přejít na obsah přejít na navigaci

Linux E X P R E S, VirtualBox – nástup dalšího titána?

VirtualBox – nástup dalšího titána?

Na samotném vrcholku a výsluní linuxových emulátorů se již poměrně dlouhou dobu drží tři programy. Prvním z nich je oblíbený VMWare, dále emulátor Bochs a do třetice Qemu s jaderným modulem kqemu. Několik let to vypadalo, že se v této oblasti žádný zvrat konat nebude. Letos v lednu však firma InnoTek překvapivě vypustila GPL verzi svého emulátoru VirtualBox. Jedná se o čtvrtého ze tří mušketýrů, nebo jde pouze o další program, který nám zabere místo na disku?


Proč zrovna VirtualBox?

Pokud někdo z vás zkoušel emulátor Bochs, dá mi jistě zapravdu, že jeho prvotní nastavení nepatří zrovna k okamžikům, na které by člověk rád vzpomínal. Kamenem úrazu u tohoto emulátoru ovšem zdaleka není obtížnost jeho konfigurace, ale výkonnost samotné emulace systému. Rychlost zde bývá často tak nízká, že nedostačuje ani na běžné aplikace v prostředí MS-DOSu. O poznání lépe je na tom emulátor Qemu. Základní konfigurace se provádí zadáváním patřičných parametrů do příkazové řádky při spuštění. Zbytek nastavení pak lze doladit za běhu programu pomocí Qemu monitoru. Obecně se říká, že tento emulátor je oproti klasickému stroji výkonově 5x až 10x pomalejší. Z tohoto důvodu existuje od roku 2005 (od února 2007 s GPL licencí) jaderný modul kqemu, který přidává emulátoru na výkonu. S nainstalovaným modulem sice pocítíte navýšení výkonu, ale i tak je emulovaný systém poměrně pomalý. Zřejmě nejlépe je na tom emulátor VMWare. Jeho rychlost a jednoduchá konfigurace mi někdy až vyráží dech.

Firma InnoTek se pravděpodobně rozhodla, že na trh uvede emulátor, který bude náhradou všech výše uvedených. Velká část samotného kódu pochází právě z emulátoru Qemu. Díky tomuto faktu se zkrátila vývojová fáze a odladila se spousta chyb. Prioritou VirtualBoxu je jeho rychlost a uživatelská přívětivost. Třešničkou na dortu je, že většina kódu emulátoru je opět uvedena pod licencí GNU GPL 2. Výjimkou jsou některé funkce, které jsou zahrnuty pouze v komerční verzi. Pro běžné uživatele je ale i tato verze zdarma ke stažení na domovských stránkách. Iniciativa InnoTeku ve prospěch komunity ovšem sahá dále, neboť firma například zaštiťuje vývoj VirtualBoxu užitečnými nástroji, jako je veřejné SVN, bugtracker, mailing list, fórum či IRC kanál.

Stažení emulátoru

Pokud byste si emulátor rádi vyzkoušeli, není nic jednoduššího, než si ho z domovských stránek stáhnout. Na výběr máte ze dvou „verzí“. První možností je stáhnutí tar.bz2 archivu, který se jmenuje VirtualBox OSE (Open Source Edition). V tomto balíku naleznete pouze zdrojové kódy programu. Pro ty z vás, kteří nechtějí trávit celé odpoledne kompilací a navíc by si rádi vyzkoušeli všechny vymoženosti VirtualBoxu, existuje možnost stažení druhého balíku pojmenovaného VirtualBox Full Edition. Balíček je ve formě samoinstalačního skriptu, ve kterém je obsažen jak sestavený emulátor, tak i dokumentace ve formě pdf souboru. Věřte mi – instalace je více než triviální.

Instalace je snadná

V mém případě stačilo po stažení v daném adresáři spustit příkaz sh VirtualBox_1.3.6_Linux_x86.run . Za celý řetězec můžeme ještě jako nepovinný parametr zadat cestu, kam se má program nainstalovat. V opačném případě se VirtualBox nainstaluje do adresáře /opt/VirtualBox-1.3.6. Během instalace je potřeba pouze odsouhlasit licenční podmínky – o zbytek se postará systém. Osobně jsem VirtualBox instaloval na Slackware Linux, který není uveden na domovských stránkách jako přímo podporovaný. I přes tuto skutečnost mě program potěšil, neboť správně rozpoznal strukturu startovacích (init) skriptů v mém systému a doplnil ho o nezbytné inicializační soubory. Po instalaci tak stačilo zadat do konzole /etc/rc.d/rc.vboxdrv start (pro aktivaci patřičných driverů). Následoval příkaz VirtualBox, který po několika vteřinách na monitoru vyčaroval ovládací prostředí emulátoru.

