Před pár dny jsem jsem před V. Maněnou skoro náhodou (s nadějí, že mi poradí) prohodil, že bych potřeboval vzdáleně přistupovat na server X jednoho počítače. S tím, že moje připojení k Internetu není zrovna nejrychleší ani nejspolehlivější a přitom bych nechtěl, aby se mi to nějak výrazně cukalo..
Součástí odpovědi byl mimo jiných rad i článek na rootu věnovaný NX. NX server mě docela potěšil - splnil výše uvedené požadavky a tak se o něj s vámi podělím. ;-) Pro začátek ale musím zdůraznit, nejedná se o open-source, ale je v určité verzi zdarma (verze pro Linux a Solaris).
Instalace na serveru
Ze stránek výrobce si stáhněte verzi pro váš operační systém. Pro Linux najdete instalační balíčky na této stránce. Pro instalaci na server budete potřebovat všechny tři balíčky: nxclient, nxnode i nxserver. Na 64-bitovém Debian GNU/Linuxu může stažení vypadat třeba takto:
wget http://64.34.161.181/download/3.3.0/Linux/nxclient_3.3.0-6_x86_64.deb
wget http://64.34.161.181/download/3.3.0/Linux/nxnode_3.3.0-12_x86_64.deb
wget http://64.34.161.181/download/3.3.0/Linux/FE/nxserver_3.3.0-14_x86_64.deb
a vlastní instalaci pak provedete třeba následovně
sudo dpkg -i nxclient_3.3.0-6_x86_64.deb
sudo dpkg -i nxnode_3.3.0-12_x86_64.deb
sudo dpkg -i nxserver_3.3.0-14_x86_64.deb
Na rootu, jsem pak vyčetl, že je potřeba ještě vytvořit uživatele a jemu nastavit heslo. Příkazem
sudo /usr/NX/bin/nxserver --useradd uzivatel
jsem ho tedy vytvořil, ale protože se na nastavení hesla vytvořeného uživatele tvářit nxserver docela odmítavě
/usr/NX/bin/nxserver --passwd
NX> 113 Changing NX password for user: martin.
NX> 500 ERROR: The NX password database is disabled.
NX> 500 ERROR: Password for user: martin not changed.
NX> 999 Bye.
raději jsem toho nechal a pustil se do nastavení klienta. Vlastně nezapomeňte také spustit server nxserver
sudo /etc/init.d/nxserver start
Instalace na klientovi
Pro instalaci na klientovi stačí nainstalovat pouze balíček nxclient a spustit vcelku pěkné grafické rozhraní
/usr/NX/bin/nxclient
Dál už musíte pouze vyplnit jednoho průvodce. Trochu jsem měl problém s částí Desktop, ve které nastavujete typ desktopového prostředí na druhé straně. Typ Unix jsem ještě věděl, ale v druhé rozbalovací nabídce s volbami KDE, GNOME, XDM a dalšími jsem nakonec zvolil Custom, a protože používám slim a Xfce4 nastavil jsem nakonec volbu Run the following command na: /usr/bin/startxfce4. Pak už šlo vše jako po másle a na počítač jsem se úspěšně přihlásil.
Nevím proč, ale v části Options jsem také zvolil New virtual desktop.
Závěr
Běží to výborně. Odhadem se přenáší nějaké komprimované JPEGy, ale přitom vše běží plynule, skoro jako kdybych seděl přímo u počítače. Ještě jednou radši zdůrazním ono skoro. Je jasné, že to nemůže být stejné, ale proti jiným řešením, s kterými jsem se setkal to je mnohem lepší.
V principu to funguje jako screen pro konzoli. Tzn. po odpojení zůstává sezení aktivní a vy se k němu můžete připojit kdykoliv později a pokračovat ve své práci. Máte-li podobné chutě jako já, pak to vyzkoušejte a myslím, že budete spokojeni.
