Filozofie Debianu
Projekt Debian vznikl v roce 1993, kdy jej založil německý student Ian Murdock. První verze vyšla v roce 1996. Samotný název Debian má romantický původ, vychází totiž ze jména Murdockovy tehdejší přítelkyně Debry a jeho křestního jména Ian. Jednotlivé verze Debianu jsou pojmenované podle postaviček z filmů Toy Story (pouze u unstable větve se jméno postavičky nemění a je jím Sid – podle negativní role zlého chlapce Sida z Toy Story). Debian obsahuje 3 větve – stable, testing a unstable, přičemž verze se postupně přesouvají z unstable přes testing až do release stable verze.
Debian je open source projektem, který se zavázal mimo jiné k tomu, že bude navždy svobodným a vydal řadu dokumentů, které toto upravují (Debian Social Contract, Debian Constitution apod.). Projekt řídí na pozici Project leader vždy jeden vývojář volený na rok.
Výhody Debianu
Debian jsme do VSHostingu před 12 lety vybrali zejména z důvodů jednoduchosti a rychlosti. Díky balíkovému systému je provoz serveru udržitelný a chod většinou bezproblémový. Už tehdy jsme považovali za totální podivnost, zbytečnost a ztrátu času nutnost si cokoliv kompilovat na každém serveru.
Díky jednoduchosti se s Debianem naučí každý admin, který byl do té doby zvyklý na jiný systém. Na Debianu je sympatické i právní ukotvení a celkové svobodné pojetí. Oproti CentOSu nevychází z žádného enterprise licencovaného linuxového operačního systému. K velkým přednostem Debianu řadím také bezpečnost, která je u něj brána vážně a i u exponovaných balíků plných mnoha bugů (jako např. PHP) je řada chyb opravována přímo vývojáři Debiana v .deb balíčcích.
Nevýhody systému
Debian má však i dvě zásadní negativní vlastnosti. Jednou z nich je velmi konzervativní přístup, což sice může být v serverovém prostředí současně vnímáno jako pozitivum, nicméně v době, kdy je výběr IT technologií de facto předmětem „módních trendů“, jde o značnou brzdu v produkčním prostředí. Zkrátka ve chvíli, kdy vyjde nová stabilní větev Debiana, nově nativně podporované verze software jsou již prakticky zastaralé a uživateli nechtěné. Toto je i důvod, proč vzniká řada neoficiálních repozitářů, které však neobsahují Debianem verifikované balíky. I proto získává na popularitě distribuce Ubuntu, která z Debiana vychází, nicméně podporuje novější balíky. Často tak Ubuntu volíme u systému, v němž je nutné použití novějších technologií jako OpenStack, Kubernetes, Ceph apod.
Druhou negativní vlastností byla ještě donedávna krátká životnost každé verze distribuce, která byla cca tříletá. To přinášelo poměrně velkou zátěž na provozovatele Debian serveru, kteří museli každé tři roky řešit upgrade verze distribuce. Ta je sice z pohledu operačního systému, pokud jej používáte správně, poměrně bezbolestná, nicméně celkem invazivní a ne vždy to provozované aplikace na serveru rozdýchají bez komplikace. Nicméně od verze 6.0 (od roku 2011) začal Debian vydávat verze jako LTS (long-term support), a prodloužil tak životnost verze distribuce a dostupnost bezpečnostních aktualizací části balíků na 5 let.
Debian využíváme všude, kde to jde
Z vlastní zkušenosti doporučujeme využívat balíčkový systém Debianu, jak to jen jde. Ve VSHostingu vytváříme vlastní .deb balíčky i u vlastních aplikací a provozujeme pro to vlastní repozitář. Zkrátka využíváme nativní nástroje operačního systému i pro vlastní aplikace, což nám přináší z pohledu infrastruktury značnou stabilitu. Díky využití nativních .deb balíčků tak udržujeme vlastní aplikaci, stejně jako systémové balíčky, aktuální a se zachováním závislostí.
Debian provozujeme aktuálně na 70 % serverů. U novějších systémů jej postupně vytlačuje zmíněné Ubuntu, které vychází kompletně z Debianu, a na způsobu práce se tak prakticky nic nemění. Komunity Ubuntu i Debianu jsou silně propojené, často na obou distribucích participují stejní vývojáři a stejně jako Debian i Ubuntu zdůrazňuje svoji filosofii svobodného a bezplatného software.
