Není to autorské právo, ale…
Běžně se jako „autorská práva“ označuje všechno, co nějak právně souvisí s autorskými díly. Ale v užším, přesném významu, vychází autorské právo jen ze skutečného autorství díla. To ostatní jsou práva související s právem autorským (příbuzná práva). Jsou hodně podobná právu autorskému, platí tam stejné principy, ale některé věci se dost podstatně liší.
Asi nejjednodušeji to lze říct tak, že zatímco autorské dílo je výsledkem tvůrčí činnosti autora, příbuzná práva se vztahují na další práci s nějakým hotovým autorským dílem. Při této práci nevzniká nové dílo (jako by tomu bylo třeba při audiovizuálním užití díla), nýbrž se již hotovému dílo dává nějaká podoba.
Mezi práva související s právem autorským patří právo výkonného umělce k uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce audiovizuálního záznamu k jeho prvotnímu záznamu a právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání.
Zvláštní kategorií, která se vymyká výše uvedené definici, je právo pořizovatele databáze. Toto právo má blíže k právu autorskému, ale platí pro něj odlišné podmínky. Vrátíme se k tomu později.
Právo výkonného umělce
Umělecký výkon je „předvedení“ uměleckého díla. Toto předvedení je pomíjivé, je „tady a teď“ (lze ho samozřejmě zaznamenat, ale to už je věc jiná), nevzniká tedy autorské dílo. Výkonným umělcem může být například hudebník, zpěvák, herec, tanečník, artista apod. Na výkonu se může podílet i nepřímo, což je třeba případ divadelního režiséra nebo sbormistra.
Pokud k uměleckému výkonu dochází v rámci nějakého uměleckého tělesa (orchestr, taneční soubor…), zastupuje je při nakládání s právy umělecký vedoucí nebo jiná osoba, kterou členové tělesa zvolí svou většinou.
Podobně jako u autorského práva, i zde jsou práva osobnostní a majetková. V rámci těch osobnostních je to právo rozhodnout o zveřejnění výkonu a právo na ochranu proti „škodlivé“ změně výkonu (zkomolení, znetvoření atd.).
Co se týká majetkových práv, ta trvají 50 let od vytvoření výkonu (nikoli od smrti umělce – to je zásadní rozdíl oproti autorskému právu!), až na dvě výjimky. Pokud je totiž v průběhu této doby vydán jiný než zvukový záznam výkonu, zanikají práva až 50 let od prvního vydání, v případě zvukového záznamu dokonce 70 let.
Znamená to, že za určitých okolností může ochrana trvat až 100, resp. 120 let od vytvoření výkonu. Delší ochrana u zvukových záznamů je relativní novinkou, byla zavedena až v roce 2014.
U majetkových práv výkonného umělce je to obdobné jako u majetkových práv autorských – výkonný umělec má tedy právo svůj výkon užít nebo udělit někomu jinému oprávnění k výkonu tohoto práva. Práva užít umělecký výkon odpovídají právům užít autorské dílo (tedy například na sdělování veřejnosti, rozšiřování rozmnoženin atd.).
Pokud umělec poskytne výrobci zvukového záznamu (viz příští díl) výhradní neomezenou licenci k užití výkonu za jednorázovou odměnu, má právo na roční doplňkovou odměnu a tohoto práva se nemůže vzdát. Je to opět podobné jako u autorských děl, kdy má autor za určitých okolností rovněž právo na „přiměřenou dodatečnou odměnu“, kterého se nemůže vzdát.
Přečtěte si článek na téma přiměřené dodatečné odměny ve vztahu ke svobodným licencím.
Ohledně volných užití platí v zásadě totéž jako pro autorská díla – užití pro osobní potřebu není považováno za užití, lze si pro osobní potřebu zhotovit rozmnoženinu výkonu, aplikují se úřední a zpravodajské licence atd.
Práva výrobců záznamů
S právy výkonných umělců úzce souvisí práva výrobců zvukových a audiovizuálních záznamů. Ostatně i zde už o nich byla zmínka, příště už ale na ně přijde řada „naplno“.
