Souborový systém ZFS vznikl původně pro systém Solaris a do linuxového jádra měl cestu komplikovanou, protože licence CDDL, pod níž byla implementace vydána, není kompatibilní s licencí GNU GPL používanou pro Linux. Proto byla dlouho k dispozici jen implementace pro FUSE, která je sice z licenčního pohledu výhodnější, ale výkonnostně je oproti nativní implementaci (přímo v jádře) výrazně hendikepována. V Lawrence Livermore National Laboratory byl zahájen (a stále probíhá) vývoj ovladače do jádra, ten je však stále v rozpracovaném stavu. Posloužil ale firmě KQ Infotech jako základ pro vývoj nové verze ovladače, která je nyní ve fázi neveřejných betatestů.
Magazín Phoronix provedl nyní testy této nové implementace ZFS a porovnal výsledky s jinými souborovými systémy a také s FUSE implementací téhož filesystému. Podrobně se jimi zabývá článek Michaela Larabela. V některých úlohách ZFS držel krok s ostatními souborovými systémy (ext4, XFS, Btrfs), většinou byl ale o něco horší; FUSE implementaci ZFS nicméně porážel zcela drtivě. Autor článku připomíná i další aspekty nového ovladače - například závislost na portační vrstvě SPL (Solaris Porting Layer) a licenční problémy. Výsledky práce vývojářů by se však měly dostat i do verze ovladače vyvíjené v LLNL.
