přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Autorské právo pro běžné uživatele (2): osobnostní a majetková práva

Autorské právo pro běžné uživatele (2): osobnostní a majetková práva

paragraf100.png

Pro počátečním úvodu do základní terminologie autorského práva se podíváme na něco zajímavějšího – osobnostní a majetková práva. Co do nich spadá, jak s nimi lze nakládat, jak dlouho trvají?


Osobnostní a majetková práva

Autorská práva se dělí na osobní a majetková – mezi těmito kategoriemi je zásadní rozdíl, jak uvidíte za chvilku.

Osobnostní práva

Tato práva jsou spjata přímo s osobností autora. Nelze je převést ani dědit a smrtí autora zanikají. Autor má právo:

  1. rozhodovat o zveřejnění díla,
  2. rozhodovat o tom, zda a jakým způsobem se bude autorství u díla uvádět,
  3. udílet souhlas ke změně nebo jinému zásahu do díla,
  4. provádět autorský dohled nad užitím díla.

První z práv je celkem jasné – zveřejnění je úkonem významným pro řadu dalších věcí, proto je na něj kladena velká důležitost. Co se týká uvádění autorství, autor může například určit, jaké informace se o něm u díla uvedou (například běžné „občanské“ jméno, pseudonym apod.), resp. zda se vůbec uvedou.

Udílení souhlasu ke změně či jinému zásahu zní logicky, přesto ale může v praxi docházet ke sporům. Častým případem jsou například architektonická díla realizovaná stavbou, kdy autor odmítne souhlasit se změnami, které mají praktická opodstatnění (z poslední doby je u nás asi nejznámější případ výměny lamp na olomouckém náměstí).

V některých případech ovšem zákon stanoví, že souhlas uděluje někdo jiný než autor. Typicky se to týká kolektivně spravovaných práv, o nichž bude řeč později.

Autorský dohled znamená, že autor může kontrolovat, zda užití díla nesnižuje jeho hodnotu. Toto právo ale není neomezené a nevztahuje se například na případy, kdy nelze po uživateli spravedlivě požadovat, aby dohled umožnil.

Je jasné, že se právo na autorský dohled může snadno střetnout s řadou jiných práv, která má uživatel – například práva na nedotknutelnost obydlí. Ve sporných případech musí rozhodnout soud.

Přestože osobnostní práva zanikají smrtí autora, neznamená to, že by si v tomto okamžiku mohl kdokoli začít s dílem nakládat, jak chce. Ani poté si nikdo nesmí osobovat autorství a dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.

Ochrany se může domáhat kterákoli osoba autorovi blízká a dále také právnická osoba sdružující autory nebo kolektivní správce. Možnost domáhat se ochrany trvá neomezeně dlouho.

Majetková práva

Majetková práva jsou nepřevoditelná, ale přecházejí na dědice. Mají časově omezené trvání – aktuálně je to u nás 70 let od smrti autora (u pseudonymních a anonymních děl 70 let od zveřejnění). Je-li více spoluautorů, počítá se tato doba od smrti posledního z nich. Toto se odnedávna týká i tzv. spojených děl, která jsou sice samostatná, ale byla vytvořena pro společné užití (typicky hudba a hudební text).

Zavedení spojených děl znamenalo například znovuobnovení ochrany majetkových práv u mnoha písní, kde byl autorem hudby Jaroslav Ježek (zemřel v roce 1942). Autory textů určených pro užití společně s hudbou totiž byli většinou Jiří Voskovec nebo Jan Werich, kteří zemřeli až v roce 1981, resp. 1980.

Majetkových práv jsou v zásadě dvě kategorie:

  • právo dílo užít,
  • právo na odměnu v souvislosti se zákonným omezením autorských práv.

Užít dílo je oprávněn pouze autor; jiná osoba jen v případě, že jí k tomu autor udělí oprávnění nebo toto oprávnění vyplývá přímo ze zákona (při splnění určitých podmínek). To znamená, že obecně je jakékoli užití autorského díla (někým jiným než autorem) zakázáno a teprve na základě získaného oprávnění lze dílo užít.

Právo na odměnu je věcí, která se v různých státech liší a má obecně vazbu na to, do jaké míry zákon zasahuje do práv autorů, zejména jaká oprávnění k užití uděluje nezávisle na vůli autora. U nás jsou to tři okruhy – jedním je „kopírování pro vlastní potřebu“ (tiskové, zvukové a audiovizuální rozmnoženiny), druhým opětovný prodej originálu uměleckého díla a třetím pronájem zvukových a audiovizuálních děl.

Jsou ty známé „desátky“, které se platí v ceně tiskáren, kopírek, datových nosičů apod. a následně se rozdělují autorům.

Právo dílo užít

Užití díla je velmi široký pojem. Například v případě softwaru každého napadne, že k užití dochází spuštěním programu, ale je toho ve skutečnosti mnohem víc. Zákon vyjmenovává některé specifické způsoby užití, ale současně přímo říká, že lze dílo užít i jiným způsobem (a třeba zmíněné spuštění programu výslovně zmíněno není, přestože je také užitím).

Specificky upraveny zákonem jsou následující způsoby užití:

  1. rozmnožování díla (bez ohledu na formu a použité prostředky; například literární dílo lze rozmnožit zkopírováním, ručním přepisem, skenem…),
  2. rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny (prvním oprávněným převodem vlastnictví je právo vyčerpáno – proto lze například knihu nebo obraz dále prodat někomu dalšímu; v některých případech tím však může vzniknout povinnost zaplatit odměnu),
  3. pronájem originálu nebo rozmnoženiny (zpřístupnění díla na dobu určitou pro hospodářský prospěch, tedy výdělečně),
  4. půjčování originálu nebo rozmnoženiny (jako pronájem, ale prostřednictvím zařízení přístupného veřejnosti – tedy například v knihovně, videopůjčovně apod.)
  5. vystavování originálu nebo rozmnoženiny (k tomu asi netřeba něco dodávat),
  6. sdělování díla veřejnosti (viz dále).

Sdělování díla veřejnosti opět není pevně vymezeno. Zákon hovoří výslovně o provozování živě nebo ze záznamu (např. živá kapela, resp. reprodukovaná hudba), přenos provozování díla (provozování se přenáší na jiné místo – třeba na velkoplošnou obrazovku před koncertním sálem), vysílání rozhlasem nebo televizí (jakýmikoli prostředky, ale vždy původním vysílatelem), přenos vysílání (někým jiným než vysílatelem – může to být třeba provozovatel kabelové televize) a provozování vysílání (zpřístupňování pomocí přístroje – třeba televize v restauraci).

Volná užití díla

Téměř každý ví, že užití pro vlastní (osobní) potřebu není u nás u většiny autorských děl omezeno. Je tomu tak proto, že zákon stanovuje některé výjimky z běžného režimu majetkových práv. Podobně existují i další podobné situace. Na to, co na základě zákonných výjimek dělat lze a co už ne, se podíváme příště.

Nahoru

Přidat názor

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Top články z OpenOffice.cz

Lukáš Jelínek

Lukáš Jelínek

Dlouholetý člen autorského týmu LinuxEXPRESu a OpenOffice.cz. Vystudoval FEL ČVUT v oboru Výpočetní technika. Žije v Kutné Hoře, podniká v oblasti IT a zároveň pracuje v týmu projektu Turris. Ve volném čase rád fotografuje, natáčí a stříhá video, občas se věnuje powerkitingu a na prahu čtyřicítky začal hrát tenis.


  • Distribuce: Debian, Kubuntu, Linux Mint
  • Grafické prostředí: KDE

| proč linux | blog