přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, Setkání s Void Linuxem

Setkání s Void Linuxem

Void_Linux.png

Void Linux patří mezi nezávislé distribuce, není derivátem žádné známější distribuce, což jej svým způsobem činí unikátní. Jestli si říkáte, že takováto distribuce vám nemůže nic nabídnout, tak jste na omylu. Void Linux je zajímavou distribucí, kterou rozhodně stojí za to vyzkoušet. Proč? O tom si povíme v článku.


Void Linux je nezávisle vyvíjená a rozšiřující se distribuce Linuxu s řadou zajímavých charakteristik, jako je vlastní systém správy balíků, vlastní init systém, integrace LibreSSL místo OpenSSL a podpora několika populárních zařízení založených na platformě ARM a obrazu x86. Operační systém je k dispozici v několika variantách: Cinnamon, Enlightenment, LXDE, LXQt, MATE a Xfce. Uživatelé Void Linuxu si také mohou vybrat, zda chtějí spustit distribuci s knihovnou GNU C nebo musl libc. Pro recenzi padla volba na edici Xfce běžící na knihovně GNU C.

Instalace

Instalační program Voidu se spustí v okně virtuálního terminálu a využívá řadu textových nabídek. Hlavní menu instalačního programu funguje jako rozbočovač, což vám umožňuje provádět konfigurační kroky v pořadí podle vašeho výběru a můžeme snadno přejít zpět a znovu provést předchozí krok. Kroky jsou celkem obvyklé a zahrnují výběr našeho rozložení klávesnice a upřednostňovaného jazyka z dlouhých, dalo by se říct poněkud nepřehledných seznamů. Žádá také, abychom vybrali naše časové pásmo ze seznamu a dostaneme možnost připojit se k síti. Nakonec vás požádá, abyste si vytvořili heslo pro root účet systému a vytvořili kombinaci uživatelského jména a hesla.

Pokud jde o rozdělení disku, instalační program distribuce Void vás požádá, abyste vybrali disk, který chcete použít a poté spustí nástroj pro rozdělení oddílů (cfdisk). Není to nejpříjemnější rozhraní pro nastavení oddílů, ale funguje. Poté se zeptá, který souborový systém chcete zvolit, s možností použít souborových systémů Btrfs, ext2 / 3/4, XFS a f2fs. Instalační program poté zkopíruje své soubory, což je úkol, který obvykle trvá méně než deset minut a potom nabídne restart počítače, čímž se instalace dokončí.


První dojmy

Nová instalace Void linuxu vás jako obvykle zavede do grafické přihlašovací obrazovky. Všechno na ploše vypadá stejně jako při spuštění živého disku, takže vás systém žádným způsobem nepřekvapí. Neobjeví se zde žádné uvítací obrazovky, oznámení ani výzvy k instalaci aktualizací, jako to známe třeba z Ubuntu. Void je distribuce, která věří, že uživatel ví, co dělá.


Pro zkušené uživatele je toto zaměření na efektivitu více jako ​​pravděpodobně vítané. Na druhou stranu však mohou být zastrašeni nezkušení uživatelé a začátečníci ve světě Linuxu. Void dělá řadu věcí odlišně od jiných mainstreamových distribucí (má svůj vlastní správce balíčků, jiný init systém a některé edice provozují zřídka používanou knihovnu C) a je doporučené přečíst si dokumentaci projektu. Void wiki obsahuje řadu článků (odkazovaných na titulní stránku), které provedou nezkušené uživatele základy fungování této distribuce.


Využití hardware

Void je relativně lehká distribuce. Edice Xfce využívá pouze 1,8 GB místa na disku po instalaci a při přihlášení na plochu spotřebovala 210 MB RAM. Distribuce vždy reagovala, rychle nabootovala a byla rychlá při spouštění programů a provádění úkolů.

Aplikace

Distribuce přichází ve výchozím stavu s malou sbírkou aplikací s otevřeným zdrojovým kódem. Součástí je webový prohlížeč Firefox ESR, kalendář Orage a přehrávač médií Parole. Parole má přístup k mediálním kodekům, což nám umožňuje přehrávat zvukové a obrazové formáty hned po instalaci. Void obsahuje prohlížeč obrázků, nástroj pro hromadné přejmenování souborů a správce souborů Thunar. Textový editor Mousepad je součástí monitoru procesů.

V nabídce aplikace je položka pro čtečku pošty, ale nefunguje, protože není nainstalován žádný e-mailový klient. Void používá runit init software, který je relativně lehký a pracoval na rychlém zapnutí a vypnutí systému.

Správa softwaru

Distribuce Void používá správce balíčků, který se jmenuje X Binary Package System (XBPS). XBPS je soubor nástrojů spíše než jeden sjednocený nástroj. Při používání zjistíte, že syntaxe XBPS je krátká a účelná. Chvíli vám bude trvat, než si zvyknete na spouštění různých nástrojů k provádění akcí. Například na Fedoře byste mohli spustit "dnf search clang", abyste našli danou položku, kterou chcete, a "dnf install clang" pro instalaci balíčku. S XBPS spustíte jeden nástroj k nalezení balíčku, „xbps-query -Rs clang“, a pak jiný, jako například „xbps-install -S clang“, pro jeho instalaci. To může být pro nováčky v této distribuci matoucí, ale ruku na srdce, po pár týdnech si na to určitě zvyknete.


