Linux E X P R E S, Praxe

A je tady jubilejní dvacáté pokračování našeho seriálu. Nebude však oddechové. Naopak si ukážeme velmi zajímavou skupinu tzv. expanzních (rozšiřovacích) funkcí.

Neprocedurální standardizovaný jazyk SQL (Structured Query Language, česky strukturovaný dotazovací jazyk) je určen pro práci s daty v relačních databázích. Jeho vznik se datuje do roku 1974, kdy světlo světa spatřil jazyk Sequel (Structured English Query Language, česky Anglický strukturovaný dotazovací jazyk), který byl použit v Systému R společnosti IBM.

K naší radosti se množí uživatelé, kteří mají zájem alespoň o vyzkoušení něčeho jiného, než je jim trhem diktováno, ačkoli to může znamenat jisté komplikace či dokonce nutnost použití šedé kůry mozkové. Sám jsem se na tuto cestu kdysi vydal a dnes rozhodně nelituji, že jsem se tehdy nechal zlákat.

Máme za sebou opakování a před sebou posledních několik dílů. Základy dávno dobře ovládáme a také skripty již umíme psát. Zbývá několik specialitek jako třeba speciální parametry a vnitřní proměnné Bashe.

Jak už jsem zmínil, administrační modul není pro vaši aplikaci povinný, ale například u mého projektu NanoComment je výhodný. Nechtělo se mi vytvářet kód pro editaci nebo mazání příspěvků, pokud by ovšem někdo poslal nějaký nevhodný text, můžu záznam přes panel snadno smazat a nemusím se ani hlásit na server a provádět SQL dotazy.

Rádi byste chtěli něco podobného, jako mají uživatelé MacOS nebo Visty, tedy rychlé prohledávání metadat? V Linuxu sice existují nástroje, například Beagle, jenže to je žrout prostředků napsaný v jazyce C#. A projekt Kat je mrtvý. Co teď?

Programovací jazyk Pascal byl navržen v roce 1969 profesorem Niklausem Wirthem ze Švýcarského vysokého učení technického v Curychu (ETH Zürich). Za výchozí jazyk pro návrh Pascalu byl vzat jazyk ALGOL 60. Cílem návrhu bylo vytvořit jazyk vhodný k výuce programování.

Minule jsme se věnovali základům práce s pamětí. Protože se jedná o velice rozsáhlou oblast, přichází nyní pokračování. Stále jsme totiž nepřekopírovali ani jediný bajt paměti, což je potřeba velice rychle napravit. Přijdou na řadu též oblasti virtuální paměti a také namapování paměti v obsluhovaném zařízení.

V systému používáme velké množství disků, ty mají oddíly a přípojné body. Kdo se v tom má vyznat? Kam se který disk připojuje, jak ho mohu odpojit?

Hdparm je komplexní nástroj, který nám umožní zjistit a samozřejmě také nastavit parametry našeho pevného disku. Primárně je určen pro ATA/IDE, ale některé volby jsou dostupné i pro další zařízení (např. SCSI). Možnosti nastavení jsou opravdu široké, a to nám umožňuje vyladit si naše pevné disky přesně podle potřeby.

Když Linux přicházel na svět, kernelové sudičky mu mimo rychlosti a přenositelnosti daly do vínku ještě hojnost všelijakých souborových systémů - především ty klasické, ctící unixovou tradici (ext2, ext3, JFS, XFS), včetně několika fosilií (např. Minix FS, UFS). Pak jsou zde některé experimentální (jako třeba ReiserFS), jiné sloužící pro kompatibilitu s jinými světy (VFAT, NTFS, HFS+), souborové systémy síťové (NFS, Samba) a virtuální (mj. procfs, sysfs).