Linux E X P R E S, Praxe

Máme za sebou opakování a před sebou posledních několik dílů. Základy dávno dobře ovládáme a také skripty již umíme psát. Zbývá několik specialitek jako třeba speciální parametry a vnitřní proměnné Bashe.

Jak už jsem zmínil, administrační modul není pro vaši aplikaci povinný, ale například u mého projektu NanoComment je výhodný. Nechtělo se mi vytvářet kód pro editaci nebo mazání příspěvků, pokud by ovšem někdo poslal nějaký nevhodný text, můžu záznam přes panel snadno smazat a nemusím se ani hlásit na server a provádět SQL dotazy.

Rádi byste chtěli něco podobného, jako mají uživatelé MacOS nebo Visty, tedy rychlé prohledávání metadat? V Linuxu sice existují nástroje, například Beagle, jenže to je žrout prostředků napsaný v jazyce C#. A projekt Kat je mrtvý. Co teď?

Programovací jazyk Pascal byl navržen v roce 1969 profesorem Niklausem Wirthem ze Švýcarského vysokého učení technického v Curychu (ETH Zürich). Za výchozí jazyk pro návrh Pascalu byl vzat jazyk ALGOL 60. Cílem návrhu bylo vytvořit jazyk vhodný k výuce programování.

Minule jsme se věnovali základům práce s pamětí. Protože se jedná o velice rozsáhlou oblast, přichází nyní pokračování. Stále jsme totiž nepřekopírovali ani jediný bajt paměti, což je potřeba velice rychle napravit. Přijdou na řadu též oblasti virtuální paměti a také namapování paměti v obsluhovaném zařízení.

V systému používáme velké množství disků, ty mají oddíly a přípojné body. Kdo se v tom má vyznat? Kam se který disk připojuje, jak ho mohu odpojit?

Hdparm je komplexní nástroj, který nám umožní zjistit a samozřejmě také nastavit parametry našeho pevného disku. Primárně je určen pro ATA/IDE, ale některé volby jsou dostupné i pro další zařízení (např. SCSI). Možnosti nastavení jsou opravdu široké, a to nám umožňuje vyladit si naše pevné disky přesně podle potřeby.

Když Linux přicházel na svět, kernelové sudičky mu mimo rychlosti a přenositelnosti daly do vínku ještě hojnost všelijakých souborových systémů - především ty klasické, ctící unixovou tradici (ext2, ext3, JFS, XFS), včetně několika fosilií (např. Minix FS, UFS). Pak jsou zde některé experimentální (jako třeba ReiserFS), jiné sloužící pro kompatibilitu s jinými světy (VFAT, NTFS, HFS+), souborové systémy síťové (NFS, Samba) a virtuální (mj. procfs, sysfs).

Potřebuje-li více lidí sdílet nějaká data, většinou je nejlepší uložit je na síťový server a pracovat s nimi přímo odtud. Někdy to ale není možné nebo vhodné. Lidé pracující "v terénu" (obchodní zástupci, montéři apod.) často nemají k dispozici potřebné internetové připojení, aby mohli k serveru přistupovat. A právě pro takové situace se hodí iFolder.

Tato část bude více praktická, napíšeme si totiž jednoduchou aplikaci typu návštěvní knihy. Na svých stránkách používám blogovací systém NanoBlogger, který je napsaný v Bashi a vytváří statické HTML stránky. Napíšeme si tedy guestbook vhodný jako doplnění do NanoBloggera. Název projektu jsem vhodně zvolil: NanoComment.

Při vývoji modulů jádra se nelze obejít bez práce s pamětí - alokace, uvolňování, kopírování (jak v rámci jádra, tak i vzájemně s uživatelským prostorem), mapování a podobných činností. Jejich správné používání je jedním ze základních kamenů vývoje jádra.