Dříve však, než si budeme podrobněji všímat řešení, s jejichž pomocí je dnes Linux přístupný, položíme si jednu otázku. Proč by měl nevidomý používat právě Linux a svobodný software, když díky komerční konkurenci existuje taková spousta (v některých případech i o mnoho řádů kvalitnějších) alternativních řešení? Asi nejpádnější odpovědí bude fakt, že díky open-source řešením lze počítač pro potřeby nevidomého uživatele vybavit za pořizovací cenu průměrně výkonného stolního počítače (pomineme-li tedy cenu braillského zobrazovače - ten však pro práci není nezbytně nutný).
S tím taktéž úzce souvisí i to, že svobodný software je vyvýjen z přesvědčení a svobodné vůle a není řízen konkrétní společností, která by jej mohla využít ke svému finančnímu zisku. V neposlední řadě je (dle mého) třeba zmínit, že svobodný software umožňuje zrakově postiženým podílet se na něčem, co je užitečné nejen pro ně, ale i pro vidící a to je velká příležitost k tomu, aby docházelo ke zdravému kontaktu mezi handicapovanými a "zdravými" lidmi.
K prvním pokusům o zpřístupnění Linuxu nevidomým došlo již v polovině devadesátých let minulého století. Tímto prvním krokem byl server EmacSpeak. Jedná se (projekt se totiž neustále vyvýjí) o rozhraní, které zpřístupnilo (jak už samotný název napovídá) prostředí Emacsu. V té době to bylo řešení vskutku revoluční, zvláště když uvážíme, kolika věcí je tento nadeditor schopen. Byl tady však jeden problém - vše bylo provázáno s jedním konkrétním programem, a tak vznikl pod vedením Kirka Reisera program SpeakUp. Ten již uměl ozvučit i konzoli a jednou z jeho nepřeberných předností byl i fakt, že "mluvil" již v raném stádiu zavádění systému, tudíž měl nevidomý velmi reálnou představu o tom, co se děje s jeho počítačem a mohl poté řešit i problémy, o nichž by se jinak jen velmi obtížně dozvěděl.
I SpeakUp však má jedno obrovské negativum. Jedná se vlastně o hack (chcete-li patch) jádra a lze si jen stěží představit situaci, kdy běžný uživatel překládá s každou novou verzí programu jádro (nehledě na to, že jeho nejnovější verze nejsou vždy hned podporovány). Jen pro upřesnění, SpeakUp (narozdíl od EmacSpeaku) není server, nýbrž "pouhý" odečítač obrazovky, který k nějakému tomu TTS serveru přistupuje. V posledních několika letech je však SpeakUp tak trochu zatlačován do pozadí programy YASR (což je konzolový ScreenReader) a BRLTTY, coby démonem starajícím se o braillské zobrazovače a (v poslední stabilní verzi) také řečový výstup.
Někdy okolo roku 2000 začaly vznikat projekty české Nadace Free(b)soft (Rozhovor: Jan Buchal – Brailcom o.p.s.), která nejdříve vytvořila českou difonovou databázi (syntézu řeči) užívající TTS server Festival, pro nějž existuje několik velmi kvalitních hlasových výstupů (zejména anglického jazyka), a časem začala pracovat na (dle mého názoru a hlavně zkušeností) doposud nejlepším rozhraní k řečovým syntézám - Speech Dispatcheru (dále jen SD).
SD podporuje velké množství hlasových syntéz jako například eSpeak, Epos, syntézy běžící pod Festivalem, DecTalkk, IBMTTS ... a společně s programem speechd-up a lispovskou knihovnou speechd-el dokáže pracovat se SpeakUpem a Emacsem (bez využití EmacSpeaku, který narozdíl od speechd-el nepoužívá prioritní systém zasílání zpráv). Abychom však nezůstávali pouze v konzoli, stojí za připomenutí odečítač obrazovky Orca, jenž zpřístupňuje handicapovaným prostředí desktopového správce oken GNOME.
Doposud jsem psal pouze o tom, co bylo, ale jak vlastně věci vypadají v současnosti? Základem jsou tři z již výše zmiňovaných serverů - Speech Dispatcher, BRLTTY a Festival společně s českou difonovou databází. Na stejné úrovni jako czech_ph (zkrácený zápis pro "česká difonová databáze") je i řečový syntetizér eSpeak, kteří jsou přímo (v případě czech_ph nepřímo přes Festival) provázáni se Speech Dispatcherem. K SD taktéž přistupuje i konzolový odečítač YASR, knihovna speechd-el či Orca coby ScreenReader pro GNOME.
Tím bychom pro dnešek skončili. V dalších článcích bychom se (konečně) vrhli vstříc praxi a zkusili bychom si nejprve nakonfigurovat náš počítač pro potřeby nevidomého a posléze s ním i způsobem přirozeným pro zrakově handicapované pracovat. Vše bude opět doprovázeno audioukázkami a v některých situacích nejspíše i obrázky.
