typy děl. Velmi častá je u proprietárního softwaru; hovoří-li se o „softwaru v cloudu“, často je hlavní funkcí cloudu právě ověřování oprávněnosti užití programu. Typicky se to pojí s modelem předplatného – tedy uživatel si už nezaplatí časově neomezenou licenci, nýbrž platí například měsíčně. A když platit přestane, program už nebude fungovat.
Podobně se tyto technologie používají například u elektronických knih, videozáznamů (dnešní digitální projektory v kinech mají kopii filmu k dispozici s předstihem, ale promítnou ji jen v době, kdy jim to povolí licenční server) nebo hudby.
Pro autory a vykonavatele autorských práv je využití DRM výhodné, protože mají plně pod kontrolou užití díla. Mohou nejen určovat, kdy, jak dlouho a kolikrát bude dílo užito, ale mohou i přímo sledovat jeho využití (například kolikrát si někdo přehrál určitou skladbu). Naopak nevýhodný je tento model pro uživatele, protože jim může být technicky zabráněno i v oprávněném užití díla.
Zákon poskytuje účinným technickým prostředkům ochranu – je zakázáno je obcházet a také vytvářet, nabízet atd. nástroje či služby určené pro obcházení těchto prostředků. Autor má v případě použití takových prostředků povinnost zpřístupnit dílo oprávněným uživatelům v rozsahu nezbytném k užití díla.
Jak se to slučuje s tím, že si někdo například zakoupí film na DVD a pak si ho nemůže přehrát v Linuxu? V praxi bude záležet na tom, jaké informace bude kupující mít před nákupem (zda bude například na obalu uvedeno, že lze film přehrát jen v určitých operačních systémech).
Čeho se lze domáhat
Autor, resp. v některých případech jiná osoba (viz dále) se může domáhat svých práv přímo (výzvou) nebo prostřednictvím soudu. Čeho se lze konkrétně domáhat?
- určení autorství – tedy toho, kdo je vůbec autorem,
- zákazu zásahů do práv (včetně hrozícího opakování zásahů a ohrožení práv),
- sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití a různých dalších souvisejících údajů,
- odstranění následků zásahu do práv,
- omluvy a případně i zadostiučinění v penězích,
- zákazu poskytování služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování práva autora.
Pokud má výhradní oprávnění k výkonu práva užití díla jiná osoba, může se pouze tato osoba domáhat veškerých majetkových nároků, sám autor se může domáhat pouze určení autorství.
Autor může pro účely vymáhání svých práv požadovat od celních a statistických orgánů a od kolektivních správců práv informace o pohybu rozmnoženin jeho díla a dalšího zboží, které s neoprávněnými zásahy do jeho práv souvisejí (rozmnožovací přístroje, prázdné nosiče atd.).
Podívejme se na modelový příklad, že někdo neoprávněně užije cizí fotografii do kalendáře, který pak prodává. Autor (fotograf) se může domáhat určení, že je autorem právě on, požadovat zastavení prodeje kalendářů a zničení již vyrobených kusů, poskytnutí potřebných informací (tyto informace mu musí poskytnout mj. ten, kdo kalendáře prodává), omluvy a případně přiměřeného finančního zadostiučinění.
Zadostiučinění nenahrazuje náhradu škody, resp. vydání bezdůvodného obohacení, takže i to může autor požadovat. Místo skutečné škody (ušlého zisku) může autor požadovat i náhradu odvozenou od obvyklé ceny poskytnutí licence, a to ve výši dvojnásobku této ceny.
Práva související
Tímto končí pasáž seriálu věnovaná samotnému autorskému právu a příště začne další část, která bude věnována právům souvisejícím. Konkrétně to bude nejprve právo výkonného umělce k jeho výkonu.
