Linux E X P R E S, Praxe

O nesporných kvalitách HTTP serveru Apache ví téměř každý, kdo se pohybuje v oblasti webhostingu a webových technologií obecně. Přesto tyto kvality často zůstávají zbytečně nevyužity - přestože stačí tak málo. Vhodným nastavením můžeme poměrně snadno získat vyšší výkon, nové funkce nebo lepší využití těch stávajících. Bylo by chybou nesnažit se vytěžit z tohoto vynikajícího serveru maximum.

Bylo, nebylo, v jedné firmě se rozhodli, že vyřadí z provozu několik notebooků. Nabídli jejich odprodej svým zaměstnancům. Jednalo se sice o starší počítače, na dnešní dobu poněkud dýchavičné, ale i přesto se zájemci našli. Generální ředitel si zavolal nejvyššího IT člověka a důrazně mu kladl na srdce, že notebooky obsahují citlivá data a že jejich pevné disky nemohou do světa jen tak. Dostal jsem úkol, abych počítače připravil na jiné než firemní použití a přitom neohrozil obchodní tajemství naší firmy.

Unixová roura je velmi mocným nástrojem a SSH ji dokonale podporuje. Díky tomu můžeme snadno odesílat výstup libovolného programu kamkoliv na síť, nebo naopak. Může se stát, že máme vypalovačku na jiném počítači než na tom, na kterém jsme připojeni a kvůli firemním pravidlům se takový počítač ani nemůže dostat na internet (třeba kvůli riziku vypalování warezu ve firmě). Nám, pokročilým uživatelům, nic takového nevadí.

Počítačové sítě, které jsou založeny na IP (Internet Protocol), neobsahují žádné zabezpečení přenosu. Kdokoliv může odposlouchávat nebo dokonce modifikovat vaše data. Možná si řeknete, že neposíláte žádná důvěrné informace, ale pouhé přihlášení znamená, že se sítí přenáší vaše heslo v prostém textovém tvaru. A heslo je důvěrná informace.

Při práci v Linuxu a jiných systémech, ať již unixových nebo jiných, potřebujeme často automatizovat stále se opakující procesy. K tomuto účelu slouží mnoho nástrojů, některé poskytuje přímo shell, jindy je vhodné využít například některý skriptovací jazyk. Mezi nejstarší programy v unixovém světě patří makroprocesor m4, kterému se bude tento článek věnovat.

Vlastnit webové stránky je dnes pro každou firmu či jednotlivce téměř nutností. Bohužel se setkáváme s tím, že webhostingové servery, na kterých jednotlivé portály běží, často nesplňují naše očekávání a požadavky. Někdy to bývá pouze cena, jindy zase kvalita připojení či nadstandardní služby.

Určitě jste se již setkali se situací, kdy došlo k havárii hardwaru, a tím i ke ztrátě všech nebo části dat. Po tomto zjištění obvykle následuje standardní otázka, někdy s lehce ironickým úsměvem, "máte zálohována data?" a obvykle se dočkáte odpovědi "ne", případně "ne, proč?" Abychom se vyvarovali těchto tragikomických scén, představíme si software pro zálohování, který můžeme vzhledem jeho možnostem zařadit do skupiny zálohovacích systémů.

Xen je open-source hypervizor umožňující současný běh více virtuálních strojů na jednom stroji fyzickém. Na rozdíl od plně virtualizačních nástrojů, jako jsou například VMware nebo Bochs, se Xen ubírá cestou paravirtualizace. Virtuální stroj se tedy netváří jako samostatný fyzický stroj, neboť neemuluje úplný hardware (např. PC na jiné architektuře než hostitelský počítač), ale používá poněkud užší míru abstrakce nad systémem. Hlavní výhodou tohoto přístupu je z uživatelského hlediska o dost vyšší výkon paravirtuálních strojů, než jaký mohou poskytnout stroje plně virtuální. Kamil Dedecius.

Každý z nás přichází do styku s dokumenty vytvořenými některou z verzí MS Wordu. Jsou obvykle bez problémů čitelné v OpenOffice.org Writeru, částečně také v KWordu. Ale lze je alespoň rámcově zobrazit také pomocí konzolových nástrojů? To víte, že ano.

Často se stane, že vytvářený modul zkompilujeme, slavnostně zavedeme do paměti... a počítač zatuhne. Nebo sice běží bez problémů dál, ale modul nedělá to, co by měl. V takové chvíli nezbývá, než se pustit do ladění. Nejlépe je ale problémům s modulem předcházet a každou novou nebo změněnou věc důkladně otestovat. Tyto činnosti se v rámci jádra dělají obtížněji než v běžných programech, ale bezmocní rozhodně nejsme.

V tomto díle seriálu nás čeká poslední z větvicích konstrukcí - příkaz select. Umožní nám snadno vytvářet textové nabídky, ze kterých si bude moci uživatel vybírat.