Obrázek:  1.jpg
Plocha VirtualBoxu

První kroky

Celý vzhled silně připomíná prostředí VMWare, takže jsem se zde osobně cítil „jako doma“. Potěšit mohu ale i ty uživatele, kteří dávají přednost textovému rozhraní před grafickým. Emulátor má díky architektuře klient/server hned tři různé „vzhledy“, z čehož je jeden grafický a dva textové.

Instalace operačního systému

Po řádném prozkoumání všech nabídek a přečtení manuálu jsem se rozhodl, že si zkusím nějaký systém nainstalovat. Zvolil jsem Debian Linux, neboť jsem ho bez problému instaloval před několika týdny právě v emulátoru Qemu. Po stisknutí tlačítka New vyskočil průvodce, který mě vyslechl jako nějakého zločince. Poprvé se mě zeptal na to, jak se bude můj emulovaný systém jmenovat a jaký OS na něm budu provozovat. Určil jsem tedy nové jméno a ze seznamu zvolil Linux s jádrem 2.6. Následovalo určení, kolik bude mít Debian operační paměti. Rozhodl jsem se neškudlit a dát mu k dobru půl gigabajtu RAM. Protože jsem neměl nachystán žádný disk, následovalo v dalším kroku spuštění průvodce vytvářením disku. Zde mě potěšila možnost volby mezi fixní velikostí a dynamicky se rozšiřujícím diskem (což je někdy k nezaplacení). Vzhledem k tomu, že se jednalo o testovací instalaci, zvolil jsem fixní disk o velikosti 1 GB. Po vytvoření disku jsem si mohl prohlédnout souhrn veškerých voleb. Ten jsem odsouhlasil, čímž se mi v hlavním prostředí objevil nový virtuální stroj. Stačilo doladit několik drobností.

Z pravého okna jsem určil, že jako CD-ROM bude použit ISO soubor (obraz instalačního CD Debianu). Dále jsem povolil audio výstup přes ALSA driver a nezapomněl jsem ani na síť, kterou jsem nastavil na NAT. Následovalo stisknutí tlačítka Start. Hned jsem se lekl, neboť na mě vyskočilo nové okno – ovšem pouze s upozorněním na to, že emulátor právě přebírá činnost myši a klávesnice. Trochu nezvykle se z prostředí emulátoru „nevyskakuje“ pomocí dvojhmatu [Ctrl+Alt], jak jsme zvyklí odjinud, ale pomocí pravé klávesy [Ctrl]. Tuto klávesu však lze naštěstí změnit.

Network address translation (zkráceně NAT, česky překlad síťových adres) je funkce síťového routeru pro změnu IP adres packetů procházejících zařízením, kdy se zdrojová nebo cílová IP adresa převádí mezi různými rozsahy. Nejběžnější formou je tzv. maškaráda (maskování), kdy router IP adresy z nějakého rozsahu mění na svoji IP adresu a naopak - tím umožňuje, aby počítače ve vnitřní síti (LAN) vystupovaly v internetu pod jedinou IP adresou. Router si drží po celou dobu spojení v paměti tabulku překladu adres. Zdroj: Wikipedia

Po varovném okně na mne čekal vytoužený virtuální boot systému a následně spuštění instalace z ISO souboru. Instalace se mi povedla naprosto úspěšně bez jakéhokoliv problému za několik málo minut. Vzhled emulované aplikace ve VirtualBoxu můžete porovnat například s emulátorem VMWare a Qemu na obrázku.

Obrázek:  2.jpg
Debian spuštěný v prostředí VMWare, VirtualBox a Qemu

VirtualBox považuji za vyspělý kus softwaru, na kterém bylo odvedeno mnoho práce (a mnoho práce ho teprve čeká). Tak trochu mne mrzí, že jsem se zde nedokázal zmínit o všech jeho vymoženostech, kterých opravdu není málo. Těšit nás totiž nemusí pouze rychlost emulace a uhlazené ovládací rozhraní, ale do budoucna například podpora emulace MacOS, od které dávají jiné emulátory z licenčních důvodů ruce pryč. VirtualBox opravdu můžu doporučit jako plnohodnotnou náhradu emulátorů Bochs a Qemu.

