Instalace
Instalátor vypadá v zásadě podobně jako u starších verzí. Ovšem upoutá nejen barevností laděnou trochu směrem k modré barvě (akvamarín; někdejší „kyselost“ je pryč), ale hlavně podobou poněkud připomínající nové verze Microsoft Windows. Týká se to jak vzhledu ovládacích prvků, tak některých použitých fontů.
Instalátor openSUSE 13.2
Jednotlivé kroky na začátku instalace jsou stejné jako dříve, změna nastává až v okamžiku dělení disku. Projeví se totiž, že výchozím souborovým systémem je – po několika odkladech – konečně Btrfs. Instalátor navrhne vytvoření poměrně rozsáhlé množiny podsvazků, což může vypadat trochu „divoce“, získá se tím ale docela velká dávka flexibility při práci s různými adresáři ve stromě.
Podsvazky Btrfs lze například snadno zálohovat/verzovat prostřednictvím snapshotů, pro jejich připojování lze používat odlišené politiky (kupř. ohledně ukládání času přístupu k souboru).
Zbývající část instalace už se ale v podstatě neliší od té podoby, kterou známe již celou řadu let (a verzí openSUSE).
Start systému, první přihlášení, prostředí systému
Start by měl být podle tvůrců distribuce rychlejší díky využití nástroje dracut, který umožňuje efektivnější využití počátečního RAMdisku (initrd). Do jaké míry se jeho působení projevuje na rychlosti startu openSUSE 13.2 je otázkou, smutným faktem však je, že tato verze oproti 13.1 startuje přibližně o polovinu déle a pomalejší je i vypínání systému (kde je dracut rovněž „v akci“). Těžko ale srovnávat, každá verze má jiné jádro, jinou verzi KDE, jiné systémové démony atd.
Změny v přihlašovací obrazovce a vzhledu plochy po prvním přihlášení jsou oproti předchozím verzím opět víceméně kosmetické. Barevnost je konzistentní s tím, co bylo vidět už v instalátoru.
Přihlašovací obrazovka
Výchozím prostředím openSUSE 13.2 je KDE, nezvolí-li se při instalaci některé jiné prostředí. Na následujícím obrázku vidíte podobu tohoto prostředí (je to verze 4.14) po prvním přihlášení.
Vzhled prostředí KDE po prvním přihlášení
Na první pohled upoutá signalizace, že neběží NetworkManager. Tento problém byl i ve starších verzích, ale tam stačilo poprvé nastartovaný systém restartovat a bylo vše v pořádku. Tady je to ovšem něco úplně jiného – místo NetworkManageru totiž ve výchozím nastavení spravuje síťová připojení nový nástroj wicked.
Tento nástroj je však jednak poměrně syrový (například nepodporuje více WiFi rozhraní), především ale pro něj není k dispozici grafické ovládání. Na počítači s klasickými síťovými rozhraními (Ethernet) vše funguje bez problémů, na notebooku je ale vhodnější přepnout v YaSTu na NetworkManager a ovládat sítě tak, jak se to dělalo u předchozích verzí openSUSE. Funguje to spolehlivě.
Mimochodem, YaST vypadá z grafického pohledu jako jakýsi „kočkopes“. Zatímco posuvníky v hlavním centru mají plochý vzhled jako v instalátoru, ostatní prvky GUI vypadají jako dříve. A co je nejzajímavější, vyskytuje se v nich i kysele zelená barva ze starších verzí. Vypadá to, jako by se modernizace zastavila kdesi na čtvrt cesty.
Nejednotný vzhled GUI konfiguračního nástroje YaST
Když už jsme u toho vzhledu – v KDE jsou k dispozici tři barevná témata specifická pro openSUSE. Kromě toho výchozího (openSUSE) tu najdeme ještě dvě další: openSUSEdark a openSUSEdarkalternate. Druhé z nich je kompletně tmavé, první je „něco mezi“ – osobně se mi vůbec nelíbí a působí jako nepovedená kombinace tmavého a světlého, ale ať si každý vybere podle svých preferencí. Jako výchozí grafické téma se už dlouho používá Oxygen a nejinak je tomu i zde.
Vzhled okna pro barevné téma openSUSEdarkalternate
Další grafická prostředí
Výběr grafického prostředí při instalaci zůstal stejný jako dříve. V přímém výběru jsou prostředí KDE a GNOME, rozbalit jdou i další prostředí k instalaci jako výchozí. Vždy se instaluje také extrémně jednoduché prostředí (či přesněji jen správce oken) IceWM.
