Článek původně vyšel na Metodickém portále RVP. Je uvolněn pod licencí Creative Commons BY-NC-SA.
Licence říká, jak lze software používat
Každý software lze používat za přesně určených podmínek, které vyjmenovává tzv. softwarová licence. Licenci určí autor (výrobce) softwaru, případně držitel autorských práv. Uživatel nezíská program jako takový, nýbrž právo k užívání kopie programu za podmínek, které stanoví právě jeho licence. Existuje velké množství licencí, tento článek si klade za cíl představit a objasnit ty nejčastější.
Licence je v podstatě smlouva mezi autorem a uživatelem obsahující pravidla použití softwaru. Uživatel musí souhlas s licencí (podmínkami užití) vyjádřit obvykle při instalaci programu a měl by mít možnost licenci odmítnout. Ne všechny licence obsahují pravidla, která mají uživatele omezovat,
i když jde o nejčastější variantu. Mnoho licencí zdůrazňuje práva uživatele, nikoliv omezení uživatele. Takto licencovaný software má ve školách velký potenciál.
Licence softwaru nemusí být omezením
Programové vybavení lze hodnotit také s ohledem na míru možností, které jeho licence uživateli poskytuje. Licence, která uživateli neklade překážky při používání softwaru, hraje při nasazování takového softwaru významnou pozitivní roli. V této souvislosti hovoříme o proprietárním softwaru (proprietary software) a o svobodném softwaru (free software).
Proprietární software se často označuje jako komerční, protože v praxi je nutné zakoupit práva
k užívání každé kopie programu, jinak dojde k porušení licence a zákona. Způsob použití je omezen licencí označovanou obvykle jako EULA (End User License Agreement). Uživateli například není dovoleno program šířit či instalovat do více počítačů. Příkladem může být kancelářský balík
Microsoft Office – každou jeho kopii je nutné zaplatit, byť existují nabídky, které cenu pro školy razantně snižují a platí pro více kopií (tzv. multilicence).
Oproti tomu používání svobodného softwaru (nejde o špatný překlad, nýbrž o terminus technicus) není licencí omezeno, nýbrž spíše rozšířeno. Například licence GNU GPL nabízí uživateli veškerou svobodu v užívání – program je možné kopírovat jiným lidem, analyzovat, instalovat do více počítačů a dokonce prodávat a vydělávat na něm – to vše zcela legálně. Nejde přitom o žádné zkušební či omezené verze programů, ale o moderní a kvalitní software.
Slovo „free“ v tomto případě znamená jednak svobodný či volný (bez omezení), jednak zdarma. Příkladem může být kancelářský balík OpenOffice.org – můžete jej nainstalovat do všech počítačů
ve škole, kopírovat či vypalovat žákům, vystavit ke stažení na školních stránkách nebo šířit společně
s pracemi žáků ve školní ročence. Získáte jej zdarma na stránce OpenOffice.cz.
Příklady licencí a konkrétního softwaru
Dále uvádím přehled často používaných licencí či modelů použití softwaru včetně přímého srovnání důležitých vlastností.
V případě freeware nejde o licenci, ale model použití. Autor umožňuje program za určitých podmínek volně používat. Příklad: Prohlížeč obrázků IrfanView pro použití ve školách či v domácnostech.
Shareware je možné legálně používat určitou zkušební dobu (danou autorem). Funkce softwaru bývají omezeny, například časově (pak jde o trial software) nebo vloženou reklamou (adware).
Po uplynutí zkušební doby je uživatel povinen zaplatit licenční poplatek, aby mohl software dále legálně používat. Někdy se po zaplacení zpřístupní blokované funkce. Používání po zkušební době je porušením licence (srv. s freewarem). Příklady: Total Commander (shareware) nebo WinRAR (trial).
Demoverze je model „software na zkoušku“, zčásti se kryje se sharewarem. V podstatě jde o funkčně (či jinak) limitovanou reklamu na komerční program. Cílem je motivovat zákazníka ke koupi kompletního programu. Příklad: účetní programy s omezením počtu záznamů či firem.
Software ideální pro školní prostředí
Open source (česky „otevřený zdroj“) je software, jehož programové (zdrojové) kódy jsou veřejně
k dispozici, což v předchozích případech neplatí. Open source software lze dle potřeby upravovat.
V případě školství je to sice obtížně využitelná výhoda, efektivně ji ale využívají firmy. Open source software je podmnožinou svobodného softwaru. Příklad: Mozilla Firefox.
Svobodný software (free software – nezaměňovat s freeware!) je programové vybavení, které je možné jakýmkoliv způsobem spouštět, analyzovat, šířit a upravovat. Neexistují žádná výrazná omezení a jedná se o software ideální pro použití ve školách. Příklad: Mandriva Linux, OpenOffice.org, KDE4.
Public domain je volné dílo, u nějž se autor vzdal autorských práv, nebo práva vypršela.
Licence Creative Commons pro autorská díla
Důležité místo zejména v oblasti autorské tvorby zaujímají moderní licence Creative Commons, které spočívají v klasickém copyrightu a jeho možnosti rozšiřují. Předpokládají, že každé dílo má autora, jehož autorská práva nesmějí být dotčena. Nabízejí ale autorovi, aby sám určil, jak lze s jeho dílem v budoucnu dále nakládat, a to i bez jeho dalšího souhlasu. Jinými slovy – autor svůj souhlas s použitím díla vyjadřuje předem, nikoliv zpětně, jak je tomu u copyrightu.
Poskládáním jednotlivých dílčích práv či povinností lze sestavit komplexní licenci na míru, jež definuje, zda je dílo možné upravit, zda je u nově vzniklého díla nezbytné uvést autora díla původního, zda je nezbytné zachovat licenci díla nebo zda je možné využívat dílo komerčně. Všechny licence Creative Commons jsou přeloženy do češtiny a jsou v souladu s právním řádem ČR.
Tento typ licencí se používá například pro digitální učební materiály na Metodickém portálu, webové stránky (např. Mozilla.cz) či elektronické časopisy (například openMagazin.cz).
Shrnutí
- licence – pravidla pro nakládání s programem
- proprietární software – obvykle komerční
- svobodný software – obvykle nekomerční, obvykle zdarma
- omezující licence a modely použití – freeware, shareware, trial, demo
- neomezující model použití – svobodný software
- svobodný software – česky, dostupný, bezpečný, upravitelný, moderní
Literatura
[1] BÍBR, I. a kol. Ubuntu 9.10 CZ: praktická příručka uživatele Linuxu. Praha : Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251-2826-8.
[2] Definice svobodného software.
[3] Softwarová licence.
