Na rozdíl od některých jiných webových prohlížečů (zejména Google Chrome a Windows Internet Exploreru) používá Mozilla Firefox stále v zásadě jednoprocesovou koncepci. Ta má menší režii než víceprocesové řešení, ale je nevýhodná z hlediska stability a bezpečnosti. Případný pád procesu si „vezme s sebou“ vše, což je hlavně při používání webových aplikací dost nepříjemné. Jediný proces navíc neumožňuje separovat práva, takže případná chyba v kódu může mnohem snáze způsobit únik citlivých informací nebo dokonce jejich změnu.
Změna architektury prohlížeče se začala připravovat už v roce 2009, kdy vznikl projekt Electrolysis. Aktivita v projektu však brzy klesla a víceprocesový Firefox není hotov dodnes. Ovšem již na začátku roku 2013 projekt opět ožil a nyní začíná přinášet první ovoce. Noční buildy Firefoxu již umožňují zapnout běh ve více procesech, přestože jde zatím jen o základní funkčnost a mnoho věcí ještě není hotovo (vývojářské nástroje, zoomování, obnova session...).
Víceprocesová implementace vychází z toho, co se udělalo v rámci implementace vláknové, hlavně v souvislosti s Firefox OS. Současně se využívá i komunikační mechanismus (zprávy posílané uvnitř prohlížeče), který byl sice zaveden již ve Firefoxu 4, ale zatím se příliš nevyužíval (jak samotný prohlížeč, tak doplňky přistupovaly k datům přímo).