Subversion je systém pro správu zdrojových kódů. Je míněn primárně jako náhrada za již postarší CVS. Snaží se zachovat podobný způsob a styl práce, ale odstranit nedostatky CVS jako například nemožnost přesunu nebo kopírování adresářů, časová a prostorová náročnost větvení a tagování a podobně. Zdroj: Wikipedia

Obrázek:  3.jpg
Licence produktu

CVS je zkratkou za Concurrent Version System. CVS je systém, který slouží ke správě verzí projektu. Tyto systémy se v angličtině označují zkratkou SCM - Source Code Management nebo také Source Configuration Management. Zdroj: Wikipedia

Nahoru

Odkazy

Příspěvky

VirtualBox – nástup dalšího titána?
Kamil Páral 8. 10. 2007, 13:26:02
Odpovědět  Odkaz 
Návod pro uživatele Ubuntu:
http://wiki.ubuntu.cz/VirtualBox
VirtualBox – nástup dalšího titána?
enki 28. 10. 2007, 14:49:24
Odpovědět  Odkaz 
No bez porovnání výkonu jednotlivých částí virtualizace (CPU, Net, Paměť) jde sice o zajímavý, ale poloviční článek.
Jirka Vrba VirtualBox – nástup dalšího titána?
baf 17. 11. 2007, 12:27:18
Odpovědět  Odkaz 
Velmi intuitivni a uzitecny sw. Instaloval jsem ho na XP a v nem mam linux. Instalace VirtulBoxu, stazeni a rozjeti Damm Small linuxu bylo za pet minut hotovo.

S pameti je to horsi, na notebooku mam 512MB a to je malo. Jako druhy pokus jsem zkousel Belenix, ale nerozjely se X. Treti pokus Mint 4.0 z live CD zkoncil na nedostatku pameti, textovy instalator by dopadl snad lepe. No a posledni pokus Puppy opet uplne bez problemu. Je potreba mit dost pameti pro oba systemy, hostovany i hostujici.
Balíček pro Debian
kubik 4. 01. 2008, 20:24:49
Odpovědět  Odkaz 
Pro Debian je v repozitáři balíček virtualbox-ose (Open Source Edition), díky čemuž se snadno aktualizuje.
VirtualBox – nástup dalšího titána?
kubik 4. 01. 2008, 20:36:01
Odpovědět  Odkaz 
Ještě jsem si vzpomněl: mám VB mainstalovaný v práci v Debianu (lenny) a v něm WinXP, ve kterých mi valí i přihlašování do windows domény (tu teda provozujeme pomocí Samby, ale to na virtualizaci asi nemá vliv). Vše jede naprosto skvěle, takže si spokojeně užívám svého Debiana a současně mám na druhé ploše VB+WinXP kvůli jednomu SW, který je pouze pro win. Takže už nemusím pořád dokola restartovat. Prostě skvěle.

Sestava je nějaké Pentium 4 a asi 1 GB RAM. Myslím, že jsem těm WinXP přidělil nejvýše 256 MB RAM. Rychlost se mi zdá lepší než na sousedním Celeronu 1,4 MHz s 256 MB RAM. To však může být způsobeno čistou instalací virtuálního systému bez hromady SW na tom Celeronu.

V každém případě doporučuji.
VirtualBox – nástup dalšího titána?
DVD 24. 07. 2008, 18:08:04
Odpovědět  Odkaz 
Mám Mandriva Linux 2008cz. Nainstaloval jsem si Virtualbox. V něm jsem vyrobil virtuální počítač. Nastavil jsem druh operačního systému Linux2.6. (na druhém virtuálním stroji, na kterém potom zkoušel ReactOs, jsem nastavil Windows 2000), Operační paměť 64MB, videopaměť 8MB, pevný disk 4,5GB s dynamicky zvětšujícím se obrazem. Potom jsem zkoušel instalovat UdbuntuStudio8.04, MusixGNU+Linux1.0r2, a ReactOs(na druhém stroji), a ReactOsLive(na druhém stroji). Ani jeden nešel nainstalovat. Vždycky se začalo instalovat a při nedodělané instalaci to zůstalo stát na místě a nepostupovalo dál a nešlo to nijak popohnat. Přitom žádné chybové hlášeni. V čem může být chyba? Další problém: Při pokusu instalovat ten Musix... se mi napsalo, abych zmáčknul Esc a potom ctrl+ Alt+F1. Když jsem to udělal, naskočila mi sama celá obrazovka, byla černá, nahoře nějaký výpis, dole větším písmem slovo Mandriva. Nešlo z celé obrazovky vyjet ani klávesou host+F. Nešlo ani opustit virtuální stroj klávesou host. Nefungovala ani klávesnice, ani myš. Klávesnici se daly nanejvýš psát některé znaky do obrazovky, jinak nic. Nakonec jsem musel počítač restartovat hlavním tlačítkem na počítači, abych z toho vyjel. V čem může být chyba?

Odpovědět

Nejsou podporovány žádné značky, komentáře jsou jen čistě textové. Více o diskuzích a pravidlech najdete v nápovědě.
Diskuzi můžete sledovat pomocí RSS kanálu rss



 
 

Top články z OpenOffice.cz