Linux E X P R E S, Praxe

V dnešním díle seriálu začneme instalovat svůj první server. Předtím si však budeme muset říct, proč je tak těžké si vybrat tu správnou linuxovou distribuci. Dozvíme se také, odkud distribuci koupit nebo stáhnout a na jakém hardwaru ji budeme provozovat.

Mnoha uživatelům Linuxu se přes veškerou upřímnou snahu nedaří zbavit se Windows. Viníkem bývají programy, které dosud není možné nahradit jejich linuxovými ekvivalenty, a nebo proprietární formáty souborů, které pod Linuxem bez uvedených programů nezpracujete. Wine nebo některý z jeho klonů nemusí vždycky pomoci, nezbývá, než se postarat o možnost běhu Windows a Linuxu na jednom počítači.

Jak dosáhnout vyšší kvality obrazu videa přehrávaného MPlayerem, pokud je obraz hodně zmenšený? Proč nejde ovládat jas a kontrast? Jak spustit přehrávání filmu, aby se okno s obrazem rovnou otevřelo v určité velikosti, na určitém místě a pokud možno bez rámu/dekorace okna, prostě jen samotný obraz videa?

Přestože lze Linux nainstalovat celý na jediný diskový oddíl, z praktických důvodů je obecně lepší disk rozdělit. Následující text bude věnován tomu, jak a čím to nejlépe provést.

Tento článek by se také mohl jmenovat „Proč mi nefunguje čeština?“ Zabývá se problematikou kódování a znakových sad.

Když chcete spustit nějaký program, spustíte jej za pomoci operačního systému. Co ale spustí samotný operační systém? Odpověď je jasná – zavaděč systému neboli boot loader.

Převod audio CD na MP3 nebo OGG soubory (tzv. enkódování nebo ripování) je velmi častá činnost. Existuje mnoho programů, s jejichž pomocí si své oblíbené cédéčko převedete na MP3 soubory, abyste je mohli poslouchat v přenosném přehrávači. Ale víte, že to jde udělat přímo v Konqueroru?

Začínající uživatelé Linuxu, zvlášť když přecházejí z Windows, obvykle očekávají, že pokud si chtějí nainstalovat nějaký nový program, najdou ho někde na internetu, ručně stáhnou a ručně nainstalují. To ale není ten správný způsob, jak v Linuxu instalovat programy. Mnohem lepší je spolehnout se na balíčkovací systém. Nejinak je tomu i u openSUSE.

Tak a je tu poslední díl seriálu o textovém příkazovém interpretru Bash. Podobně jako minule si ukážeme dříve probraná témata na příkladu reálného skriptu. Tentokrát jsem vybral systémový skript používaný programem Init.

Smyslem určitého ovladače v jádře obvykle bývá komunikace s nějakých fyzickým zařízením. I když nejde o nic složitého, přesto se vyplatí dát si na některé věci pozor. Kapitola o přístupu k hardwaru právě začíná.

V předcházejícím díle jsem vám slíbil lehký úvod do IP adres. Dnes se tedy podíváme na to, jakou mají délku, strukturu a na jakých protokolech je najdete. Zahrajeme si také tak trochu na detektivy, když budeme hledat „síť a stroj“.