přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Jak jsem smazal Linux a instaloval Windows

Konference Cloud computing v praxi

Jak jsem smazal Linux a instaloval Windows

Krátké povídání o tom, jak uživatel Linuxu po dlouhé době instaluje Windows.


reklama

Jelikož si pořizuju nový notebook, prodávám ten starší své sestře. Nainstalované jsem na něm měl Ubuntu 8.04, ale sestra se rozhodla, že chce Windows. Takže jsem vzal instalační CD Windows XP Professional, které jsem tenkrát k notebooku dostal. Očekával tak hodinovou práci. Samotná instalace probíhala bez problémů. Dokonce to detekovalo oddíly, i když byly na disku pouze ty linuxové. To prý taky nebývá samozřejmost. Trochu zádrhel nastal při zadávání licenčního čísla. Kde to sakra mám vzít? Pak jsem si vzpomněl, že je pořád na spodní straně notebooku nějaká nálepka od Microsoftu. Bylo to tam!
Instalace zdárně proběhla a já poprvé zapnul systém. Z toho, co jsem viděl, jsem nebyl zrovna nadšený. Nefungovalo prakticky nic. Grafika běžela v nějakém základním režimu, zvuk nefungoval vůbec, wifi karta nebyla detekována, takže připojení do sítě se nekonalo, a touchpad se choval nějak divně.
Jelikož jsem se nemohl připojit do sítě, zapnul jsem druhý počítač a jal se hledat ovladače. Měl jsem štěstí, že jsem měl o hardwaru v notebooku trochu povědomí. Stránky podpory výrobce mi moc nepomohly. Docela jsem se v nich ztrácel, ale nakonec se mi podařilo najít ovladače pro ATI a wifi kartu. Jejich modely jsem přesně znal. Horší to bylo s integrovanou zvukovou kartou a touchpadem, tam jsem nevěděl, čeho se chytit. Ale nakonec i ovladače pro ně se mi podařilo najít. Jelikož měl každý ovladač tak 20 až 30 MB a nemám doma zrovna nejrychlejší připojení, pendloval jsem s flashkou mezi počítači, zatímco se mi stahovaly další ovládače. To jsem ale ještě netušil, že ve Windows jsou také něco jako závislosti. Při instalaci ATI ovladačů na mě vyskočilo, že to chce .NET 2, takže jsem opět běžel k druhému počítali, hledal a stáhnul .NET 2, hodil na flashku a běžel opět k notebooku.
Po dvou hodinách od instalace mi konečně naběhnul funkční systém, bohužel bez jediné aplikace navíc. To už ale není můj problém. Mým úkolem bylo na notebook nainstalovat původní Windows s ovladači, další věci už jsou problémem nového majitele.
Možná to je případ extrémní. Možná, že zkušení uživatelé Windows mají postupy, které tuto činnost výrazně urychlí. Fakt je ten, že jsem Windows instaloval po několika letech a už jsem z nich vypadl. Na druhou stranu mě tento zážitek opět přesvědčil o tom, že my, linuxoví uživatelé, na tom nejsme zase tak špatně. Na stejný notebook jsem před měsícem instaloval nejnovější Ubuntu, takže můžu porovnávat. Samotná instalace trvala půl hodiny, všechen hardware byl rozpoznán a funkční. Ovladač pro ATI jsem nainstaloval kliknutím na jedno tlačítko a tento krok ještě nebyl vyloženě nutný, protože i open source ovladač už má slušný výkon a lze jej používat. To nemluvím o tom, že jsem neměl po instalaci k dispozici holý systém, ale systém s několika desítkami aplikací.

Nahoru

Top články z OpenOffice.cz

Jiří Eischmann

Jiří Eischmann

(*1984) studoval na VŠE a Memorial University of Newfoundland. Je členem GNOME Foundation. Podílel se na knihách o Mandriva Linuxu a Ubuntu a momentálně pracuje ve společnosti Red Hat jako manažer zodpovědný za vývoj desktopových aplikací a je Fedora ambasadorem pro ČR. Ve volném čase se věnuje sportu a cestování.


  • Distribuce: Fedora
  • Grafické prostředí: GNOME

| proč linux | blog