V dnešní době existuje bezpočet kvalitních textových editorů. JEdit však míří ještě výš a lze jej považovat za jeden z nejlepších existujících editorů vůbec. Jedná se o moderní editor, s velmi kvalitní vazbou na grafické prostředí. Toto kritérium se sice dnes může zdát samozřejmostí, opak je však pravdou. Například patrně nejlepší textové editory dneška, Vim a Emacs, ji mají spíše sporadickou. Na druhou stranu nelze ignorovat, že v určitých situacích se úzká zaměřenost na GUI může stát nevýhodou - například potřebujete-li na serveru zeditovat konfigurační soubor skrze SSH.
GUI je zkratka pocházející z graphical user interface čili grafické uživatelské rozhraní. Jeho funkcí je vykreslování oken, tlačítek a dalších grafických prvků užitečných pro komunikaci s uživatelem. Program nutně mít GUI nemusí – jako například klasické unixové programy typu ls, cat a podobné konzolové programy. Ovšem ani každý program příkazové řádky nemusí být nutně bez GUI – vzpomeňte třeba na stařičký Norton Commander z DOSu nebo jeho linuxového příbuzného – Midnight Commander.
JEdit je, jak již napovídá počáteční písmeno „j“, napsán v Javě. Z toho vyplývá výhoda multiplatformity – můžete jej používat stejně na Linuxu jako na FreeBSD či Windows – a na druhé straně zase nevýhoda pomalého startu dána interpretovaností Javy. Je to zkrátka něco za něco.
Jak začít
Než začnete jEdit instalovat, ověřte si, že máte nainstalovánu Javu, bez ní vám nepoběží. Balíček Javy se na většině linuxových distribucích jmenuje jre. Pak se podívejte, zda je balíček dostupný ve vaší distribuci. Pravděpodobně zjistíte, že ano, pak jej prostě nainstalujte. Pokud tomu tak není, stáhněte si ze sekce Download z webové stránky www.jedit.org balíček. Pro Debian a spřízněné distribuce (jako například stále populárnější Ubuntu) a Slackware tam již balíčky jsou, máte-li jinou distribuci, stáhněte si balíček Java-based installer a z konsole jej spusťte:
su java -jar /cesta/k/instalatoru.jar
Byl-li vám Tux nakloněn a nenastala-li chyba v matrixu, měl by se nyní po zadání příkazu jedit spustit editor. Pamatujte na to, že tento způsob instalace je až druhý v pořadí – v nejlepším případě by měl být balíček jEdit k dispozici v repozitáři vaší distribuce.
Přehled funkcí
Zvýrazňování syntaxe je u jEditu na slušné úrovni. Podporuje snad každý významnější programovací či značkovací jazyk. Nicméně oproti editoru Vim má méně možností a také nemá podporu zvýrazňování syntaxe konfiguračních souborů (v defaultní konfiguraci s výjimkou konfiguračního souboru Apache). Folding je funkce užitečná pro zjednodušení čitelnosti kódu. Toto slovo patrně nemá český ekvivalent, nicméně znamená skrývání více odsazených částí kódu.
Prohlížeč struktury dokumentu velmi oceníte při práci na každém větším projektu, stejně tak jako velmi kvalitně řešené vyhledávání. Hledat můžete nejen v aktuálním souboru, ale v kterémkoliv otevřeném bufferu anebo také rekurzivně v zadané složce. Že obsahuje podporu regulárních výrazů, asi není třeba nijak zvlášť připomínat. Doplňování klíčových slov je další je k dispozici skrze stisk [Ctrl+b]. Zkratky nám zase umožňují nahrazení určitého textu textem jiným. Například napíši ->, což je nahrazeno unicode znakem →, který bych jinak musel pracně hledat v mapě znaků.
Makra
Musím říci, že makra jEditu mě opravdu velmi příjemně překvapila. JEdit využívá jako makrojazyk BeanShell, což je interpretovaný jazyk vycházející z Javy. Poradí si však i s makry v Jythonu nebo JavaScriptu.
Makro slouží k automatizaci práce s editorem. Je to v zásadě takové velmi primitivní programování přímo v prostředí editoru. Princip je ten, že uživatelem prováděné příkazy a akce se nahrají do paměti programu a lze je kdykoliv znovu přehrát stiskem klávesové zkratky. Tím se extrémně šetří čas.
Makro nahrajete tak, že z nabídky Macros zvolíte Record macro, v zobrazeném dialogovém oknu zadáte název makra, uděláte potřebné editační operace a poté z téže nabídky zvolíte položku Stop recording. Otevře se vám nový buffer se zapsaným makrem. Pokud znáte BeanShell, můžete jej případně zeditovat, v opačném případě jej prostě jen uložte a zavřete. Nyní se znovu podívejte do nabídky Macros – a vida, je tam vaše makro.
Makra lze použít například k posunutí všech nadpisů na vyšší hierarchickou úroveň, konverzi jednoho typu souboru do jiného (třeba z XHTML do LaTeXu), doplňování celé tabulky z pouhých údajů oddělených kupříkladu tabulátory a podobně. Pokud pravidelně pracujete s textovým editorem, určitě se vyplatí se jimi zabývat.
Pluginy
Plugin, česky zásuvný modul, je program rozšiřující možnosti jiné aplikace. Obvykle umí jen jednu činnost a nelze jej spouštět jinak než právě z aplikace, pro niž je určen.
Klávesové zkratky
Existuje-li k akci klávesová zkratka, bývá uvedena v nabídce. Než si alespoň nějaké osvojíte, patrně propadnete zděšení, co to je za šílenosti. Třeba klávesová zkratka pro započatí nahrávání makra je zapsána jako [C+m C+r]. C značí klávesu Control ([Ctrl]) a celé to tedy znamená, že je třeba stisknout [Ctrl+m], klávesy pustit a poté stisknout [Ctrl+r]. Upozorňuji na to puštění kláves, pokud to neuděláte, nebude vám to fungovat, protože v tom případě voláte klávesovou zkratku, která se v jEditu zapisuje jako [C+m r].
JEdit prakticky
Je dost pravděpodobné, že se vám nebude zamlouvat pomalý start editoru. Naštěstí to lze celkem elegantně řešit. Stačí pouštět jedit -background a je po problému. Pomalý start se pak projeví pouze při prvním spuštění, při dalších již naběhne přímo bleskurychle. Tento mechanismus funguje tak, že při prvním spuštění se nahraje do RAM a dále běží jako démon.
Musím přiznat, že jEdit si mě získal. Splňuje veškeré zásadní požadavky na moderní textový editor, navíc je multiplatformní a dokonce disponuje i správcem pluginů. Já však i přesto zůstanu u svého Vimu.
