Red Hat Enterprise Linux (RHEL) staví na distribuci Fedora, většinu součástí přebírá z její devatenácté verze, která vyšla 2. července 2013. Určitě se ale nedá říct, že by byly součástí i chyby, na které lze při instalaci a používání Fedory občas narazit.
Například instalátor Anaconda byl doplněn o další funkce a samozřejmě se dostalo i na opravy. Oproti předchozí verzi dostupné v RHEL 6 byl instalátor kompletně přepracován a vývojáři přidali i nástroj initial-setup známý z posledních verzí Fedory, který poskytuje něco jako stručný manuál.
Co se týče změn „pod kapotou“, tak tou nejpatrnější je asi nahrazení dřívějšího výchozího systému souborů ext4 za XFS. To umožní v kombinaci se škálováním používat souborové systémy až do velikosti 500 TB. Výměna ext4 za XFS je zajímavá i vzhledem k faktu, že ostatní distribuce uvažují nad přechodem k Btrfs.
Úvodní obrazovka instalačního průvodce
V tomto případě je však jasné, že Red Hat u svého enterprise systému nebude riskovat problémy, které by se mohly objevit použitím tak mladého souborového systému, kterým Btrfs bezesporu je.
Co běží uvnitř
Jádro systému tvoří linuxový kernel ve verzi 3.10, XServer 1.15 a Mesa 9.2.2. Stejně jako u předchozích vydání lze i u tohoto očekávat aktualizace jádra s opravami a podporou pro nový hardware minimálně po dobu několika let.
O start systému se místo Upstartu stará systemd. Podobný vývoj lze pozorovat i u dalších distribucí, například v Ubuntu a Debianu. Změna se odehrála i na poli zavádění systému, o které se nyní stará GRUB2 místo klasického GRUBu. Novinek je přehršel, za vše jmenuji podporu pro další typy systémového firmware, jako je (U)EFI, OpenBios a další formát tabulky oddílů – GPT.
Sláva GNOME Shellu
Jako výchozí prostředí je zde GNOME v klasickém provedení, což usnadní migraci ze starších verzí, kde se ještě nachází GNOME 2. Uživatelé předchozího vydání tak prakticky nepocítí žádnou změnu, což je určitě dobře. Jedinou nevýhodou je oproti původnímu GNOME nutnost 3D akcelerace. Jestliže není dostupná, tak se použije llvmpipe, a to už na starších sestavách znamená citelný propad ve výkonu a celkové použitelnosti systému.
Přechod na aktuální generaci prostředí GNOME s sebou přináší i nové verze knihoven GTK+ 3. Starší GTK+ 2 lze ale bez problémů paralelně nainstalovat a používat aplikace pro ně napsané. Případní zájemci mohou samozřejmě používat i GNOME Shell, který je ve výchozím stavu nainstalovaný, nebo KDE 4.10, které je také dostupné a oficiálně podporované. Novinkou v prostředí KDE je aplikace KScreen, která podstatně zjednodušuje správu monitorů.
Systém přesně tak, jak vypadá po právě dokončené instalaci
Nové nástroje pro vývojáře
Pro vývojáře je k dispozici kompilátor GCC ve verzi 4.8, který oproti verzi obsažené v RHEL 6 přináší značně zlepšenou podporu standardu C++11 a množství vylepšení pro poslední procesory. Další výrazné změny se dotknou vývojářů v jazyce Ruby díky aktualizaci na verzi 2.0. Kromě mnoha drobných vylepšení a oprav přináší nový interpret YARV, který slibuje podstatné navýšení výkonu.
Python byl aktualizován na poslední verzi ze starší řady 2.7 a OpenJDK 7 je nyní výchozí nainstalovanou verzí Javy. Na poli serverového vybavení proběhla změna databázového systému z MySQL na MariaDB, což je komunitní fork MySQL. Samozřejmostí je jeho 100% kompatibilita. Jako alternativa k MySQL je dostupná databáze PostgreSQL, která byla aktualizována na verzi 9.2.
S postupem času však zcela jistě vyjdou nové verze nástrojů pro vývoj. Ty však nemohou být distribuovány skrze běžné aktualizace, protože je vždy reálná šance, že dojde např. k rozbití aplikačního rozhraní. Tyto problémy řeší tzv. Software Collections (kolekce softwaru), které umožní v systému provozovat různé verze stejného nástroje, aniž by se navzájem ovlivňovaly.
#Docker
Hodně změn se událo na poli virtualizace, kde Red Hat dlouhodobě investuje do nových nástrojů a vylepšování těch stávajících. Na první pohled nejviditelnější novinkou je podpora technologie Docker. Ten je jen rozšířením formátu LXC a poskytuje vysokoúrovňové API, čili ve výsledku umožňuje používat lehkou variantu virtualizace – oproti spouštění plnohodnotné virtualizace má Docker mnohem menší nároky na systémové prostředky a celkový čas spouštění kontejneru je v řádu sekund.
Pro ještě jednodušší používání jsou dostupné předpřipravené obrazy s nejrůznějšími distribucemi – např. Ubuntu, CentOS, BusyBox. Jádro je přebráno z hostujícího systému, což výrazně šetří spotřebu systémových prostředků. Hodí se zejména k provozu izolovaných aplikací a díky integraci s technologií cgroups půjde jednoduše omezit množství systémových prostředků, které dané aplikaci bude dovoleno použít. To otevírá možnosti např. pro ladění testovacích aplikací na serverech, aniž by se musel správce obávat o jejich stabilitu a dostupnost v případě úniků paměti.
Další zajímavostí je třeba možnost upgradovat virtuální stroje z RHEL 6 bez výpadku. Za zmínku stojí i značně vylepšená integrace s doménami Microsoft Active Directory. O nové funkce byla doplněna i „klasická“ virtualizace. Přidána byla plná podpora pro rozhraní USB 3.0 a možnost spouštět ve virtuálním stroji systém Windows 8, resp. Windows Server 2012.
Shrnutí
Nová verze této distribuce je určitě obrovským vylepšením oproti generaci předchozí. Výhodou je i podpora trvající ještě mnoho let po uvedení další verze. Například RHEL 6 bude podporován až do roku 2023, což znamená 13 let podpory od jeho vydání v roce 2010.
Red Hat Enterprise Linux 7 na tom pravděpodobně nebude jinak a předpokládám, že bude podporován do roku 2027. Hlavně díky tomu lze systém jednoznačně doporučit do firem a na serverové nasazení. Co se týče běžných konzervativních uživatelů a menších podniků, tak bych se spíše přikláněl k použití zdarma dostupného klonu CentOS.