XBPS automaticky neaktualizuje své informace o úložišti, a protože Void je rolling release distribuce, informace o balíčcích mohou být rychle zastaralé. Uživatelé by měsí pamatovat na to, že by měli provést aktualizaci informací před vyhledáváním položek nebo instalací nového softwaru.

Nové verze balíčků jsou obvykle rychle dostupné na základě mých osobních zkušeností. Navzdory stálému toku nových balíčků jsem s XBPS nenarazil na žádné chyby. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl, ale se softwarem XBPS nebyly žádné problémy. Void nenabízí grafického správce balíčků, a to ani alternativního.

Správce balíčků XBPS má doprovodný nástroj, který umožňuje uživatelům vytvářet a upravovat své vlastní balíčky ze zdrojového kódu.

Osobní pozorování

Z větší části mi Void poskytoval lehké a příjemné prostředí, ve kterém jsem mohl pracovat a hrát si se systémem. Jedna z nejhezčích věcí, které můžu říci o kterékoliv distribuci, je to, že je příjemně nudná. Když toho nemám moc co napsat, znamená to, že operační systém se chová tak, jak chci, nebo nedělá nic rušivého nebo podivného. Z velké části poskytla Void tento druh zážitku, hlavně kvůli jeho minimalismu.

Byly tu však občasné problémy, obvykle, když jsem se snažil přidat nové funkce nebo upravit nastavení mimo jejich výchozí hodnoty. Například jsem narazil na problém, když jsem se pokusil nastavit panel Xfce na levou stranu obrazovky místo horní pozice a odstranit panel rychlého spuštění. Odstranění spodní lišty bylo snadné a panel se posunul doleva, ale text na panelu byl vždy otočen o devadesát stupňů. Na jiných distribucích by to nebyl problém. Na Void se to nestalo a odstranění a opětovné přidání položek problém nevyřeší.


Překvapilo mne, že Void využívá jen velmi málo místa na disku ve srovnání s většinou běžných distribucí (Ubuntu, Fedora, Linux Mint). Je to hlavně proto, že ve výchozím stavu je nainstalováno jen velmi málo aplikací ve srovnání s ostatními distribucemi. Jakmile jsem přidal většinu svých typických pracovních nástrojů a aplikací, využití disku vzrostlo z méně než 2 GB na více než 5 GB obsazeného místa na disku. Jednou věcí, kterou jsem byl překvapený, bylo, když jsem našel chybějící software cron. Téměř každá distribuce Linux, UNIX a BSD, kterou jsem kdy vyzkoušel, používá cron k provádění periodických úkolů, ale Void ne.

Softwarové úložiště Void je o něco menší, než jsme běžně zvyklí u jiných populárnějších linuxových distribucí. Softwarové zdroje třetích stran nejsou obvykle moc podporovány, sice se mi povedlo najít několik výjimek, ale bylo to opravdu jen výjimečně. Například vůbec nenajdete balíček XBPS prohlížeče Google Chrome nebo Steam, tyto položky nejsou k dispozici v softwarovém úložišti distribuce.

Trochu delší závěr

Když jsem začal používat Void Linux, vypadala distribuce dost slibně. Projekt zjevně nezaměřuje začátečníky a lidi, kteří chtějí mít možnost ovládat systém jen pomocí grafických aplikací. Void je určen pro lidi, kterým nevadí textové instalátory, správa balíčků z příkazového řádku a ruční konfigurace věcí, jako jsou plánované úlohy. Může to být více náročné, ale poskytuje velmi úhledný, vysoce výkonný operační systém.

Další věc, která se vám na Void Linuxu může líbit, je to, že používá odlišný přístup. Toto není další Ubuntu nebo jiná desktopová distribuce založená na Debianu. Void je do značné míry svým vlastním světem, s vlastním správcem balíků, vlastním stromem portů, vlastním iniciačním softwarem a některými různými nízkoúrovňovými knihovnami. Distibuce je dostatečně odlišná, aby byla zajímavá, a přitom stále schopna spouštět většinu stejného softwaru, který používají jiné distribuce GNU / Linux. 

Nahoru

Příspěvky

Setkání s Void Linuxem
vxmery 3. 09. 2019, 10:28:08
Odpovědět  Odkaz 
Pár dní som sa Voidom hral a zrejme by som napísal niečo veľmi podobné ako autor tohto článku. Zaujímavé je, že to nie je žiadny fork forku Debianu (obrazne) ale naozaj samostatná distribúcia, ktorá kráča vlastnou cestou. Avšak pre bfu to nebude to pravé orechové. Vďaka za článok.
Setkání s Void Linuxem
Honza 3. 09. 2019, 14:58:00
Odpovědět  Odkaz 
Jen malá oprava. Google Chrome i Steam jsou v repozitářích, jen je potřeba aktivovat non-free repozitář (xbps-install void-repo-nonfree) viz https://docs.voidlinux.org/xbps/repositories/official/nonfree.html
Tomáš Pospíšil Re: Setkání s Void Linuxem
Tomáš Pospíšil 4. 09. 2019, 15:08:20
Odpovědět  Odkaz 
Děkuji za doplnění, toto jsem zapomněl dodat. Článek jsem psal za situace, kdy většina nastavení systému byla výchozí.

Přidat názor

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Top články z OpenOffice.cz