přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Bash 17: Práce s parametry/argumenty

Soutěž - reproduktory Trust

Bash 17: Práce s parametry/argumenty

Tentokrát se naučíme pracovat s parametry, které uživatel posílá skriptu z příkazové řádky. Navážeme tak na předchozí části, kdy jsme se seznámili s příkazy, které nám umožnily komunikovat s uživatelem během provádění skriptu.


reklama

Poziční parametry

Poziční parametry jsou něčím, co zná každý, kdo pracuje s příkazovou řádkou. Jsou to jednoduše všechny takové ty přepínače a parametry, které přidáváme za různé příkazy. Např. zadáním ls jsme nepředali žádný parametr. V případě ls /home je jediným parametrem /home. Při zadání ls /hoem /opt jsou dvěma parametry /home a /opt. Parametrem je ale také --help, pokud zadáme ls --help. Dvěma parametry u ls -l /home jsou pak -l a /home. V mnoha případech (např. u příkazů cp a mount) záleží na tom, v jakém pořadí se který parametr nachází, resp. na kolikáté pozici je. Z toho důvodu se těmto parametrům říká poziční parametry.

Bash před spuštěním příkazu od sebe oddělí jednotlivé parametry a naplní jimi zvláštní sadu proměnných. První zadaný poziční parametr tak spuštěný program (nebo skript) najde v proměnné $1, druhý v $2, třetí v $3 atd.

Uveďme malý příklad. V něm bude skript vypisovat hlášku "uživatel nechce pomoc", pokud nebude prvním parametrem -h. V případě, že jej uvedete, zobrazí se pomoc pro uživatele. Hodnotu prvního pozičního parametru čteme z proměnné $1:

#!/bin/bash
if [ "$1" = "-h" ]; then
echo "pomoc pro uživatele!"
else
echo "uživatel nechce pomoc!"
fi

Nyní si tento skript uložte, nastavte mu práva spouštění (viz 8. díl) a zkuste jej spustit bez parametru, s parametrem -h, příp. i s jinými parametry.

Trochu odlišné je volání desátého a vyšších pozičních parametrů. Pokud totiž zadáme echo $10, zobrazil by se obsah prvního pozičního parametru (tj. hodnota $1) a znak nula (0). Abychom získali desátý poziční parametr, musíme zadat echo ${10}.



Související proměnné

Zajímavým případem je $0. Uvádí jakoby nultý poziční parametr, tedy parametr předcházející tomu prvnímu. Na příkazovém řádku je ale před prvním parametrem napsán samotný příkaz. A právě přesné jméno (včetně případně zadané cesty) je náplní této proměnné. K čemu to je dobré? Program tak může snadno zjistit, jakým způsobem byl spuštěn a jak se vlastně jmenuje.

Protipólem nultého parametru jsou $* a $@. Oba zobrazí seznam všech pozičních parametrů. V prvním případě oddělených předdefinovatelným oddělovačem (problematiku interních proměnných probereme v některém z následujících dílů), ve druhém případě mezerou.

Pokud bychom tak chtěli zjistit, jak přesně byl spuštěn skript, dosáhli bychom toho příkazem echo $0 $@. Hodit se může také znalost celkového počtu pozičních parametrů. K tomu slouží speciální proměnná $#.

Příkazy shift

S pozičními parametry souvisí interní příkaz Bashe zvaný shift. Není to jen pojmenování přeřaďovače na klávesnici, ale především anglické slovo s významem posunout. A to je také podstatou tohoto příkazu. Posunuje poziční argumenty. Sám přitom přijímá jediný argument, kterým je číslo.

Jednoduše řečeno, když zadáme např. shift 2, budou vypuštěny první dva poziční parametry a ostatní budou posunuty tak, že původní parametr číslo 3 bude nyní 1, z $4 se stane $2, z $5 bude $3 atd. Pokud zadáte shift bez parametru (bez čísla), bude efekt stejný jako při zadání shift 1. Předveďme si to opět na příkladu:

#!/bin/bash
echo "Na začátku: "$@
echo "Počet parametrů: "$#
while [ "$#" != "0" ]; do
shift
echo "Po shiftu: "$@
sleep 1
done

Skript můžete spustit s libovolným počtem parametrů. Nejprve budou všechny vypsány ($@) a určen jejich počet ($#). Potom bude zahájena smyčka while (viz 13. díl), která bude probíhat, dokud bude počet parametrů různý od nuly. Uvnitř smyčky se nejprve provede samotný shift (bez parametru, tj. o jedno místo) a následně se se vypíše seznam parametrů po shiftu. Aby byl zdůrazněn průběh jednotlivými cykly, je každý ukončen vteřinovým spánkem (sleep 1).

Už umíme vytvořit skript reagující na parametry zadané z příkazové řádky. Příští díl pak bude opakovací. To znamená, že si na konkrétním skriptu ukážeme, co jsme se dosud naučili.

Nahoru

Odkazy

Top články z OpenOffice.cz

Příspěvky

Bash 17: Práce s parametry/argumenty
Lukáš 19. 10. 2012, 13:50:36
Odpovědět  Odkaz 
Zdravím.
Zkoušel jsem zadat skriptu parametry a konečně zjistit rozdíl mezi $* a $@.

Když se jako oddělovač slov pro $* použije první předdefinovaný oddělovač (nejspíš z $IFS) a u $@ se jako oddělovač použije mezera, pak s ohledem na to, že jako první oddělovač v $IFS mám mezeru, měl by být výsledek v obou případech alespoň u mně stejný, ale není.

Při použití $@ se interpretují parametry doslova jako jednotlivá slova a to dokonce i tehdy, když jsem $@ dal do uvozovek (uvozovky byly zrušeny), viz tento skript:
#!/bin/sh
set -x
echo "$*" - "$@"
kdialog --msgbox "$@"
set +x

Pokud zadáte příkaz např.:
skript Čaj je připravený.

Zobrazí se okno pouze s textem: Čaj
Zato při použití "$*" ve skriptu se zobrazí celá zpráva.

Přidat názor

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Bohdan Milar

(*1976) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracuje v obecně prospěšné společnosti Brailcom. Unixové systémy používá od roku 1997. Má rád Bash, FreeMiNT a LaTeX.



Redakční blog

Redakce

Redakce, 21. prosinec

Pište pro LinuxEXPRES

Baví vás Linux? Pište o něm, není to nic těžkého. LinuxEXPRES hledá nové autory.


Pavel Fric

Pavel Fric, 23. říjen

Nové motivy pro přehrávač Sayonara

Pomozte rozšířit možnost měnit vzhled programu za běhu


Pavel Fric

Pavel Fric, 28. únor

Lollypop


Všechny blogy »