Je škoda, že pokud se rozhodnete později prostředí změnit, nemáte na rozdíl od instalace stále žádnou opravdu jednoduchou možnost, jak to udělat. Nejsnazší cestou je využití tzv. patterns, konkrétně třeba pro GNOME instalace balíčku patterns-openSUSE-gnome pro kompletní prostředí, resp. patterns-openSUSE-gnome_basis pro jeho základ (plus případně další patterns nebo jednotlivé balíčky). Obdobně lze využít i Vzory ve Správci programů v YaSTu.
Patterns jsou balíčky obsahující závislosti na dalších balíčcích konstruované tak, aby instalované balíčky posloužily určitému účelu. Tímto účelem může být grafické prostředí nebo třeba provoz poštovního serveru.
Prostředí GNOME v distribuci openSUSE 13.2
Klidně si ale můžete nainstalovat všechna prostředí najednou a pak si před přihlášením vybrat. Není to nic nového, nicméně je zajímavé si jednotlivá prostředí vyzkoušet. Například GNOME funguje zcela bez problémů a „bezešvě“ do systému zapadne.
Prostředí Xfce
Naopak MATE ohlásí problémy s aplikací pro hlavní menu a stále dokola se pokouší spustit správce souborů Caja. Toto prostředí se tedy ukázalo jako nepoužitelné. Mezi dobře fungující prostředí v openSUSE 13.2 patří například Xfce nebo Openbox.
Prostředí Openbox
Obsažený software
Distribuce obsahuje linuxové jádro verze 3.16 a standardní knihovny verze 2.19. Prostředí KDE je, jak již bylo řečeno, ve verzi 4.14; GNOME má verzi 3.14, Xfce 4.10, Openbox 3.5 a LXDE 0.5.5. Jako kancelářský balík najdete standardně LibreOffice 4.3, ale můžete si doinstalovat i Calligru 2.8, případně Abiword a Gnumeric (pokud byste chtěli Apache OpenOffice, v základních repozitářích není; bude tedy třeba využít vhodný komunitní repozitář nebo stahovat a instalovat přímo).
Webový prohlížeč Mozilla Firefox
Z webových prohlížečů se standardně instalují Mozilla Firefox 33.0, Chromium 38 a (v rámci KDE) Konqueror. Jako poštovní klient se instaluje Mozilla Thunderbird 31, dále také KMail (resp. celý PIM balík Kontact) a Evolution 3.12.
Verze programů příslušejících k prostředí KDE (Konqueror, KMail...) jsou shodné s verzí KDE.
V oblasti multimédií je situace taková, že se dočtete různé vzájemně rozporné informace. Faktem ale je, že i oblíbené „problematické“ formáty (včetně MP3) ve standardní instalaci openSUSE 13.2 přehrajete a v našich končinách není ani třeba se jakkoli zabývat patentovou licencí.
Multimediální přehrávač Amarok
Plasma 5
Součástí openSUSE 13.2 je i Plasma 5, tedy základ vyvíjeného desktopového prostředí KDE 5 (od této verze je prostředí „rozvolněno“ do podoby, ve které budou nové verze Plasmy vydávány nezávisle na nových verzích aplikací prostředí).
Plasma 5 a její systémová nabídka
Bohužel si nelze nainstalovat klasické KDE 4.14 společně s touto novou verzí – buď lze mít jedno, nebo druhé. Plasma 5 naběhne, dá se zkušebně používat, nicméně pády Plasma Shellu a dalších komponent jsou naprosto běžné a ani v náznaku se toto prostředí nehodí k seriózní práci.
Shrnutí
Po minulé verzi s dlouhodobou podporou (Evergreen) je tu opět jedna „obyčejná“ a rozpracovanost z ní – podobně jako u řady takových verzí v minulosti – přímo čiší. Tvůrci se chlubí novými technologiemi, jejichž praktická využitelnost je ale do značné míry teprve hudbou budoucnosti. Také změny v konfiguračním programu YaST jsou mnohem blíže k začátku než k dokončenosti.
Verze 13.2 se zkrátka hodí pro ty, kdo rádi zkoušejí nové věci a nevadí jim, když občas něco nefunguje podle představ nebo to nevypadá zrovna nejlépe. Kdo rád používá openSUSE a vyžaduje dobrou funkčnost a stabilitu, nechť rozhodně zůstane u verze 13.1, která tu s námi ještě delší dobu bude a požadavky by měla splňovat.
